Co když se během terapie člověk najednou ocitne v prostoru, kde si vzpomene na vlastní porod, nebo pocítí, že je jedno s celým vesmírem? To není sci-fi. To je běžný zážitek v transpersonální terapii - přístupu, který překračuje hranice běžného já a hledá hloubku v tom, co se obvykle nazývá duchovním.
Co je transpersonální terapie skutečně?
Transpersonální terapie není jen další forma psychoterapie. Je to cesta, která přiznává, že lidská zkušenost nekončí u osobní historie, emocí nebo myšlenek. Tento přístup se ptá: Co se děje, když člověk zažije spojení s něčím větším - s kosmickým vědomím, s předkem, s božstvem, nebo s energií, která vše spojuje?
Nejznámějším tvůrcem tohoto směru je Stanislav Grof, český lékař a psycholog, který v 70. letech 20. století vyvinul holotropní dýchání jako náhradu za LSD, které tehdy bylo zakázáno. Grof nebyl mystik. Byl vědec, který viděl, že lidé, kteří podstoupili psychedelické zkušenosti, často prožívají hluboké transformace - někdy i léčení traumatu, které se nechce odstranit běžnými metodami.
Transpersonální terapie neříká: „Všechny tyto zážitky jsou skutečné.“ Říká: „Všechny tyto zážitky jsou významné.“ A to je rozdíl, který mění všechno.
Co je rozšířený stav vědomí a proč je důležitý?
Rozšířený stav vědomí není něco, co se děje jen při užívání látek. Může přijít během hluboké meditace, při intenzivním dýchání, při noci bez spánku, při silné emoční krizi, nebo dokonce při tanečním rituálu. V těchto chvílích se ego - naše běžné „já“ - rozpadá. A něco jiného se objeví.
V těchto stavech lidé často hlásí:
- Pocit jednoty se vším, co je - jako by žili všechny životy najednou
- Vzpomínky na události, které nemohly být jejich vlastní - například porod, který si nikdy nepamatovali
- Dialogy s bytostmi, které označují jako „vyšší já“, „duchy“ nebo „božstva“
- Prožitky smrti a obnovy - jako by se zemřeli a znovu narodili
Tyto zážitky se neobjevují jen u lidí s nějakým „magickým“ darom. Objevují se u běžných lidí - u matky, která ztratila dítě, u vojáka s PTSD, u člověka, který se cítil ztracený celý život. A často přinášejí úlevu, kterou žádná kognitivní terapie nedokáže.
Techniky, které tyto stavy aktivují
Nejznámější a nejbezpečnější technikou je holotropní dýchání. Vyvinul ho Grof s manželkou Christinou. Není to jen rychlé dýchání. Je to strukturovaný proces, který probíhá v bezpečném prostředí s terapeutem, hudbou a podporou. Dýchání zvyšuje hladinu kyslíku a snižuje oxid uhličitý - to způsobí změnu v mozku, která může uvolnit přízraky z minulosti, emoce, které jsme zablokovali, nebo vědomí, které jsme nikdy neznali.
Další metody zahrnují:
- Meditace - zvláště tzv. „open monitoring“, kde se nezaměřuješ na dech, ale jen pozoruješ, co se vědomí objeví
- Binaurální vlny - zvukové frekvence, které mohou synchronizovat mozkové vlny do stavu, podobného hluboké meditaci
- Práce s tělem - jako například somaťská terapie nebo taneční pohyb, který uvolňuje zadrženou energii
- Vjemová deprivace - tma, ticho, plavání v solném jezeře - všechno, co odpojí smysly od běžné reality
Největší riziko není v technice. Je v tom, že se s těmito stavy pracuje bez bezpečného prostředí.
Proč je bezpečnost klíčová?
Transpersonální stavy nejsou vždy pohodlné. Může se stát, že člověk zažije strašné obrazy, pocit ztráty identity nebo úžasnou úlevu, která ho zničí - protože se nikdy nezotavil z toho, co v něm vzbudila.
Bezpečná terapeutická práce znamená tři věci:
- Přítomnost terapeuta - někdo, kdo ví, co dělá, kdo nevěří v „démony“, ale věří v lidskou psychiku a její schopnost se sama léčit
- Prostor - klid, teplé pokrývky, hlasové záznamy, které nezvýrazňují paniku, ale vytvářejí pocit bezpečí
- Příprava a následná integrace - předem se klientovi vysvětlí, že může zažít cokoli, a po zážitku se společně projde, co se stalo - bez posouzení, bez „to bylo jen náhodná představa“
Bez toho je to jako dát někomu klíč od auta a říct: „Jedět, kde chceš.“ Někdo se zamiluje do cesty. Někdo se ztratí.
Proč je transpersonální terapie kontroverzní?
Největší kritika přichází od mainstreamové psychologie. Transpersonální terapie se neřídí běžnými vědeckými metodami. Nelze změřit „předchozí život“ nebo „božskou komunikaci“ v laboratoři. A proto ji mnozí označují za pseudovědu.
