Závislost na sociálních sítích: Jak funguje terapie digitální závislosti v ČR

Digitální závislost už není jen modný termín. Je to skutečná porucha, kterou Světová zdravotnická organizace oficiálně uznala v ICD-11. V Česku každý třetí člověk ve věku 18-45 let trpí mírnou až střední formou této závislosti. Nejde o to, že byste příliš často používali Instagram nebo TikTok. Je to o tom, že vaše mozek hledá únik od něčeho, co ho trápí - od pocitu, že život nemá smysl, od úzkosti, od samoty nebo od nejistoty, že nejste dostatečně dobrý.

Co je digitální závislost skutečně?

Digitální závislost není závislost na internetu. Je to závislost na reakcích, které vám internet dává. Každý like, každý komentář, každá zpráva - to jsou malé dávky dopaminu, které vašemu mozku říkají: „Tohle je důležité. Tohle tě udržuje při životě.“ Když se tyto reakce přestanou objevovat, začínáte cítit prázdnou, neklidnou, dokonce bolestivou prázdnost. To je ten moment, kdy se zvyk přemění v závislost.

Nejde o to, kolik hodin denně strávíte na mobilu. Nejde o to, zda jste „příliš aktivní“. Jde o to, zda se bez sociálních sítí cítíte ztracení, nebezpečně nejistí, nebo zda vaše schopnost koncentrovat se na práci, studium nebo vztahy se začala zhoršovat. Pokud si říkáte: „Jen pár minut“ a pak uplynou dvě hodiny, nebo pokud se snažíte přestat, ale nemůžete - jste už v závislosti.

Jak se léčí? Tři cesty k uzdravení

Terapie digitální závislosti nejde o to, abyste si koupili aplikaci, která vám blokuje Instagram. Jde o to, abyste pochopili, proč jste se k ní připoutali. Existují tři hlavní přístupy, které fungují v Česku - a každý je vhodný pro jiný typ člověka.

• Rezidenční léčba - pro ty, kteří už ztratili kontrolu. Tři centra v Česku (Adiktio, NEO Centrum, Klinika Kappa) nabízejí 28-90 dní v izolaci od všech digitálních zařízení. Zde se nejedná o „odstup“, ale o přeprogramování mozku. První týden je nejtěžší - většina klientů trpí úzkostí, nespavostí, náhlými výbuchy emocí. Ale po 3 týdnech se začíná objevovat jasnější pohled na život. Tato forma má 92% úspěšnost u lidí s depresemi nebo úzkostnými poruchami.
• Intenzivní ambulantní péče - pro studenty, zaměstnané, rodiče. Docházíte 3-5x týdně na 90minutové sezení, večery a víkendy trávíte doma. Tento přístup je ideální pro ty, kteří chtějí zachovat pracovní nebo studijní život. Klinika Adiktio hlásí 76% úspěšnost - například 24letá studentka medicíny z Prahy, která snížila denní využívání sociálních sítí z 7 hodin na 1,5 hodiny a obnovila akademický prospěch.
• Individuální terapie - 1-2x týdně s psychoterapeutem po dobu 6-12 měsíců. Tento přístup je nejpomalejší, ale nejvíce přizpůsobený. Úspěšnost je 58%, ale pokud se zapojí rodina, stoupá na 83%. Důvod? Terapie bez podpory blízkých je jako léčení zlomeniny bez základu.

Proč online terapie funguje lépe?

Studie z Pensylvánské univerzity z roku 2014 ukázaly, že online terapie je efektivnější než osobní - 78% úspěšnost proti 65%. Proč? Protože lidé, kteří trpí digitální závislostí, často trpí i úzkostí z sociálních situací. Přijít do kanceláře terapeuta může být pro ně výzvou. Online sezení v pohodlném oblečení, ve svém pokoji, bez nutnosti cestovat, snižuje bariéry o 35%. A to je klíč.

Online terapie funguje nejlépe u lidí nad 25 let. Mají lepší schopnost soustředit se, více zkušeností s technologiemi a větší schopnost vyjadřovat emoce přes text nebo video. U mladších (18-24 let) je úspěšnost nižší - 67%. Ale i oni se mohou zlepšit, pokud mají pravidelnou podporu a nejsou sami.

Co se děje v prvních týdnech?

Terapie začíná diagnostikou. Používá se Youngův test závislosti na internetu (IAT) - 20 otázek, které hodnotí vaše chování. Skóre nad 50 bodů znamená střední až těžkou závislost. Průměrný klient prochází 12-20 sezeními, než začne cítit skutečnou změnu.

