U lidí s hraniční poruchou osobnosti (HPO) se často objevují intenzivní, náhlé emoce, nejistota vůči sobě samému, a vztahy, které připomínají krajnosti - od naprostého obdivu k úplnému nenávisti. Tyto vzorce nevznikají náhodně. Jsou výsledkem hlubokých, často nevědomých, vztahových schémat, která se vyvinula v dětství a nyní se opakují v každém novém vztahu, i v terapii. Transference-Focused Psychotherapy (TFP) je jedna z mála metod, která přímo cílí na tyto vzorce - ne na příznaky, ale na jejich zdroj.
Co je vlastně TFP a jak se liší od jiných terapií?
TFP, neboli terapie zaměřená na přenos, není jen další forma psychoterapie. Je to strukturovaný, manuálový přístup, který vychází z psychoanalytické teorie objektních vztahů. Vytvořil ho americký psychoanalytik Otto F. Kernberg v 80. letech 20. století, ale jeho vliv je dnes vidět i v České republice. TFP se liší od DBT (Dialectical Behavior Therapy) tím, že se nezaměřuje na naučení dovedností, jako je regulace emocí nebo tolerování stresu. Místo toho se snaží změnit to, jak pacient vnímá sebe a ostatní.
Ve standardní psychoanalýze se pacient leží na gauči a mluví o minulosti. TFP je jiná. Probíhá dvakrát týdně, každá schůzka trvá 50 minut, a terapeut je aktivní partner. Nečeká, že pacient přijde s příběhem o rodičích. Místo toho pozoruje, jak se pacient chová v terapii. Když pacient v jedné chvíli terapeuta obdivuje jako dokonalého, a v další ho považuje za zlý a nezodpovědný - to není náhoda. To je přenos. A právě tento přenos je hlavním nástrojem změny.
Přenos: když minulost žije v terapii
Přenos je to, co dělá TFP unikátní. Nejde o to, že pacient „přenáší“ své pocity z dětství na terapeuta. To by bylo příliš jednoduché. V TFP jde o to, že pacient má vnitřně rozštěpené reprezentace sebe sama a druhých. Například: jedna část sebe je „dobrý dítě“, které musí být dokonalé, aby bylo milováno. Druhá část je „zlostné dítě“, které chce zničit všechno, co ho omezí. Tyto dvě části se neumí spojit. A tak pacient v reálném životě střídá extremy: někdy je nadměrně slušný, jindy zničí vztahy zlobou.
Ve TFP se terapeut nezaměřuje na to, co se stalo v dětství. Místo toho říká: „Vidím, že právě teď, když jsem ti řekl, že si musíme příští týden schůzku přesunout, jsi se najednou stáhl a řekl jsi, že mě nechceš vidět. To je přesně to, co se děje i ve tvých vztazích s přáteli nebo rodiči. Co se v této chvíli děje u tebe?“
Tato interpretace není kritika. Je to pozorování, které pomáhá pacientovi uvidět, že jeho reakce nejsou reakcí na skutečnost, ale na vnitřní, rozštěpený obraz. A právě tady začíná změna.
Proč TFP funguje, když jiné metody ne?
Studie z roku 2019, kterou cituje časopis Psychoterapie, porovnávala TFP, DBT a psychodynamickou podporu. Výsledek byl překvapivý: pouze TFP změnila to, jak pacienti přemýšlejí o sobě ve vztazích. Zatímco DBT pomohla lidem lépe zvládat emocionální vlny, TFP změnila jejich vnitřní strukturu. Pacienti začali mít stabilnější představu o sobě - ne „jsem dobrý“ nebo „jsem zlý“, ale „jsem člověk, který má různé stránky“.
Co to znamená v praxi? Pacient, který dříve vždycky předstíral, že je všechno v pořádku, aby se vyhnul konfliktu, začne říkat: „Vím, že teď se cítím zneužitý, a to mě znepokojuje. Ale nevím, jestli to je pravda, nebo jestli to jen vypadá tak, protože jsem v dětství měl rodiče, kteří mě ignorovali, když jsem plakal.“ Toto je krok k integraci. A to je cíl TFP.
Kdo může TFP dělat a kde ji najít v ČR?