Stanislav Grof byl dvakrát oceněn českým klubem skeptiků Sisyfos za „Bludný balvan“ - cenu za pseudovědeckou činnost. Je to pravda. Ale je pravda i to, že mnoho lidí, kteří prošli těmito zkušenostmi, říká: „Tato terapie mi dala život zpět.“
Je to jako s léky. Některé léky se objevily dřív, než byly vědecky ověřeny. Některé zážitky se nejdříve prožívají - a až potom se hledá vysvětlení.
Na druhé straně se v posledních letech mění věda. FDA v USA schválila psilocybin pro léčbu depresí jako „breakthrough therapy“. Výzkumy v Oxfordu, Johns Hopkins a na Univerzitě v Zürichu ukazují, že psychedelika mohou překonat odolnou depresi, kde selhaly všechny ostatní metody. A to znamená: transpersonální přístupy, které se zaměřují na tyto stavy, už nejsou jen „hříčka hippie“. Stávají se částí budoucnosti psychoterapie.
Je to pro vás?
Není to pro každého. Pokud máte těžké psychotické příznaky, epilepsii, vysoký krevní tlak nebo nedávné srdeční infarkty, holotropní dýchání nebo psychedelika mohou být nebezpečná.
Ale pokud:
- Už jste vyzkoušeli všechny běžné metody a nic nezabralo
- Chcete pochopit, proč se někdy cítíte spojeni s něčím, co neumíte vysvětlit
- Chcete překročit hranice svého „já“ a najít smysl, který vás nevedl žádný terapeut
- pak je transpersonální terapie jednou z mála cest, které vás neříkají: „To je jen vaše představa.“
Říkají: „To je tvoje zkušenost. A ta je důležitá.“
Co dělat dál?
Nechcete-li se pustit do holotropního dýchání, můžete začít pomalu:
- Praktikujte 10 minut denně meditace bez cíle - jen pozorujte, co se v mysli objeví
- Čtěte knihy Stanislava Grofa - například „Léčivá síla myšlenek“ nebo „Mimoevidentní vědomí“
- Přečtěte si výzkumy o psychedelické terapii od psilocybinu v Oxfordu nebo MDMA v MAPS
- Najděte terapeuta, který má zkušenosti s transpersonálními přístupy - a zeptejte se ho: „Jak zajistíte bezpečnost? Jak se integrují zážitky?“
Transpersonální terapie není cesta, která vás přivede k odpovědi. Je cesta, která vás přivede k otázce, kterou jste nikdy nezadali: „Kdo jsem, když nejsem já?“
Je transpersonální terapie bezpečná?
Transpersonální terapie je bezpečná pouze v rukou kvalifikovaného terapeuta, který poskytuje přípravu, bezpečný prostředí a následnou integraci. Samostatné praktikování technik jako holotropní dýchání nebo užívání psychedelik bez podpory může vést k psychickému krizi. Bezpečnost závisí na přítomnosti zkušeného průvodce, který rozumí přechodným stavům a umí je vést.
Může transpersonální terapie nahradit léky na depresi?
Ne, neměla by nahrazovat léky. Ale může být účinnou doplňkovou metodou. Výzkumy ukazují, že psilocybin a MDMA mohou pomoci lidem s odolnou depresí, kde léky selhaly. Transpersonální terapie se zaměřuje na hloubku zkušenosti, ne na symptom. Někteří lidé po jejím prožití přestávají potřebovat léky, ale to není pravidlo - a nikdy by nemělo být jediným rozhodnutím.
Co je holotropní dýchání a jak to funguje?
Holotropní dýchání je technika vyvinutá Stanislavem Grofem, která spočívá v intenzivním, rytmickém dýchání během 2-4 hodin pod hudební podporu. Změna poměru kyslíku a oxidu uhličitého v krvi způsobuje změněný stav vědomí, který může uvolnit zablokované emoce, vzpomínky nebo spirituální zážitky. Provozuje se v bezpečném prostředí s terapeutem a podporem - nikdy samostatně.
Proč se transpersonální terapie považuje za pseudovědu?
Protože některé její tvrzení - jako například předchozí životy nebo komunikace s božstvy - nelze vědecky ověřit. Kritici tvrdí, že tyto zážitky jsou jen produktem mozku. Ale transpersonální terapie neříká, že tyto zážitky jsou „skutečné“ v objektivním smyslu. Říká, že jsou významné pro život člověka - a to je jiný přístup. Věda se mění - a to, co dnes považujeme za „pseudovědu“, může zítra být léčebnou metodou.
Kdo by měl transpersonální terapii vyhýbat?
Osoby s diagnózou schizofrenie, bipolární poruchy, epilepsie, nedávného srdečního infarktu, vysokého krevního tlaku nebo těhotné ženy by měly transpersonální techniky vyhýbat. Také ti, kdo jsou v ostré krizi, bez stabilní podpory nebo s neschopností rozlišovat realitu od představy. Bezpečnost je vždy první priorita.
