Stabilizační dovednosti před EMDR: Jak vytvořit bezpečné kotvy a vnitřní zdroje pro terapii trauma

• Od Karolína Bělohlávková
• 26 čen, 2025
• 0 Komentáře

Proč stabilizace před EMDR není jen příprava, ale základ úspěchu

Představte si, že chcete opravit poškozený dům. Nezačnete demolovat stěny, když je základna rozpadlá. V terapii trauma je to stejné. Pokud se pokusíte zpracovávat traumatické vzpomínky, aniž byste měli dostatek vnitřní stability, může to skončit retraumatizací - tedy znovu zažitím bolesti, kterou jste se snažili překonat. Stabilizační dovednosti před EMDR nejsou jen „přípravným cvičením“. Jsou to první a nejdůležitější kroky, které vám umožní bezpečně projít celou terapii.

Podle českých odborníků až 65 % úspěchu EMDR závisí na kvalitě této fáze. To znamená, že pokud nevytvoříte pevné kotvy, nezískáte kontrolu nad emocemi a nepoznáte své vnitřní zdroje, zpracování trauma může být nejen neúčinné, ale i škodlivé. A to nejen u komplexního trauma, ale i u těch, kteří si myslí, že „to zvládnou“. Stabilizace není zbytečná prodleva - je to základ, bez kterého se EMDR může obrátit proti vám.

Co je stabilizační fáze a proč ji nelze přeskočit

EMDR (Eye Movement Desensitisation and Reprocessing) je terapeutická metoda, která pomáhá mozku přepracovat traumatické vzpomínky. Ale nezačíná se tím, že byste se okamžitě vrhli do vzpomínek na trauma. Nejprve musíte získat schopnost zůstat v přítomnosti, i když se kolem vás rozpadá svět. To je právě účel stabilizační fáze.

V praxi to znamená, že klient s PTSP (posttraumatickou stresovou poruchou) nejprve naučí svůj mozek a tělo, že je bezpečné. Bez této schopnosti se mozek během EMDR může vrátit do režimu „přežití“ - zrychleného srdce, těžkého dýchání, ztráty kontroly nad tělem. A to je přesně to, co chceme změnit.

Podle českých terapeutických praxí trvá stabilizační fáze obvykle 2-12 sezení. U komplexního trauma - například u dětství prožitého zanedbávání nebo násilí - může trvat déle. Někteří terapeuti ji zkracují kvůli časovým omezením. Ale podle analýzy 120 kazuistik z roku 2023 je riziko terapeutického selhání u těch, kdo stabilizaci přeskočili, o 25 % vyšší. To není jen statistika. Je to reálné riziko, že klient ztratí důvěru v terapii, v terapeuta a v sebe sama.

Bezpečné místo: Kde si můžete odpočinout, když je všechno příliš moc

Jednou z nejčastějších a nejúčinnějších technik je vytvoření bezpečného místa. Nejde o nějaké reálné místo - třeba vašeho bytu nebo krajiny. Jde o místo, které si vytvoříte ve své představivosti. Místo, kde se cítíte v bezpečí, klidu, tichu. Může to být les, kde se slunce prořízne skrz stromy. Může to být pohodlné křeslo u ohně, kde vás obklopuje teplý zápach dřeva. Může to být ložnice z dětství, kde vás nikdy nikdo nezlobil.

Nejdůležitější je, aby toto místo zapojilo více smyslů. Nejen vizuální - co tam vidíte. Ale i zvuky - tichý šum vody, vzdálený pták. Dotek - teplý koberec pod nohama, měkký svetr. Vůně - vůně deště, čerstvého chleba, křesla z dětství. Čím více smyslů zapojíte, tím silnější je kotva.

Ve čtyřech sezeních se většina klientů naučí tuto techniku. Ale někteří - zejména ti, kdo měli rané trauma - potřebují až pět nebo šest sezení. A to je v pořádku. Nejde o rychlost. Jde o to, abyste toto místo opravdu cítili jako své. A když se vám během EMDR začne vzpomínka příliš silně projevovat, můžete se v mysli vrátit tam - a znovu se cítit v bezpečí.

