Eklektická psychoterapie není jen náhodné sbírání technik z různých směrů. Je to záměrný, systematický a pečlivě zvážený přístup, který bere v úvahu, co funguje pro konkrétního člověka, ne co je teoreticky nejčistší. V Česku ji dnes používá až 68 % certifikovaných psychoterapeutů - a tento podíl roste. Proč? Protože klienti nejsou knižní příklady. Žijí v komplexních životech, mají různé zkušenosti, kultury a potřeby. A žádný jediný terapeutický směr nedokáže pokrýt všechny možnosti. Eklekticismus umožňuje přizpůsobit terapii životu, ne naopak.
Co vlastně eklektická psychoterapie je?
Eklektická psychoterapie je přístup, kde terapeut nezůstává v rámci jedné teorie. Místo toho si vybírá techniky z různých směrů - kognitivně-behaviorální, psychodynamické, humanistické, existenciální, systémové - podle toho, co se hodí konkrétnímu klientovi. Nejde o to, aby všechno sedělo do jednoho teoretického puzzle. Jde o to, aby to fungovalo. Významným milníkem byla multimodální terapie Arnolda Lazaruse z 70. let, která poprvé systematicky ukázala, že lze kombinovat techniky bez toho, aby se muselo všechno „vyrovnat“ do jedné teorie.
Tady je klíčový rozdíl oproti integrativní psychoterapii. Integrace se snaží vytvořit nový, koherentní model - například kognitivně-analytickou terapii, která spojuje kognitivní a psychodynamické prvky. Eklekticismus to nechává být. Nechává techniky jako samostatné nástroje. Jako když mechanik používá různé klíče k různým šroubům, aniž by musel vymyslet nový typ šroubu.
Proč to funguje? Nejen techniky, ale i vztah
Největší chyba, kterou dělají začínající terapeuti, je myslet, že úspěch terapie závisí jen na tom, jakou techniku použijí. To je nesmysl. Podle metaanalýzy Johna Norcrossa z roku 2011 tvoří tzv. nespecifické faktory až 70 % účinnosti psychoterapie. Co to znamená?
- Terapeutická aliance - jak dobře se klient a terapeut „rozumí“
- Empatie - schopnost terapeuta skutečně slyšet a cítit, co klient zažívá
- Naděje - schopnost probudit v klientovi pocit, že změna je možná
- Soulad na cílech - zda oba vědí, kam terapie směřuje
Tyto věci jsou důležitější než to, jestli používáte kognitivní restrukturalizaci nebo techniku „prázdného křesla“. Pokud není aliance silná, ani nejlepší technika nezafunguje. Pokud je aliance silná, i jednoduché techniky mohou mít hluboký dopad.
Když se techniky kombinují - a když ne
Není všechno, co se dá kombinovat, vhodné kombinovat. Některé techniky jsou jako voda a olej - spolu se nesmí. Například technika hluboké regrese, která může vyvolat silné emocionální reakce, by měla být používána jen u klientů, kteří mají stabilní psychickou základnu a silnou terapeutickou alianci. Pokud ji použijete u klienta s PTSD a bez příslušné přípravy, může to způsobit zhoršení stavu. To se stává. Podle supervizních dat z roku 2022 bylo 43 % případů neúmyslného poškození klienta spojeno s používáním technik bez kvalifikace nebo přehlížením indikací.
Naopak, některé kombinace jsou dokonce doporučené. Například u klientů se ztrátou životního smyslu - často se setkáváte s tím v praxi - je efektivní kombinace kognitivně-behaviorálních technik (např. identifikace negativních myšlenek) s existenciálními technikami (např. paradoxní intence, hledání smyslu). Takový přístup je podporován v českém manuálu „Evidence-based eklektická psychoterapie“ z roku 2022, který popisuje konkrétní kombinace pro 15 nejčastějších poruch.
Co potřebujete, abyste to dělali bezpečně?
Největší riziko eklektického přístupu není v jeho přístupu - je v jeho nesprávném použití. A to se stává, když terapeut nemá dostatek zkušeností.
Prof. S. Kratochvíl doporučuje minimálně 3 roky praxe v jednom hlavním směru, než se přesunete k eklekticismu. Proč? Protože bez pevného základu v jednom směru se můžete stát „technickým turistou“ - procházíte si různé metody, ale nechápete jejich hloubku. Irv Yalom to řekl přesně: „Eklekticismus může vést k superficiálnímu používání technik bez hlubšího porozumění jejich mechanismům.“
Pro bezpečný přístup potřebujete:
- Znalost alespoň 4-6 hlavních směrů - kognitivně-behaviorální, psychodynamická, humanistická, existenciální, systémová, někdy i gestaltová. Ne jen názvy, ale jak fungují, když se používají, když ne.
- Minimálně 500 hodin specializovaného výcviku - nad rámec základního vzdělání. Česká asociace vyžaduje pro certifikaci doloženou praxi v minimálně dvou směrech (alespoň 150 hodin každý).
- Pravidelná supervize - každý týden nebo každé dva týdny. Bez ní se snadno dostanete do „já to cítím“ režimu, což je nebezpečné.
- Standardizované nástroje pro hodnocení - například Outcome Questionnaire-45. Měříte-li výsledky, víte, zda vaše kombinace skutečně pomáhá.
Klinický rozhodovací algoritmus
Úspěšní terapeuti nevybírají techniky podle náhody nebo vlastních preferencí. Používají systém. Podle průzkumu 87 českých terapeutů z roku 2020, 72 % úspěšných případů používalo tzv. „klinický rozhodovací algoritmus“:
- Diagnostické hodnocení - co přesně klient trápí? Je to úzkost, deprese, trauma, problém v rodině?
