Kdy změnit psychoterapeutický přístup: Kdy je čas zkusit jinou metodu

Stojíte před terapeutem, sedíte v křesle a cítíte, že se nic nemění. Přes 12 sezení jste mluvili o svém strachu, o rodině, o tom, proč se necítíte dostatečně dobrý. A přesto - ten stejný pocit prázdného břicha, stejná noční úzkost, stejný vnitřní hlas, který vám opakuje: „Tohle nepomůže.“ Nejste jediný. A nejste ani selhavý. Možná je jen čas změnit přístup.

Ne každé sezení vede k pokroku - a to je v pořádku

Psychoterapie není lék, který začne působit po první tablete. Některé metody, jako kognitivně behaviorální terapie (KBT) pro obsedantně-kompulzivní poruchu (OCD), vyžadují alespoň 20 sezení, aby se projevily měřitelné změny. To neznamená, že jste na špatné cestě. Znamená to, že potřebujete vědět, kdy je čas přemýšlet o změně, a kdy jen čekat.

Podle metaanalýzy 177 studií z Masarykovy univerzity (2024) je klíčové sledovat konkrétní ukazatele. Pokud po 8 sezeních nezaznamenáte snížení symptomů o alespoň 20 % - například pokud váš PHQ-9 (dotazník pro depresi) neklesl z 18 na 14 nebo níže - je to signál. Ne alarm, ale pozorovací bod. Pokud po 12-16 sezeních stále nevidíte žádný reálný pokrok, je čas mluvit o alternativách.

Nejčastější signály, že metoda neodpovídá

Největší chyba, kterou lidé dělají, je čekat, až „všechno zazáří“. Ale některé signály jsou jasné a nezaměnitelné:

• Nevidíte žádný pokrok po 12-20 sezeních - a to i přes pravidelnou účast. Pokud se vaše úzkost, deprese nebo návyky nezměnily, není to vaše chyba. Je to signál, že metoda nemusí být pro vás vhodná.
• Cítíte se jako „předmět“ v terapii - pokud se vám terapeut stále opakuje stejné fráze, nezakládá se na vašich konkrétních zkušenostech nebo se vyhýbá konkrétním cílům, je to známka nesouladu. Terapie není rozhovor o životě - je to cesta k změně.
• Metoda vás vyčerpává, ne osvobozuje - gestalt terapie, která se zaměřuje na přítomnost, může být nádherná pro někoho, kdo hledá smysl. Ale pro klienta s OCD, který potřebuje strukturovanou expozici, může být zdrojem dalšího stresu. Pokud se cítíte více zmateně než uvolněně, je to důvod k přemýšlení.
• Terapeut neumí vysvětlit, proč právě tato metoda - pokud neumí říct, proč volí KBT místo systémové terapie, nebo proč se zaměřuje na příběh místo na chování, je to známka nedostatečné specializace. Terapie není umění - je to věda s důkazy.
• Chcete změnit terapeuta, ale nevíte proč - pokud vás trápí nejistota, že „to není ten správný člověk“, ale nemůžete přesně říct, co je špatně, může to být způsobeno nesouladem metody s vaším typem problému. To se často překrývá s osobním pocity, ale ne vždy.

Co říkají data o různých metodách

Ne všechny psychoterapeutické přístupy jsou stejně účinné pro každý problém. V České republice je nejčastější kognitivně behaviorální terapie (35 % terapeutů), ale to neznamená, že je nejlepší pro vás.

Podle studií z Časopisu psychiatrie pro praxi (2025):

• KBT má úspěšnost 72 % u OCD, ale pouze 32 % u klientů s komplexní PTSD.
• Gestalt terapie je úspěšná u 60 % klientů s existenciálními otázkami, ale jen u 35 % s OCD.
• Narativní terapie pomáhá 68 % lidí s depresí, ale nezvládá OCD - její úspěšnost je tam jen 32 %.
• Systémová terapie je ideální pro rodinné konflikty, ale má malý vliv na individuální úzkost.
• ACT (Akceptační a zavazovací terapie) je výborná pro lidi, kteří se „příliš snaží o kontrolu“ - například ti, kteří se snaží „přestat myslet na své úzkosti“.

Je to jako lék - neexistuje „nejlepší lék“, jen ten správný pro váš případ. Pokud máte ADHD a OCD zároveň, jednoduchá KBT nemusí stačit. Podle MUDr. Jana Černého z FN Motol je pro takové případy potřeba integrativní přístup - kombinace behaviorálních strategií, psychoedukace a často i farmakoterapie.

Online terapie - výhody a limity

Online terapie se v Česku rychle rozšiřuje - v roce 2024 tvořila 28 % všech sezení, oproti 12 % v roce 2020. A pro některé poruchy je stejně účinná jako osobní terapie.