Trezor: Jak si odložit, co je příliš těžké, a znovu ho otevřít, až budete připraveni

Bezpečné místo vám dává útočiště. Trezor vám dává kontrolu.

Trezor je myšlenkový kontejner, do kterého můžete uložit vzpomínky, emoce, obavy - když je příliš silné nebo když nemáte čas je zpracovávat. Může to být železná skříň, kovový trezor, krabička z dětství, nebo dokonce obří kámen pod vodou. Důležité je, aby byl pevný, uzavřený a jen vy znáte kód nebo klíč.

Technika je jednoduchá: když se objeví vzpomínka, která vás příliš rozruší, řeknete si: „Teď to nechám v trezoru.“ A pak si představíte, jak to uložíte - zavřete dveře, zasunete zámek, zakopete kámen. A pak se vrátíte zpět do přítomnosti.

Podle klientů z fóra Terap.io je toto jedna z nejvíce překvapivých technik. „Bez trezoru bych nebyla schopná přežít první sezení s traumatem,“ píše jedna klientka. „Věděla jsem, že můžu kdykoliv zavřít dveře.“

Trezor není útěk. Je to strategie. Ukazuje vám, že nemusíte všechno zpracovávat najednou. Můžete si vybrat, kdy a jak. A to je moc. Moc, kterou mnozí s trauma nikdy neměli.

Uklidňující dýchání a zemědělení: Jak se vrátit do těla, když se vám rozpadá svět

Když se aktivuje trauma, tělo se přepne do režimu „boj nebo útěk“. Srdce zrychlí, svaly se napnou, dech se zúží. A vy se cítíte jako byste byli v nebezpečí - i když jste v bezpečné místnosti s terapeutem.

Uklidňující dýchání vám pomáhá přepnout nervový systém zpět do režimu „odpočinek a trávení“. Zkusíte to: nadechněte se pomalu čtyři sekundy, zadržte dech tři sekundy, vdechněte pomalu šest sekund. A opakujte. Tento ritmus pomáhá mozku pochopit: „Všechno je v pořádku. Nebezpečí není.“

Zemědělení (grounding) je technika, která vás přivádí zpět do těla a do přítomnosti. Například: „Pět věcí, které vidíte - stůl, kniha, okno, stín, krajíček kabátu. Čtyři věci, které se dotýkáte - kůže, svetr, židle, prst.“ Nebo: „Slyším zvuk větru, hodin, vlastního dechu, vzdáleného auta.“

Tyto techniky nejsou „hříčky“. Jsou neurobiologické. Důkazně ukazují, že když se zaměříte na konkrétní smyslové podněty, aktivujete část mozku, která potlačuje hyperarousal. A to je přesně to, co potřebujete, abyste mohli zpracovávat trauma bez toho, abyste se ztratili v něm.

Kdo potřebuje stabilizaci nejvíc - a kdo může jít rychleji

Stabilizační fáze je nezbytná pro:

• Klienty s komplexním trauma (dlouhodobé zanedbávání, násilí v dětství)
• Lidi s disociací (cítí se „venku“ z těla, jako by to nebyli oni)
• Děti a dospívající, kteří nemají vyvinuté regulační schopnosti
• Osoby s chronickým stresem nebo závislostmi

Na druhou stranu, u akutního trauma - například dopravní nehody, případné zneužití v dospělosti - může být stabilizační fáze kratší. Někdy stačí jen 2-3 sezení, pokud má klient silnou podporu, dobré regulační schopnosti a nesouvisí s dlouhodobým zneužíváním.

Podle analýzy z roku 2023 je stabilizace před EMDR o 30-40 % účinnější u komplexního trauma než přímá expozice bez přípravy. To znamená, že pokud se rozhodnete přeskočit tuto fázi, nezkracujete terapii - zvyšujete riziko, že se zhorší.

Co dělat, když se vám nepodaří vytvořit bezpečné místo

Není vzácné, že klienti - zejména ti s dětským trauma - nemohou vytvořit bezpečné místo. Možná vám všechna místa připomínají bolest. Možná si nemůžete představit klid, protože jste ho nikdy neznali.

