Přechod ze základní školy na střední je pro každého teenagera přelomový moment. Ale pro studenta s ADHD je to jako přesun z klidného města do velkoměsta bez mapy, navigace a ani trochy odpočinku. Akademické požadavky se náhle zvýší, učitelé neznají jeho potřeby, a ten, kdo dříve měl asistenta, teď musí sám řešit, kde je domácí úkol, kdy je zkouška a proč se všichni dívají jinam, když se pokouší odpovědět. V České republice 23 % studentů s ADHD má průměrný bodový výkon o 30 % nižší než jejich vrstevníci bez poruchy. To není kvůli chybějícímu intelektu. Je to kvůli chybějícímu systému.
Proč je přechod na střední školu pro studenty s ADHD tak náročný?
Na základní škole je vše strukturované. Učitelé vědí, kdo má ADHD, mají asistenta, děti dostávají krátké úkoly, mají přestávky, kdy mohou vstát, a často i individuální plán. Na střední škole to všechno zmizí. Není už jeden učitel, který vše ví. Je 8-12 různých učitelů, každý s jinými pravidly. Úkoly jsou delší, zkoušky častější, a žádný asistent už nezkontroluje, zda si student zapsal domácí úkol. Student s ADHD často neví, jak začít, jak plánovat, jak se učit. Jeho mozek je přetížený, ale nezvládá přepínat mezi úkoly, ignorovat rušivé podněty nebo zadržet impulzivní reakci, když ho někdo zlobí.
Studie z Univerzity Palackého z roku 2023 ukazují, že studenti s ADHD mají výrazné problémy s kognitivní flexibilitou - tedy schopností přizpůsobit se změně, přemýšlet před tím, než jednají, a zastavit automatickou reakci. To znamená, že když jim učitel řekne „dnes máte test z chemie“, jejich mozek neříká „připravím se“, ale „proč teď?“, „nechci to“, „zítra to zvládnu“ - a pak se to zítra nezvládne. A tak se začíná kruh selhání: neúspěch → pocit, že jsem hlupák → únik do sociálních sítí → další neúspěch.
Co je terapeutická příprava a proč je to nejen „doplňková pomůcka“?
Terapeutická příprava není „něco, co by mohlo být“. Je to základní infrastruktura pro přežití. A není to jen o tom, že dítě navštěvuje psychologa. Je to o tom, že se naučí ADHD jako svůj nástroj, ne jako výrok. Tento proces začíná ještě v 8. ročníku základní školy, ne v den, kdy se dostane do třídy na střední škole.
Nejúčinnější programy jsou integrační - kombinují kognitivně-behaviorální terapii (KBT), činnostní terapii, psychogymnastiku a někdy i arteterapii. Tyto programy trvají 8 týdnů a zahrnují 18 setkání po 90 minutách. Cílem není „vyléčit ADHD“. Cílem je naučit studenta, jak řídit svůj mozek. Jak si vytvořit vizuální plán. Jak rozložit úkol na kousky. Jak si nastavit připomínky. Jak se vysvětlit, když se cítí zmatený. Jak říct učiteli: „Můžu mít o 15 minut víc?“
Jeden student z Brna, který absolvoval tento program, zlepšil svůj průměr z 3,2 na 2,1 během jednoho školního roku. Ne proto, že se náhle stal geniem. Protože se naučil, jak začít. Jak se neztratit. Jak nezlobit se, když ho někdo přeruší. Jak si vytvořit vlastní systém, který funguje, i když škola ne.
Kdo se podílí na přípravě a co dělají?
Nikdo to nezvládne sám. Potřebujete tým. A ten tým musí mluvit stejným jazykem.
- Speciální pedagog - vytváří individuální vzdělávací plán (IVP). Ne jen „dostane víc času“. Ale „při písemkách bude mít výčet kroků, které musí splnit, a bude mít možnost krátké přestávky každých 20 minut“.
- Školní psycholog - pomáhá studentovi pochopit své emoce. Když ho učitel zazněl, proč se cítí jako „prokletý“? Jak se neztratit v tomto pocity? Jak se nezavřít?
- Učitelé - musí vědět, že „nechápu“ není zloba, ale neschopnost. A že když student řekne „nechci“, často znamená „nevím, jak“.
- Rodiče - nejsou jen „dodavatelé jídla a dopravy“. Jsou koordinátory. Musí komunikovat s oběma školami, sledovat plán, a hlavně - nezatlačovat. Někdy stačí jen sedět vedle a říct: „Co se dnes stalo?“ a ne: „Proč jsi to zase neudělal?“
Problém? V 71 % případů tyto skupiny nemluví. Rodiče nevědí, co dělá škola. Učitelé nevědí, co dělá psycholog. A student se ztrácí uprostřed.
Co funguje nejlépe - podle studentů a rodičů
Nejlepší terapie je ta, kterou student a jeho rodiče považují za užitečnou. A podle kvalitativní studie z roku 2023 je to toto:
- Individuální přístup učitele - 78 % respondentů řeklo, že to je nejdůležitější. Když učitel ví, že student není „líný“, ale „zmatený“ - změní se všechno.
- Krátké přestávky během výuky - 82 % studentů potřebuje vstát, projít si chodbu, vydechnout. To není „ztráta času“. To je potřeba mozku.
- Flexibilní termíny odevzdávání - 65 % rodičů říká, že když mají o 2 dny víc, zvládnou to. Když ne, ztratí motivaci.
A co nefunguje? Předsudky. 58 % studentů se cítí jako „problémoví“. 67 % rodičů říká, že mezi základní a střední školou neexistuje žádná komunikace. Když se student přesune, jeho plán zůstane na staré škole. Nikdo ho nebere. Nikdo ho nezná. A on se musí znovu vysvětlovat - každý den.