Pro únikové poruchy je online KBT úspěšná v 75-82 % případů - téměř stejně jako osobní (80-85 %). Ale pro těžké osobnostní poruchy je rozdíl velký: online metoda má jen 45 % úspěšnost, zatímco osobní terapie dosahuje 65 %.

Proč? Protože online terapie vyžaduje vyšší úroveň sebevědomí, schopnost vyjadřovat emoce bez tělesných signálů a schopnost udržet koncentraci. Pokud máte problém s komunikací nebo trpíte těžkou úzkostí, online formát může být zábranou, ne pomoci.

Kdy změna může zhoršit stav

Některé změny přístupu jsou špatně zvolené - a mohou zhoršit váš stav. Například uživatel „David_M“ na Redditu změnil KBT na gestalt terapii po osmi sezeních, protože „to bylo příliš mechanické“. Výsledek? Zhoršení symptomů OCD - protože gestalt terapie neobsahuje expozici, která je klíčová pro OCD.

TRE (Tension and Trauma Releasing Exercises) je metoda, která pomáhá 78 % lidí s traumatem uvolnit napětí tělem. Ale u 65 % lidí s OCD zhoršuje symptomatiku - protože nezahrnuje strukturované vystavování se strachu, ale spíše „připouštění“.

Změna přístupu není jen „zkusím něco jiného“. Je to strategický krok, který vyžaduje hodnocení. Podle České asociace pro psychoterapii (2025) by měla probíhat ve třech krocích:

1. Vyhodnocení - použití standardizovaných dotazníků (PHQ-9, Y-BOCS, GAD-7).
2. Diskuse - terapeut vám vysvětlí, proč se metoda nevyplatila a jaké alternativy existují na základě vašeho typu problému.
3. Přechod - 3-4 sezení na přechod, kde se postupně přechází k nové metodě, ale zachovávají se dosažené výsledky.

Bez tohoto procesu je změna jen náhodný skok. A 30 % lidí v Česku to dělá právě tak - na základě pocity, ne na základě dat. To vede k tomu, že se lidé „přesouvají“ mezi terapeuty, aniž by se opravdu pohnuli vpřed.

Co dělat, když nevíte, co dál

Je normální mít pocit, že jste „zase na začátku“. Ale nejste. Každé sezení, i když se zdá bez výsledku, vám dalo informace. Možná jste zjistili, že nechcete hledat smysl - chcete změnit chování. Možná jste zjistili, že potřebujete strukturu, ne volnost. Možná jste zjistili, že terapeut neumí vysvětlit, co dělá.

Začněte tímto:

• Podívejte se na své dotazníky - máte nějaké výsledky z PHQ-9, Y-BOCS nebo GAD-7? Pokud ne, požádejte terapeuta o ně. Pokud nechce, je to známka.
• Septejte se: „Co bych měl cítit nebo dělat jinak, kdyby to fungovalo?“ - Ne: „Je to dobré?“ Ale: „Jak bych věděl, že to funguje?“
• Prozkoumejte svůj problém podle typu - máte úzkost? Depresi? Traumatum? OCD? ADHD? Každý má jiné „nejlepší“ metody. Nenechte se ovlivnit tím, co je populární - podívejte se na to, co je pro vás nejúčinnější.
• Nebojte se změnit terapeuta - pokud metoda neodpovídá, není to vaše chyba. Je to jako zvolit špatný lék - neznamená to, že jste nemocný. Znamená to, že potřebujete jiný lék.

Co se v Česku mění v roce 2025

Od roku 2026 bude všechny certifikované psychoterapeuty v Česku povinné používat standardizované nástroje pro měření pokroku. Bude to zahrnovat alespoň pět dotazníků - PHQ-9, Y-BOCS, GAD-7, DAST-10 a další - podle typu poruchy.

Toto je revoluce. Znamená to, že budete mít přístup k číslům, ne jen k pocitům. Budete vědět, zda se vaše symptomaty snižují - a kdy je čas změnit přístup. A to je důležité, protože 43 % klientů v Česku nezná, jak hodnotit efektivitu terapie. Většina se rozhoduje na základě „pocity“, což je nebezpečné.

Ve stejnou dobu roste trend integrativních přístupů. Pro klienty s komorbiditou (např. ADHD + depresivní porucha) je úspěšnost kombinace dvou nebo tří metod o 35 % vyšší než jednoduchá terapie. To znamená, že někdy není potřeba „zaměnit“ metodu - ale rozšířit ji.

Terapie není o tom, jak dlouho sedíte v křesle. Je o tom, jestli se vás věc, která vás trápí, změnila. A když ne, je čas se zeptat: „Co je potřeba změnit?“ - a nejen „jak dlouho budu čekat?“