Co je psychoterapie vlastně vůbec?
Psychoterapie není žádná magie. Není to ani nějaký tajný rituál, kde se někdo posadí na gauč a začne vyprávět o své matce. Je to proces, kde člověk s pomocí kvalifikovaného odborníka přijde k lepšímu pochopení svých emocí, myšlenek a chování. Podle Jaroslava Průdy, jednoho z největších českých odborníků, je psychoterapie „delikátní směs vědy a umění“. Znamená to, že používá ověřené metody - ale výsledek závisí i na lidském kontaktu, důvěře a jemnosti.
Nejde o to, aby vám někdo řekl, co máte dělat. Nejde o to, aby vás „vylečil“ za týden. Psychoterapie je cesta, kterou procházíte spolu s někým, kdo vás vede, ale neříká vám, kam máte jít. Je to prostor, kde si můžete dovolit být upřímný, kde můžete mluvit o tom, co vás trápí - bez strachu, že vás někdo posoudí nebo zavře.
Kdo může psychoterapii využít?
Nemusíte být „blázen“ nebo „rozbitej“. Psychoterapie není jen pro lidi s těžkými poruchami. Je pro každého, kdo se cítí:
- vyčerpaný, i když nemá žádný důvod
- ztracený, když se ptáte, proč vás něco tak silně trápí
- osamělý, i když máte přátele
- zablokovaný - například nemůžete přijít k rozhodnutí, které vás trápí už měsíce
- zatlačený stresem, úzkostí nebo depresí
Podle dat Českého statistického úřadu z roku 2022 jsou nejčastějšími důvody pro hledání pomoci právě stres a úzkost. A to nejen u dospělých - mezi mladými lidmi je tento trend ještě silnější. Psychoterapie je dnes běžná pomoc, jako návštěva zubního lékaře. Jen že se stará o váš vnitřní svět.
Co musí mít kvalifikovaný psychoterapeut?
Není každý, kdo říká „jsem terapeut“, opravdu kvalifikovaný. V České republice existuje přísný systém, který řídí Česká asociace pro psychoterapii. Kvalifikovaný psychoterapeut:
- absolvoval pětiletý výcvik v konkrétním směru - například kognitivně-behaviorální terapie, psychoanalýza nebo Gestalt terapie
- prošel vlastní terapií - tedy nejen učil, ale i prošel svou vlastní cestou, zpracoval své vlastní bolesti a zranění
- pravidelně podstupuje supervizi - setkává se s jinými terapeuty, aby si neztratil orientaci a nezakopával o vlastní předsudky
Toto není jen „formálnost“. Je to záruka, že terapeut nejen ví, jak funguje mozek, ale i jak funguje lidská duše. A že nepracuje s vámi z vlastních potřeb, ale z odbornosti a respektu.
Co se děje na prvním sezení?
Největší strach většiny lidí je: „Co když nebudu vědět, co říct?“ Nebo: „Bude mě terapeut posuzovat?“
Na první schůzce se většinou nestane nic dramatického. Terapeut se představí, řekne vám, jak se sezení obvykle probíhá, a zeptá se: „S čím k nám přicházíte? Co vás trápí? Co byste chtěli změnit?“
Je naprosto normální, že budete mluvit víc než on. Někdy se to celé sezení jen tak točí kolem vašich slov. To je v pořádku. To je právě ten proces - nechat si říct, co se vás skutečně týká. Terapeut neříká: „Tak tohle je váš problém.“ Říká: „Co se stalo, když jste to zažili?“
Nejde o to, abyste měli všechno „načisto“ připravené. Mnoho lidí přijde s tím, že „neví, co je špatně“. A to je v pořádku. Terapeut vám pomůže najít ten bod, kde se něco „zaseklo“.
Co se stane, když se vám terapeut „nezdá“?
Je to jako když hledáte lékaře. Některým se líbí klidný, tichý, jiným chce někdo, kdo je energický a přímočarý. A to je v pořádku.
Neexistuje „nejlepší“ terapeut. Existuje terapeut, který vám sedí. A to se nedá poznat hned. Většinou je potřeba jedno až tři sezení, abyste pocítili, jestli se s ním cítíte bezpečně. Jestli vám nevadí, že vás někdo pozoruje. Jestli se vám nezdá, že vás někdo „vyšetřuje“. Jestli vám nevadí, že někdo vás nechá mluvit, aniž by vás přerušoval.
Není potřeba se cítit vinně, pokud po třech sezeních necítíte, že je to ten správný člověk. Je to normální. Některým lidem sedí terapeut, který je jako přítel, jiným ten, který je jako učitel. Obě varianty fungují - pokud je vám výsledek důležitý, ne forma.
Je online terapie skutečně účinná?
Před pár lety byla online terapie považována za „druhou volbu“. Dnes je to běžná praxe. Podle průzkumu Masarykovy univerzity z roku 2022 se podíl online sezení během pandemie zvedl z méně než 5 % na 60 %. I po ukončení pandemie zůstává na úrovni 25-30 %.
Proč? Protože funguje. Nejen že je pohodlnější - nemusíte cestovat, můžete být doma, v pohodlném oblečení - ale často je i efektivnější. Lidé se cítí bezpečněji ve svém prostředí. Méně strachu, víc otevřenosti.
Technika je jednoduchá: Zoom, Teams, nebo speciální platformy, které jsou šifrované a bezpečné. Terapeuti mají zkušenosti s tím, jak vést sezení přes obrazovku - jak číst jazyk těla, jak zachytit ticho, jak reagovat na emoce, i když nevidíte celé tělo.
Je to stejná terapie. Jen jiný prostor.
