Aspergerův syndrom: Jaká psychoterapie pomáhá lidem s high-functioning autismem?

• Od Karolína Bělohlávková
• 13 lis, 2025
• 0 Komentáře

Aspergerův syndrom už není samostatná diagnóza. Od roku 2013 ho DSM-5 zařadil do širší kategorie poruchy autistického spektra (ASD). Ale i když se název změnil, potřeby lidí, kteří dříve byli diagnostikováni jako „Aspergerovi“, zůstaly stejné. Mnozí z nich mají vysokou inteligenci, dobrou řeč, ale cítí se jako cizí ve světě, který se neustále mění, hovoří neřečenými pravidly a přetíží smysly. Pro ně není psychoterapie luxus - je to základní podpora, která jim umožňuje žít bez neustálého vyhoření.

Co vlastně znamená „high-functioning autismus“?

Termín „high-functioning autismus“ se používá často, ale je problematický. Neznamená, že člověk „nemá autismus“. Znamená, že má normální nebo vysokou inteligenci (IQ nad 85), nezpožděnou řeč a dokáže se v některých situacích „přizpůsobit“. Ale to neznamená, že mu to jde snadno. Mnozí lidé s tímto typem autismu trpí vnitřním napětím, úzkostí, vyhořením a pocitem, že „musí být normální“ - a to každý den. Terapie, která se snaží „napravit“ jejich chování, často selhává. Ta, která respektuje jejich neurodiverzitu, může změnit život.

Co se v terapii skutečně děje?

Nejde o to, aby člověk „přestal být autistický“. Jde o to, aby se naučil přežívat ve světě, který pro něj není připravený. Nejúčinnější přístupy kombinují několik metod:

• Kognitivně behaviorální terapie (KBT) - upravená pro autistické myšlení. Místo abstraktních rozhovorů o „pocitech“ se pracuje s konkrétními situacemi: „Co se stane, když ti kolega řekne ‚dobrý den‘ a nezastaví se?“ Výsledky ukazují, že 55 % lidí s Aspergerovým syndromem má méně úzkosti po 12 měsících této terapie.
• Sociální dovednosti (SST) - nejde o „naučit se konverzovat“. Jde o to, aby člověk pochopil, proč lidé něco říkají, když to neříkají přímo. Kdo vás při představování nechce „představit“? Proč se někdo obrátí stranou, když mu mluvíte? Tyto „neřečené pravidla“ se v terapii rozkládají jako návod k použití.
• Senzorická integrace - 80 % lidí s ASD má přecitlivělost na zvuky, světlo, dotek. Kancelářské osvětlení, šum klimatizace, citlivá tkanina na košili - to všechno může být bolestí. Terapie zahrnuje praktické nástroje: tlumící sluchátka, filtrované světlo, odpočinek v tiché místnosti. Výzkum ukazuje, že 63 % lidí zlepšilo toleranci na podněty po tomto přístupu.
• Behaviorální intervence (ABA) - ne všechny formy ABA jsou špatné. Pokud se používá jako nástroj k rozvoji dovedností (např. jak se přihlásit k přednášce, jak požádat o přestávku), a ne jako nástroj k „naučení normality“, může být velmi užitečná. 68 % lidí s ASD zaznamenalo zlepšení v samostatnosti díky tomuto přístupu.

Co terapeut musí vědět - a co neví většina?

Většina terapeutů v Česku nemá žádnou specializaci na autismus. A to je problém. Pokud terapeut předpokládá, že klient „ví“, že se musí dívat do očí, když mluví, nebo že „všichni“ cítí smutnou hudbu stejně, terapie selhává. Experti jako Dr. Petra Nováková z Pražského institutu autismu říkají: „Autistický člověk nemá nedostatek empatie - má jiný způsob jejího projevu.“

Úspěšný terapeut:

• Nepoužívá metafory („život je jako cesta“ - to pro autistického člověka nemá smysl).
• Používá vizuální pomůcky: obrázky, schémata, písemné pokyny.
• Respektuje pomalejší tempo - nechává čas na odpověď, nepřerušuje.
• Nevyžaduje „přirozené“ chování - např. přímé „ne“ je lepší než „možná“.
• Ví, že „ne“ znamená „ne“ - a ne „zatím ne“.

Nejlepší výsledky mají lidé, kteří pracují s terapeuty, kteří sami mají autismus. V jedné studii z Redditu uživatel napsal: „Až jsem našel terapeuta, který sám má Aspergerův syndrom, začal jsem vidět skutečný pokrok - pochopil můj způsob myšlení bez nutnosti ho přetvářet.“

Co se stane, když terapie selže?