Počáteční fáze se nazývá „digitální detox“. Klinika NEO Centrum ji rozděluje do tří fází:

1. První týden - žádné zařízení. Úspěšnost: 42%. Většina lidí se cítí jako v odvykání - nervozita, úzkost, nespavost.
2. Druhý týden - povoleny jen komunikace (telefon, zprávy). Úspěšnost: 67%. Zde se začíná objevovat klid. Lidé začínají všímat si, co se děje kolem nich - v domě, na ulici, v jejich vlastních myšlenkách.
3. Třetí týden a dále - postupná reintrodukce. Tady se začíná pracovat na zdravém vztahu k technologiím. Konečná úspěšnost po 3 měsících: 89%.

Co terapie neřeší - a co ano

Největší chyba, kterou dělají některá centra, je snažit se „odstranit“ sociální sítě. To není možné. A není to ani cíl. Cílem je obnovit kontrolu. Není to internet, který vás závislý udělal. Je to něco vás - nějaká nenaplněná potřeba, nějaký vnitřní boj, který jste se naučili přehloušet.

Terapeutka Steigerwaldová to říká jednoduše: „Když klient říká: ‘Mám závislost na Facebooku’, já se ptám: ‘A co se stane, když Facebook zmizí? Co zůstane?’“

Práce se zaměřuje na:

• Identifikaci emocionálních spouštěčů (např. „používám Instagram, když se cítím osamělý“)
• Práci s sebedůvěrou - „proč si myslím, že jsem nevážený, když nejsem online?“
• Obnovu spánku - cíl: 7-8 hodin denně. Bez spánku se mozek nedokáže přeprogramovat.
• Zavedení reálných aktivit - čtení, pohyb, hovory bez telefonu, kreativní činnosti.

Proč se vracíme zpět?

41% lidí, kteří projdou terapií, se po 6 měsících vrátí ke starému chování. Proč? Protože nezískali trvalou podporu. Terapie není „lék“. Je to přesun z jednoho způsobu života na jiný. A nový způsob potřebuje pečlivou péči.

Nejúspěšnější jsou ti, kteří:

• Mají podporu rodiny nebo přátel
• Dělají pravidelné „kontrolní sezení“ - 1x za měsíc po hlavní terapii
• Používají aplikace, které sledují čas (např. Adiktio AI aplikace z října 2023)
• Nezapírají, že problém nebyl v aplikacích, ale v nich samotných

Co hledat u terapeuta - a co vyhýbat

Veřejné pojišťovny pokrývají jen 12% nákladů na terapii. Většina center jsou soukromá. To znamená, že musíte být opatrní.

Podle České lékařské komory má pouze 37% soukromých center certifikaci České psychologické společnosti pro práci s adiktivními poruchami. To znamená: 63% terapeutů nemá potřebnou kvalifikaci.

Co hledat:

• Terapeut s certifikací pro nelátkové závislosti
• Práce s kognitivně behaviorální terapií (CBT)
• Uvědomění, že závislost je psychologická, ne farmakologická - léky nejsou řešením
• Práce s rodinou a podporou

Co vyhýbat:

• „Rychlé řešení“ - „Za 3 týdny budete zdraví!“
• Terapeut, který vás vytěžuje - „Potřebuji 20 sezení, protože to tak stojí.“
• Centra, která neuvádějí své kvalifikace

Kdo je nejvíce ohrožen?

Nejvíce postižené skupiny:

• Ženy 18-24 let - 35% prevalence. Hledají potvrzení, přijetí, vztah.
• Muži 25-34 let - 29% prevalence. Hledají únik od stresu, neúspěchu, odpovědnosti.

Proč? Ženy častěji hledají sociální potvrzení, muži častěji hledají únik. Oba končí u stejného cíle: „Zapomenout na to, co je skutečné.“

Co je budoucnost?

Do roku 2027 může počet lidí s diagnostikovanou digitální závislostí v Česku vzrůst o 60% - na 1,8 milionu lidí. Proč? Protože technologie se stávají všudypřítomnější, a my jsme nevybudovali žádnou ochranu.

Nové trendy:

• Skupinová terapie pro profesionály „always on“ (např. INEP od září 2025)
• AI asistenti, kteří monitorují čas a nabízejí cvičení při překročení limitu
• Online skupiny, které fungují jako „družstvo“ - lidé se navzájem podporují

Největší riziko? Nedostatek terapeutů. V Česku má certifikaci pro práci s nelátkovými závislostmi jen 127 psychologů. Potřebujeme jich 635. To je 5x méně, než potřebujeme.

Terapie digitální závislosti není záležitostí „přestat používat telefon“. Je to záležitostí přijetí sebe sama. A to je práce, která trvá. Ale je to práce, která může vrátit život - nejen k tomu, co jste dříve měli, ale k tomu, co jste mohli být, kdybyste nebyli závislí na tom, co vám ostatní řekli.“