První sezení s terapeutem může být jako první návštěva u nového lékaře - plné nervů, naděje a nejistoty. Čekáte, že po půl hodině hovoru se všechno vyřeší. Že se vám náhle uleví. Že terapeut vám řekne přesně, co s tím máte dělat, a vy odejdete lehčí, jasnější, změněný. Ale co když to tak nevyjde? Co když jste po hodině ještě zmatenější než předtím? Je to normální? Nebo jste se prostě špatně rozhodli?
Nečekáte zázrak, ale možnost být slyšený
Podle průzkumu MojePsychologie.cz z roku 2022 se 68 % lidí, kteří poprvé začali terapii, očekávalo okamžitou úlevu. Skoro tři z pěti lidí si myslelo, že po prvním sezení už bude mít odpověď, řešení nebo alespoň jasný směr. Reálnost je jiná. Výzkum Ústavu psychologie AV ČR zjistil, že pouze 41 % lidí zažilo nějakou úlevu - a ta nebyla spojená s řešením problému, ale s tím, že konečně mohli něco říct nahlas a nezůstat s tím sami. To je rozdíl jako mezi tím, kdy vám někdo řekne, jak se máte vysvobodit z klece, a kdy vám někdo jen otevře dveře a řekne: „Tady jsi. Teď si zkus vysvětlit, proč jsi tam vůbec byl.“První sezení není o tom, abyste dostali recept. Je to o tom, abyste mohli říct, co vás trápí - a mít jistotu, že to někdo slyší bez toho, aby vás soudil. Terapeut neřeší vaše problémy za vás. On vás pouze vede, aby jste je začali poznávat. A to je jiný typ práce. Nejde o rychlou opravu, ale o pomalé, důkladné pochopení.
Co se vlastně děje na prvním sezení?
Podle České komory psychologů má první sezení jasnou strukturu, ale nejde o výslech. Neexistuje žádný seznam otázek, který by terapeut musel zkontrolovat. Je to rozhovor, který se může točit kolem několika věcí: jak se vám daří teď, co vás přivedlo sem, jak dlouho to trvá, jaké vztahy nebo situace vás nejvíc zatěžují. A také: co byste chtěli změnit.Není potřeba mít všechny odpovědi. Vůbec ne. Mnoho lidí přichází s tím, že „neví, proč sem přišli“. A to je v pořádku. Právě proto se na terapii chodí - aby se to zjistilo. Terapeut se vás ptá ne proto, aby vám řekl, co máte dělat, ale aby vám pomohl najít vlastní hlasy. Někdy stačí jen to, že vám někdo položí otázku: „A co se stalo, když jste to cítili poprvé?“ A vy si najednou uvědomíte, že to už jste cítili dřív - a to vám dává nový pohled.
První sezení trvá obvykle 60 až 75 minut - o 15 minut déle než následná. Proč? Protože se musí navázat vztah. Terapeut se představí, vysvětlí, jak to funguje, a zjistí, zda se vám s ním dobře pracuje. A vy také zjišťujete: je tento člověk ten, kdo vám může pomoci? Nebo vás jen připomíná někoho, kdo vás dřív zklamal?
Proč někdo po prvním sezení necítí úlevu - a proč to není chyba
Někteří lidé po prvním sezení prožívají zvýšenou úzkost. Ne proto, že by terapeut udělal něco špatně, ale protože se náhle ocitli v prostoru, kde se nemohou schovat. Kde se musí přiznat, že jim něco vadí. Kde se musí vyslovit slova, která dřív nechávali jen v hlavě. To může být těžké. Může to být bolestivé. A to je normální.Studie AV ČR ukázala, že 37 % klientů po prvním sezení cítilo více stresu než předtím. Zvlášť často se to stává u lidí mladších 30 let. Proč? Protože generace, která vyrůstala s rychlými řešeními - aplikacemi, chatbotty, „5 kroků, jak překonat úzkost“ - očekává, že i terapie bude rychlá. Ale duševní zdraví není jako firmware, který se aktualizuje. Je to jako když opravujete dům, který má základy z kamenů z roku 1950. Nejde to za pár hodin.
Na druhou stranu, někdo po prvním sezení řekne: „Cítila jsem se jako vyprázdněná, ale klidnější.“ To není zázrak. To je začátek. To je to, že jste konečně dali svým emocím jméno. A když něco má jméno, už ho nemůžete ignorovat. A to je první krok ke změně.