TFP není terapie, kterou může provádět každý psychoterapeut. Vyžaduje hluboké znalosti psychoanalytické teorie, intenzivní školení a supervizi. V České republice je k dispozici pouze omezený počet certifikovaných terapeutů - podle dat z roku 2023 jich bylo 12. Dalších 25 je v různých fázích školení. Celý certifikační proces trvá minimálně dva roky a zahrnuje sledování reálných terapeutických sezení pod dohledem mezinárodních odborníků, jako byli Sergio Dazzi nebo Nel Draijer, kteří v březnu 2023 vedli školení v Praze.
Největší centrum pro TFP v ČR je Klinika pro poruchy osobnosti na Psychiatrické klinice 1. LF UK a VFN v Praze. Zde se TFP integruje do komplexního přístupu, který zahrnuje farmakologickou podporu, skupinovou terapii a výukové programy. Kromě toho se TFP začíná objevovat i v některých soukromých praxích, zejména v Praze, Brně a Ostravě. Zájem o TFP roste - podle průzkumu České lékařské komory z roku 2022 ji 37 % specializovaných center nabízí, což je o 15 % více než v roce 2018.
Jak dlouho trvá léčba a co se stane, když se přestanu přicházet?
TFP není rychlá léčba. Trvá obvykle od jednoho do tří let. To zní dlouho, ale pro lidi s HPO je to často první čas, kdy se mohou bezpečně vrátit ke svým vnitřním konfliktům. Mnoho pacientů začíná terapii s nápadem, že „to bude stačit pár měsíců“. Po několika týdnech zjistí, že to, co se děje v terapii, je něco, co se opakuje po celý život. A teprve tehdy se začíná připravovat na dlouhodobou práci.
Klíčové je, že TFP nekončí, když se pacient přestane přicházet. Cílem není „vyléčit se“, ale naučit se samostatně rozpoznávat a pracovat s vnitřními konflikty. Pacienti, kteří dokončili TFP, často říkají: „Už nejsem tak překvapený, když se někdo na mě zlobí. Vím, že to neznamená, že jsem zlý. Vím, že to je jeho vnitřní obraz, ne moje pravda.“
Co je největší výzva TFP v ČR?
Největší překážkou není absence důkazů. Studie ukazují, že TFP je účinná. Výzvou je dostupnost. Většina terapeutů v ČR nemá přístup k mezinárodnímu školení. Není to otázka peněz - některé zdravotní pojišťovny začínají TFP částečně hradit. Je to otázka lidských zdrojů. V České republice je málo terapeutů, kteří mají nejen vzdělání, ale i zkušenosti s tím, jak vlastně funguje přenos.
Proto byl v roce 2023 spuštěn projekt „TFP pro Česko“, který má za cíl do roku 2026 zvýšit počet certifikovaných terapeutů na 30. Kromě toho se připravuje překlad mezinárodního manuálu TFP do češtiny a vytváří se síť supervizorů, kteří budou moci podporovat nové terapeuty. To je krok vpřed, ale stále je to jen začátek.
Co si můžete očekávat, pokud se rozhodnete pro TFP?
Pokud se rozhodnete pro TFP, budete pravděpodobně začínat s pocitem, že vás terapeut „nepočuje“. Neřekne vám: „To je strašné, že tě tak zneužili.“ Místo toho se zeptá: „Co se stalo, když jsem ti řekl, že jsem měl zájem o to, abychom se znovu setkali?“ Toto může být zmatené, dokonce frustrující. Ale právě v této chvíli se děje změna.
Nejčastější zkušenosti pacientů: v prvních měsících se cítíte jako „zraněný“, „rozčilený“, „nechápaný“. Pak přijde chvíle, kdy se náhle uvidíte v terapii jako v zrcadle. A v tu chvíli se stáváte pozorovatelem svého vlastního chování. To je moment, kdy se změna stává možnou.
TFP není terapie pro každého. Ale pro ty, kteří chtějí pochopit, proč se jejich vztahy opakují, proč se cítí tak ztracení, a proč se vždycky ocitnou ve stejných situacích - TFP je jednou z mála cest, která vede k hluboké, trvalé změně.
