Protipřenos v psychoterapii: Co to je a jak ovlivňuje terapii

Protipřenos je protipřenos, nechtěná emocionální reakce terapeuta na klienta, která vychází z jeho vlastních nevyřešených zkušeností. Also known as inverzní přenos, it může způsobit, že terapeut reaguje jako rodič, soudce nebo oběť místo jako odborník. Není to chyba, je to lidská reakce — a právě proto je důležitý. Každý terapeut ho zažije, ale jen ti, kteří ho rozpoznají, mohou terapii vést efektivně. Když terapeut začne cítit zlobu, přílišnou soucitnost nebo potřebu „zachránit“ klienta, není to náhoda. Je to signál, že něco v jeho vlastním vnitřním světě se odráží v přítomnosti klienta.

Protipřenos se často projevuje v chování: terapeut se zbytečně opožďuje, přerušuje sezení, překračuje hranice nebo se zcela vyhýbá náročnému tématu. Někdy se projevuje i jako přílišná rychlost — „Musíme to vyřešit hned!“ — nebo naopak jako odmítavý odstup. Většina terapeutů se o tom nezmiňuje, protože se bojí, že to znamená jejich nekompetentnost. Ale ve skutečnosti je to přesně opak. Rozpoznání protipřenosu je známkou odbornosti. Když terapeut zjistí, že jeho reakce neodpovídá tomu, co klient říká, ale spíš tomu, co si on sám přináší z minulosti, může se zastavit, zkontrolovat a zůstat v terapeutické roli. To je ten rozdíl mezi tím, kdo jen poslouchá, a tím, kdo skutečně pomáhá.

Protipřenos je těsně spojen s přenosem, kdy klient projekuje na terapeuta své vztahové vzorce z minulosti — třeba jako když se chová jako dítě vůči rodiči. A s terapeutickým vztahem, to je základní stavební kámen každé úspěšné terapie — důvěra, bezpečí a společná práce. Když protipřenos přetrvává, vztah se rozpadá. Klient se cítí nepochopený, terapeut se unaví, a oba se vzdálí. Proto se terapeuti v Česku učí na supervizi, jak rozpoznat tyto vzorce, a nejen jak s nimi pracovat, ale jak je použít jako mapu — když terapeut pocítí úzkost, může to znamenat, že klient má strach z přijetí. Když se terapeut cítí zlobně, může to být odraz zlosti klienta, kterou ten nemůže vyjádřit.

Nejde o to, aby terapeut byl dokonalý. Jde o to, aby byl přítomen. A když se něco „neodpovídá“, nevyhýbá se tomu. Tady, v této kolekci článků, najdete reálné příběhy, jak se protipřenos projevuje v praxi — od náhodných setkání mimo ordinaci, přes testování hranic až po to, jak terapeut může odmítnout klienta, když jeho vlastní reakce přestávají být užitečné. Všechny tyto případy mají jedno společné: nejde o klienta. Jde o to, co se děje uvnitř terapeuta. A to je právě to, co může terapii zachránit — nebo zničit.