- Analýza vědeckých důkazů - jaké techniky mají nejlepší důkazy o účinnosti pro tento problém? (Např. kognitivní terapie pro depresi, EMDR pro PTSD)
- Shoda s klientem - co si klient myslí o terapii? Má raději strukturu nebo volnost? Je přesvědčený o vědeckém přístupu nebo spíš duchovnímu?
- Průběžná evaluace - každých 4-6 sezení se ptáte: „Co funguje? Co ne? Co bychom měli změnit?“
Tento algoritmus je základ bezpečného eklekticismu. Není to „co se mi líbí“, ale „co je nejlepší pro něj“.
Co se děje v Česku dnes?
Eklektický přístup je v Česku nejrychleji rostoucí směr. V roce 2010 ho používalo 42 % terapeutů. Dnes to je 68 %. A podle prognózy prof. J. Brožky z roku 2023 bude do roku 2025 až 85 %. Proč? Protože klienti a terapeuti už nechtějí teoretické „čistoty“. Chceme výsledky. A výsledky přicházejí z praxe, ne z knih.
Největší změna? Přechod od „intuitivního eklekticismu“ k „evidence-based eklekticismu“. To znamená: nevybíráte techniku proto, že vás přesvědčil váš školitel. Vybíráte ji proto, že existuje vědecká studie, která ukazuje, že pomáhá lidem s tímto problémem. Česká asociace psychoterapeutů zveřejnila v roce 2022 první manuál, který přesně popisuje, které techniky kombinovat s jakými poruchami.
Ještě větší krok byla akreditace prvního českého výcvikového programu SUR (Systematická eklektická terapie) v roce 2021. Ten trvá 2 roky a kombinuje teorii, praxi a supervizi. To je budoucnost.
Co je v budoucnu?
Budoucnost eklektické psychoterapie je personalizovaná. Umělá inteligence už teď pomáhá analyzovat data z průběhu terapie - jak se mění nálady, jak se mění slovní obraty, jak se mění reakce na techniky. V budoucnu může AI navrhovat terapeutovi, které techniky by mohly být nejvhodnější pro daného klienta, na základě tisíců podobných případů.
Ale klíčové zůstává: technologie nemůže nahradit lidský vztah. Nemůže nahradit empatii. Nemůže nahradit schopnost terapeuta říct: „To, co říkáš, zní jako bolest, kterou jsem slyšel už několikrát. A vím, že se to dá změnit.“
Eklektická psychoterapie není o tom, mít všechny nástroje. Je o tom vědět, který nástroj použít, kdy a pro koho. A hlavně - vědět, kdy jej nepoužít.
Je eklektická psychoterapie bezpečná pro všechny klienty?
Ne, není. Bezpečná je jen tehdy, když ji provádí zkušený terapeut s pevným základem v jednom nebo dvou směrech, s pravidelnou supervizí a s využíváním vědeckých důkazů. U klientů s těžkými poruchami, jako je PTSD nebo psychóza, je riziko zhoršení vyšší, pokud se používají techniky bez příslušné kvalifikace. Například techniky hluboké regrese nebo „prázdného křesla“ mohou u některých lidí vyvolat příliš silné emoce. Bezpečný přístup vždy začíná diagnostikou a hodnocením rizik, ne technikou.
Může začátečník používat eklektický přístup?
Ne, neměl by. Většina neúspěchů a poškození klientů v eklektické terapii přichází od začátečníků, kteří nemají dostatek zkušeností ani teoretického základu. Doporučuje se nejprve absolvovat minimálně 3 roky praxe v jednom hlavním směru (např. kognitivně-behaviorální terapie), pak alespoň 500 hodin speciálního výcviku v eklektickém přístupu a pravidelnou supervizi. Bez toho je to jako řídit auto, aniž byste věděli, jak fungují brzdy.
Co je rozdíl mezi eklektickou a integrativní psychoterapií?
Integrativní terapie se snaží vytvořit nový, jednotný teoretický model, který spojuje prvky různých směrů - například kognitivně-analytická terapie spojuje kognitivní a psychodynamické principy. Eklektická terapie to nedělá. Ona si bere techniky jako nástroje - neřeší, jestli se teoreticky „vejdou“ dohromady. Jde jen o to, zda pomáhají. Integrace je jako vytváření nového nářadí. Eklekticismus je jako používání různých nástrojů z různých boxů, které už existují.
Jak poznám, že terapeut používá eklektický přístup bezpečně?
Ptáte se ho: „Na čem základě vybíráte techniky?“ Pokud odpoví: „Podle toho, co se mi líbí“ nebo „Podle toho, co jsem se naučil od mého školitele“, je to varovný signál. Pokud odpoví: „Podle vědeckých důkazů pro váš problém, vašich preferencí a průběžného hodnocení vašeho pokroku“, je to dobrý znak. Také se podívejte, zda používá standardizované nástroje jako OQ-45 nebo PHQ-9 a zda pravidelně mluví o vašich cílech a výsledcích.
Proč se eklektický přístup stává dominantním v Česku?
Protože klienti nejsou teoretické příklady. Žijí v reálném světě s komplexními problémy - úzkost, deprese, rodinné konflikty, trauma, ztráta smyslu. Žádný jediný směr nedokáže pokrýt všechny tyto potřeby. Eklekticismus umožňuje terapeutovi přizpůsobit se klientovi, ne naopak. A s růstem evidence-based praxe se lidé přesunuli od „jaký směr je nejlepší“ k „jaká technika je nejlepší pro mě“.
Nejnovější příspěvky