Ne všichni, kdo jdou do terapie, se zlepší. A někdy to není chyba klienta - je to chyba systému.

• 65 % klientů hlásí, že terapeut nechápal jejich senzorické potřeby - např. místnost byla příliš osvětlená nebo šuměla.
• 78 % nemohlo rozpoznat emoce terapeuta, protože ten používal „neřečené“ výrazy nebo mimiku.
• 52 % nemohlo pochopit abstraktní pojmy jako „vztah“, „důvěra“, „přijetí“ - protože tyto pojmy nejsou pro ně konkrétní.
• 47 % lidí říká, že terapeut „neměl představu, co je autismus“ - a to je běžná situace v Česku.

Nejčastější důvod selhání: terapie byla zaměřená na „naučení normality“, ne na „přežití v nevhodném světě“. A to vede k vyhoření. 31 % lidí, kteří prošli intenzivní terapií, hlásí ztrátu vlastní identity - protože se museli stát „jinými“.

Ceny, čekání a přístupnost v Česku

V Česku je terapie pro dospělé s ASD téměř nedostupná. Existuje pouze 27 certifikovaných terapeutů specializovaných na ASD pro dospělé - to je jeden na 1 850 lidí. Ve srovnání s Německem (1:280) je to katastrofa.

Státní pojišťovny pokrývají jen základní psychoterapii - bez jakýchkoli specifických metod pro ASD. Průměrná doba čekání na specializovanou terapii je 14 měsíců.

Ceny:

• Základní diagnostika: 12 500 Kč (8-10 sezení)
• Terapeutické sezení (soukromý terapeut): 1 500-2 000 Kč
• Skupinová terapie (Naděje pro autismus): 800 Kč za sezení
• Celkové náklady na 12 měsíců: 60 000-100 000 Kč

Neziskové organizace jako Naděje pro autismus nabízejí levnější možnosti, ale kapacity jsou omezené. Trh roste - ročně o 8,3 % - ale infrastruktura se nesleduje.

Co můžete dělat, když terapie není dostupná?

Nečekáte 14 měsíců na terapeuta. Můžete začít hned:

• Vytvořte si vlastní „bezpečný prostor“: snižte osvětlení na 300-500 luxů, používejte tlumící sluchátka, vyhněte se rušivým vzorům na zdech.
• Používejte písemnou komunikaci: pokud je hovor příliš náročný, pište e-maile nebo zprávy. To není „slabost“ - je to strategie.
• Hledejte komunitu: fóra jako Nadejeproautismus.cz nebo r/cz_autismus na Redditu jsou klíčové. Lidé, kteří vás pochopí bez vysvětlování, jsou vaším největším zdrojem podpory.
• Učte se o svém těle: co vás přetěžuje? Co vás uklidňuje? Vytvořte si „mapu senzorických reakcí“ - to je vaše osobní návod na přežití.
• Neztrácejte se v „nápravě“: nejde o to, aby jste byli „normální“. Jde o to, aby svět přizpůsobil vám - a vy jste právě ten, kdo to může začít.

Jaká budoucnost čeká lidi s ASD v Česku?

Je tu naděje. Ministerstvo zdravotnictví v roce 2021 spustilo projekt „Autismus v dospělosti“ - cílem je vyškolit 50 nových terapeutů do konce roku 2024. V roce 2022 byla aktualizována metodická péče - poprvé se zde objevila doporučení pro ženy s ASD, které jsou často přehlíženy.

Na 1. lékařské fakultě UK v Praze se v lednu 2023 začala klinická studie „Neurodiverzní terapie“ - testuje se nová verze KBT pro 120 dospělých s ASD. Výsledky budou známy v prosinci 2024.

Prognóza: do roku 2027 bude 70 % českých terapeutů používat standardizované nástroje pro práci s ASD. Teď je to jen 28 %.

Ale hlavní problém zůstává: 85 % terapeutů ukončí terapii po 18 měsících. A to je málo. Podle výzkumů je potřeba dlouhodobá podpora - 3 až 5 let - aby se dovednosti udržely. Zatím se to v Česku neplánuje.

Pravda je prostá: lidé s Aspergerovým syndromem nechtějí být „vyléčení“. Chtějí být pochopení. Chtějí místo, kde se nemusí „přetvářet“. A chtějí terapeuty, kteří vědí, že jejich způsob myšlení není chyba - je to jiný systém. A ten systém si zaslouží respekt, ne nápravu.