Co je dostupné v České republice a kde hledat pomoc?
Situace je špatná, ale ne bez naděje. V ČR je pouze 12 specializovaných center, která nabízejí programy pro přechod na střední školu. Z toho 8 je soukromých - a stojí 15 000 až 25 000 Kč. Zbytek jsou státní centra - tam je program zdarma nebo za 500 Kč. Ale jen 17 % škol v ČR spolupracuje s těmito centry. To znamená: většina studentů se přesouvá bez podpory.
Naštěstí se něco děje. Od roku 2023 Ministerstvo školství podporuje pilotní projekt „ADHD v přechodu“, který školám dává granty do 50 000 Kč na vytvoření vlastního přechodového programu. Od ledna 2024 je kurz pro práci s ADHD součástí povinného vzdělávání pro učitele základních škol. To je velký krok.
Kde hledat pomoc?
- Česká asociace pro ADHD - nabízí seznam certifikovaných terapeutů a kurzů pro rodiče i učitele.
- Školní poradenské zařízení - požádejte o schůzku s pedagogem v 7. ročníku. Nečekat na 8. ročník.
- Státní centra - např. v Praze, Brně, Ostravě, Plzni. Většinou jsou v nemocnicích s dětskou psychiatrií.
Co dělat, když není žádná terapie?
Není všechno ztraceno. I bez formálního programu můžete začít dnes.
- Vytvořte vizuální kalendář - papír, který visí na zdi. Každý den: co máš, kdy máš, co je potřeba připravit. Barevné značky - žlutý pro úkoly, červený pro zkoušky, zelený pro odpočinek.
- Naučte se „přestávku 5 minut“ - když se cítíte přetížení, vstaňte, projděte si pokoj, vypněte telefon. Jen 5 minut. To je dost, aby mozek resetoval.
- Napište si „výroky pro učitele“ - „Můžu mít o 15 minut víc?“, „Můžu si to přečíst nahlas?“, „Mohu si zapsat kroky?“ - tyto věty se naučte zpaměti. Zopakujte je, když potřebujete.
- Požádejte o IVP - i když škola nechce, můžete požádat o individuální vzdělávací plán. To je vaše právo podle zákona.
Nemusíte čekat na systém. Můžete začít vytvářet svůj vlastní.
Co se stane, když to nezvládnete?
Studie z Univerzity Palackého ukazují: studenti s ADHD, kteří prošli strukturovanou terapeutickou přípravou, mají o 35 % nižší riziko, že střední školu nedokončí. To je výsledek. To je příležitost. To je možnost.
ADHD není překážka. Je to jiný způsob, jak funguje mozek. A když se naučíte, jak ho řídit - může být vaší výhodou. Můžete být kreativní, energický, odvážný. Jen potřebujete nástroje. A podporu. A někoho, kdo věří, že to zvládnete - i když to zatím nevěříte sami.
Je možné dostat terapeutickou přípravu zdarma na střední školu?
Ano. V České republice existují státní centra, která nabízejí integrační programy pro přechod na střední školu zdarma nebo za symbolickou částku (500 Kč). Tyto centra jsou obvykle připojená k dětským psychiatriím v nemocnicích - např. v Motol, Brně nebo Ostravě. Pokud škola neví, kde je takové centrum, požádejte o kontakt u školního poradce nebo na Krajském úřadu. Většina těchto programů je určena pro žáky základních škol, ale některá přijímají i studenty, kteří se připravují na střední školu.
Co dělat, když učitel nechce poskytnout flexibilní termíny?
Požádejte o schůzku s ředitelem školy nebo školním poradcem. Přinesete si písemný doporučení od psychologa nebo lékaře, který potvrzuje, že student s ADHD potřebuje individuální přístup. Podle zákona o vzdělávání má každý student právo na individuální vzdělávací plán (IVP), pokud má diagnostikovanou poruchu. Pokud škola odmítá, můžete podat stížnost na Krajský úřad nebo na Úřad pro ochranu práv dítěte. Nejde o „výjimku“ - jde o zákon.
Může terapie zlepšit i sociální vztahy ve třídě?
Ano. Když student naučí zvládat impulzy, lépe komunikovat a přizpůsobit se pravidlům, změní se i jeho vztahy s vrstevníky. Studie ukazují, že studenti, kteří absolvují terapeutické programy, se méně často cítí jako „problémoví“. Když se naučí říct: „Mám problém s tím, jak to chápu“, místo „Já to nechci“, ostatní ho začnou vnímat jako člověka, ne jako „který všechno pokazí“. Terapie neřeší jen akademické problémy - řeší i sebedůvěru.
Je terapie efektivní i pro studenty s těžkým ADHD?
Terapie je efektivní, ale u těžkých forem ADHD se často vyžaduje kombinace s farmakoterapií. Terapie sama o sobě pomáhá s organizací, plánováním a emocemi - ale pokud mozek je přetížený kvůli silným neurologickým rozdílům, léky mohou být nezbytné, aby terapie mohla fungovat. To není „závislost“. Je to jako brýle pro vidění - jen pro mozek. Pokud je lék správně předepsán a sledován dětským psychiatrem, může být klíčem k úspěchu.
Kdy by měla začít terapeutická příprava?
Nejpozději na začátku 8. ročníku základní školy. To je čas, kdy už je možné identifikovat konkrétní potřeby, vytvořit individuální plán a začít procvičovat strategie před tím, než se student dostane do střední školy. Čím dříve začnete, tím větší je šance, že se přechod stane přirozeným krokem, nebojácnou výzvou. Není to „připravování na zkoušku“. Je to připravování na život.