Tady je klíč: nemusíte začít s „bezpečným místem“. Začněte s „místem, kde je méně nebezpečí“. Třeba s koutem v kuchyni, kde vás nikdy nikdo nekřičel. Nebo s kouskem deště za oknem, který vás nezlobí. Nebo s teplým svetrem, který máte na křesle.

Nebo použijte externí zdroje: můžete si představit zvíře, které vás chrání - pes, kteří vás nechává v klidu. Nebo postavu, která vás chrání - může to být postava z knihy, filmu, nebo i imaginární osoba, která vás nechává v klidu.

Nejde o dokonalost. Jde o to, abyste našli něco, co vám dává trochu klidu. A to už je dost.

Co očekávat od terapeuta - a co byste měli požadovat

Podle certifikačních standardů EMDR Europe musí terapeut absolvovat minimálně 20 hodin školení ve stabilizačních technikách. Od roku 2023 Česká asociace pro EMDR zvýšila tento požadavek na 30 hodin. To znamená, že pokud váš terapeut nemá toto školení, není plně certifikovaný.

Nejde jen o titul. Jde o to, aby vás terapeut nevypudil z bezpečí. Pokud vám řekne: „Tohle si představte, ať už to je jakkoli,“ - je to špatně. Stabilizace je individuální. Každý klient potřebuje jinou techniku. Každý potřebuje čas.

Průzkumy ukazují, že 62 % českých EMDR terapeutů přiznává, že často zkracuje stabilizační fázi. To není jen neetické. Je to nebezpečné. Pokud se cítíte, že vás terapeut „tlačí“ k zpracování trauma, než jste připraveni - řekněte to. Nebo najděte jiného.

Co dělat doma - a jak to zvýšit o 35 %

Stabilizační techniky nejsou jen pro sezení s terapeutem. Jsou to nástroje pro každý den. A pokud je procvičujete doma, úspěšnost další fáze EMDR stoupá o 35 %.

Nejdůležitější je pravidelnost. Ne každý den. Ale alespoň 2-3x týdně. Zkuste si každý večer před spaním 5 minut vytvořit bezpečné místo. Nebo používejte uklidňující dýchání, když se cítíte napjatí. Nebo si vytvořte „trezor“ - a používejte ho, když se něco zlobí.

Nezapomeňte: stabilizace není „práce“. Je to péče o sebe. Jako když si dáte teplou kávu, když jste unavení. Nebo když si lehnete, když vás bolí hlava. Tohle je to samé - jen pro vaši psychiku.

Když se všechno zastaví - a co dělat, když stabilizace trvá příliš dlouho

Stabilizace není „konečný cíl“. Je to příprava. A když trvá déle než 15 sezení, může se stát, že se klient „zasekne“ v bezpečí a nechce jít dál. To není špatné - ale potřebuje se řešit.

Terapeut by vás měl vždycky ptát: „Co vás drží? Co se stane, když začnete zpracovávat trauma?“ Pokud se bojíte, že to ztratíte - nebo že se zase ztratíte - je to normální. Ale musíte to projít spolu.

Nejlepší řešení je kombinace s jinými metodami - například DBT (dialektická behaviorální terapie), která se zaměřuje na emoční regulaci. Podle předpovědí Dr. Machanové z roku 2023 může tato integrace zvýšit účinnost stabilizace o dalších 15-20 %.

Stabilizace není slabost. Je to síla.

Mnozí si myslí, že když potřebujete stabilizaci, znamená to, že jste „slabí“. Ale to je úplně opak.

Stabilizace je to, co dělá silný člověk. Kdo se nebojí poznat své hranice. Kdo ví, že nevadí, když potřebuje čas. Kdo si dovolí říct: „Nemůžu to zvládnout dnes. Ale zvládnu to zítra.“

Stabilizační dovednosti nejsou jen techniky. Jsou to způsoby, jak si znovu získat vlastní život. A to je víc než terapie. Je to znovuzrození.