PTSD: Co to je, jak se projevuje a co vám může pomoci

PTSD, nebo porucha po traumatu, psychická reakce na zážitek, který ohrožuje život nebo způsobuje intenzivní strach a bezmoc. Also known as posttraumatická stresová porucha, it je nejčastější následek silného psychického nárazu – jako je dopravní nehoda, násilí, válečné zkušenosti nebo náhlá ztráta blízkého. Nejde o slabost. Nejde o to, že člověk „nemůže zvládnout“. Je to vážná reakce mozku, který se snaží zpracovat to, co přesáhlo jeho schopnosti zvládnout. Mnoho lidí si myslí, že PTSD se projevuje jen u vojáků, ale ve skutečnosti se objevuje u každého, kdo prožil něco, co ho trvale změnilo – a to může být i dětské zneužívání, případné znásilnění, nebo náhodný násilný incident.

Co se děje v hlavě? Mozek si něco „zamrzne“. Místo aby se trauma zpracovalo, zůstává jako přítomná hrozba. Lidé s PTSD často PTSD zažívají náhlé vzpomínky, noční můry, vyhýbání se místům nebo lidem, kteří připomínají traumatu, nebo se cítí stále napjatě – jako by vždycky čekali na další útok. Může to vést k izolaci, problémům se spánkem, nekontrolovanému vzteku nebo pocitu, že život nemá smysl. A to všechno i mnoho let po události. To je důvod, proč psychoterapie není luxus, ale základní potřeba. V Česku se v posledních letech více hovoří o tom, že PTSD není „něco, co se překoná“, ale co se zpracovává – a to s pomocí odborníka.

Co vám může pomoci? Nejúčinnější přístupy jsou ty, které se zaměřují na přesunutí traumatu z „teď“ zpět do „minulosti“. Metody jako EMDR, terapeutický přístup, který pomáhá mozku překonat blokády způsobené traumatem pomocí očních pohybů a strukturovaného zpracování vzpomínek, nebo kognitivně-behaviorální terapie, která pomáhá změnit nesprávné přesvědčení o sobě a světě, fungují. Důležité je také bezpečný vztah s terapeutem, základní podmínka pro zotavení – bez něj žádná technika nestojí. V českých terapeutických praxích se stále častěji setkáváte s terapeuty, kteří mají zkušenosti právě s PTSD – a nejen s teorií, ale s praxí.

V této sbírce najdete články, které se dotýkají různých stránek této problému – od toho, jak probíhá diagnostický úvod, když se člověk poprvé odváží mluvit o traumatu, přes to, jak se v terapii pracuje s hranicemi, až po to, jak může pomoci podpora v krizi. Nejde jen o PTSD jako diagnózu. Jde o to, jak se člověk znovu naučí žít – bez strachu, bez pocitu, že je „poškozený“. A to je cesta, kterou nechodíte sám.