Co terapeut neřekne - a co by vám neměl slíbit?
Dořečně: žádný dobrý terapeut vám neřekne:
- „Za dva týdny budete v pořádku.“
- „Tohle je váš problém, a vy ho musíte vyřešit.“
- „Já vám řeknu, co máte dělat.“
- „Vaše rodina je vina.“
Terapeut není „řešitel problémů“. Je to průvodce. Jeho úkol je pomoci vám najít vlastní odpovědi. Neříká: „Změň se.“ Říká: „Co se stane, když se nezměníte? Co vás to stojí?“
Nejhorší, co může terapeut udělat, je vás přetěžovat změnou. Podle Roubala, autora knihy „Nepřekážet naději“, „sebedůmyslnější intervence nejspíš nebude moc fungovat, pokud ji bude provádět terapeut, který je sám vyděšený, neukotvený, mimo sebe“. To znamená: když terapeut příliš touží po změně, přestává být přítomný pro vás. A to je právě to, co terapie potřebuje - přítomnost, ne účinnost.
Co můžete udělat, abyste začali?
Nemusíte mít plán. Nemusíte mít všechno připravené. Ale můžete:
- Přemýšlet o tom, co vás trápí - ne nutně všechno, ale aspoň jednu věc, která vás nechává v klidu.
- Zjistit, kde hledat kvalifikované terapeuty - Česká asociace pro psychoterapii má seznam na své stránce, nebo se zeptejte na doporučení od lékaře.
- Nebojte se zavolat a zeptat se: „Jaký máte přístup? Jak vypadá první sezení?“
- Připravit si nějaké otázky pro terapeuta - třeba: „Jaký máte vzdělání? Jak dlouho pracujete? Jak se většina lidí cítí po prvním sezení?“
- Nechat si dát čas - hledání terapeuta může trvat týdny. A to je v pořádku.
Co se stane, když se rozhodnete nechat si pomoci?
Když začnete, neznamená to, že budete „v pořádku“ hned zítra. Terapie není lék. Je to proces, který vyžaduje čas, odvahu a účast. Někdy budete cítit, že se nic nemění. Někdy budete plakat. Někdy budete zlobit. Někdy budete cítit, že to všechno nemá smysl.
A to je normální. To je právě ta cesta. Víte, co je nejčastější výsledek lidí, kteří skutečně zůstali v terapii? Říkají: „Už jsem nebyl tak sám.“
Ne že se problémy vyřešily. Ale že už je nečekali sami. Že měli někoho, kdo je poslouchal. Kdo neříkal: „To je hloupost.“ Ale: „To zní těžké. Co se stalo, když jste to zažili?“
A to je všechno, co potřebujete. Ne výsledek. Ale přítomnost. A to psychoterapie umí.
Je psychoterapie placená, nebo ji můžu dostat zdarma?
V České republice je psychoterapie obvykle placená, protože nejde o lékařskou službu, ale o odbornou pomoc. Některé zdravotní pojišťovny hradí část nákladů - například při diagnóze depresivní poruchy nebo úzkostné poruchy. Ale většina terapeutů pracuje jako soukromí odborníci. Ceny se pohybují mezi 600 a 1 500 Kč za sezení. Některé organizace nebo univerzity nabízejí levnější možnosti, například terapie studenty pod dohledem zkušených terapeutů. Pokud máte finanční obtíže, můžete se zeptat na možnosti slev nebo platebních plánů.
Můžu jít na terapii i bez diagnózy?
Ano, můžete. Většina lidí začíná právě bez diagnózy. Psychoterapie není jen pro lidi s „poruchou“. Je pro každého, kdo se cítí zatlačený, ztracený, unavený nebo nešťastný. Diagnóza je nástroj pro lékaře, ne pro vás. Terapeut se neptá: „Máte depresi?“ Ale: „Co vás trápí?“ Pokud se vám něco nezdá, stačí to jako důvod.
Jak dlouho trvá psychoterapie?
Není jedna odpověď. Některé lidé potřebují jen několik sezení, aby se zorientovali a našli cestu. Jiní pracují měsíce nebo roky, pokud se jedná o hluboké zranění nebo dlouhodobé vzorce. Většina lidí začíná s 6-12 sezeními, pak se rozhodne, zda pokračovat. Terapie není „na čas“ - je na potřebu. Pokud se cítíte lépe, můžete ukončit. Pokud se cítíte stále zatlačeně, můžete pokračovat. To je vaše rozhodnutí.
Můžu si vybrat terapeuta podle pohlaví nebo věku?
Ano, můžete. Některým lidem lépe sedí terapeut stejného pohlaví, jiným se cítí bezpečněji s terapeutem starším nebo mladším. Některým lidem pomůže, když terapeut má podobný životní zkušenost - například rodič, osoba, která prošla ztrátou. To je v pořádku. Terapeut je váš průvodce, ne někdo, kdo vás „vychovává“. Pokud vám někdo nevyhovuje, můžete změnit. Neexistuje „správný“ terapeut - jen ten, který vám sedí.
Co když se mi terapie zdá „příliš emocionální“?
Je to přirozené. Terapie se dotýká citů - a to je právě její síla. Ale dobrý terapeut vás nepřinutí mluvit o tom, co nejste připraveni. Pokud se cítíte přetížení, můžete říct: „Teď to nechci probrat.“ A on to nechá. Většina lidí se obává, že se „rozpadnou“. Ale v terapii se nezřízíte - získáte kontrolu. Pokud se vám terapeut zdá příliš agresivní nebo nesnášelivý, není to ten správný. Terapeut by vás měl vždy podporovat, ne přetěžovat.
Nejnovější příspěvky