Co je skutečně důležité - a co ne
Podle průzkumu České komory psychologů z roku 2022 je 89 % lidí, kteří terapii pokračovali déle než šest měsíců, označilo kvalitu vztahu s terapeutem jako nejdůležitější faktor úspěchu. Pouze 32 % považovalo za klíčové okamžité řešení problémů. To znamená: nezáleží na tom, jestli vám terapeut řekl, jak máte vyřešit váš vztah nebo jak přestat přemýšlet o minulosti. Záleží na tom, jestli jste se cítili bezpečně. Jestli jste mohli být sami. Jestli jste věděli, že vás neosoudí.Mezinárodní metaanalýza z roku 2023 potvrdila, že síla terapeutického vztahu představuje 30 % úspěšnosti celé terapie - bez ohledu na to, zda jde o kognitivně-behaviorální, psychodynamickou nebo jinou metodu. To znamená: pokud se vám s terapeutem dobře pracuje, máte šanci na úspěch i bez toho, abyste „věděli, co dělat“. Pokud se vám s ním nepracuje dobře, může být všechna technika na světě k ničemu.
Proto je lepší změnit terapeuta, než zůstat u někoho, kdo vás nechává zmateného, osamělého nebo soudného. Podle Asociace psychoterapeutů ČR 65 % lidí, kteří změnili terapeuta kvůli neshodě, dosáhlo lepších výsledků než ti, kteří zůstali. To není známka selhání. Je to známka dospělosti. Znamená to, že jste si dali práci, zjistili, že to nepracuje, a rozhodli se to změnit. A to je velký krok.
Co si připravit před prvním sezením
Nemusíte mít všechny odpovědi. Ale můžete si připravit pár otázek. Například:- Co mě trápí nejvíc teď?
- Jak dlouho to už trvá?
- Kdy jsem to cítil prvně?
- Co jsem dělal, aby to bylo lepší - a co to zhoršilo?
- Co bych chtěl změnit, kdybych mohl?
Nemusíte znát odpovědi. Stačí, když si je položíte. Lidé, kteří se na první sezení připravili takto, hlásili o 23 % vyšší spokojenost než ti, kteří přišli bez přemýšlení. To neznamená, že musíte psát esej. Stačí pár vět v mobilu. Nebo jen to, že jste si sedli na pohovku, zavřeli oči a zeptali se sebe: „Co mě opravdu trápí?“
Co dělat, když po prvním sezení nic neuvolnilo
Nechte si čas. Nezavírejte dveře hned. Může to být jen první krok. Může to být jen to, že jste se museli přiznat, že jste nejsou v pořádku - a to je těžké. Může to být to, že jste potřebovali čas, aby se vám to v hlavě usadilo.Řekněte terapeutovi, co cítíte. „Po prvním sezení jsem se cítila zmatenější než předtím.“ „Nevím, jestli to děláte dobře, ale já nevím, jak to dělat jinak.“ „Myslel jsem, že budu cítit úlevu, ale nechápu, proč ne.“
Terapeut by měl být ochoten s vámi o tom mluvit. Pokud ne, je to varovný signál. Pokud vás slyší, vysvětlí vám, že terapie je proces, že změny přicházejí postupně, že první sezení je jen o tom, aby se vytvořilo bezpečné místo - a pak se vás ptá: „Co byste chtěli v dalším sezení zkoumat?“ - pak je to dobrý znamení.
A pokud po několika sezeních stále necítíte, že vás rozumí, že vás nechává být, že vás neosoudí - pak je to v pořádku, když hledáte jiného terapeuta. To není porážka. To je vlastní odpovědnost. A to je přesně to, co terapie chce naučit: že vaše potřeby jsou důležité. I když se vám nezdají rychlé. I když se nezdají „správné“.
Co se děje v Česku - a proč je to důležité
Počet psychoterapeutů v Česku se od roku 2018 zvýšil o 50 %. Počet lidí, kteří hledají pomoc, se zvýšil z 19 % na 28 %. Online terapie představuje už 37 % všech sezení. To znamená: duševní zdraví už není tabu. Lidé se o něj začínají starat. Ale s tím přichází i nové očekávání: že to bude rychlé. že to bude jednoduché. že to bude jako aplikace, která vám vypíše návod.Ministerstvo zdravotnictví v roce 2023 spustilo projekt „Realistická terapie“ s rozpočtem 12,5 milionu Kč, protože chce snížit podíl lidí, kteří očekávají okamžitou úlevu, z 68 % na 45 % do roku 2025. To není jen o penězích. Je to o tom, aby lidé přestali považovat terapii za „poslední možnost“, a začali ji vnímat jako nástroj - stejně jako cvičení, jídlo nebo spánek. Něco, co se dělá postupně. A co dává výsledky, když je člověk trpělivý.
Největší změna nebude v tom, že budete mít více terapeutů. Bude v tom, že budete mít jasnější představu, co od nich čekat. A že budete mít odvahu říct: „Tohle mi nevyhovuje.“ A pak hledat něco jiného. Protože terapie není o tom, aby vás někdo vyléčil. Je o tom, aby vás někdo naučil, jak se sám sebe léčit.
