Ve firmách, které stojí na rovné zemi s lidmi, už nejde jen o platy a pracovní dobu. Duševní zdraví zaměstnanců je dnes klíčovým faktorem, který rozhoduje o tom, zda se lidé cítí v práci doma - nebo jen přežívají den od dne. V Česku se to začíná měnit, ale pomalu. Zatímco v Německu nebo Švédsku je podpora duševního zdraví standardní součástí benefitů už od roku 2018, u nás to stále znamená výjimku. A přitom statistiky říkají jasné slovo: polovina českých zaměstnanců necítí, že jejich zaměstnavatel o jejich psychiku vůbec nezajímá. A to je nebezpečný signál.
Proč je duševní zdraví na práci vůbec důležité?
Nejde jen o to, aby lidé nebyli smutní. Jde o peníze. Podle odhadů společnosti Up se náklady spojené s psychickými problémy zaměstnanců v Česku pohybují kolem 40 miliard korun ročně. To jsou náklady na absenci, sníženou produktivitu, předčasný odchod a náhradní nájem. Když člověk vyhoří, nepracuje jen méně - pracuje špatně. Dělá chyby, zdržuje kolegy, přestává navrhovat nové nápady. A to všechno se děje v tichosti. Nikdo neříká: „Dnes jsem vyhořel.“ Ale všichni to cítí.
Co se stane, když zaměstnavatel začne investovat? Firmy s komplexním přístupem k duševnímu zdraví dosahují o 18 % nižší fluktuace a o 23 % vyšší produktivity. To není teorie - to je výsledek analýzy McKinsey z roku 2023. A to všechno bez toho, aby se muselo zvyšovat platy nebo přidávat pracovní hodiny.
Co konkrétně může firma udělat?
Nejde o to, aby firma zavedla „den duševního zdraví“ a pak se už nic nedělo. To je jako když si koupíte fitness stroj a necháte ho na podlaze. Potřebujete systém.
- Bezplatné psychologické poradenství - často 4 až 6 sezení ročně. To není luxus, to je základ. Mnoho lidí se neodváží jít k psychologovi kvůli nákladům nebo stydění. Když to firma zaplatí, odstraňuje bariéry.
- Meditační aplikace zdarma - jako Calm nebo Headspace. Stačí, když zaměstnavatel koupí licenci pro všechny. Lidé si to mohou vyzkoušet doma, ve vlaku, nebo třeba v odpočinkové místnosti.
- Workshopy na zvládání stresu a prevenci vyhoření - nejen pro manažery, ale pro každého. Temata jako „jak říct ne“, „jak nastavit hranice“, „jak se vyhnout přetížení“ jsou praktická a životně důležitá.
- Flexibilní pracovní doba - možnost přesunout pracovní čas, pracovat z domova, nebo mít delší obědy. Není to o tom, že lidé nechtějí pracovat. Je to o tom, že chtějí mít kontrolu nad svým časem.
- Teambuilding, který neznamená karaoke - místo nuceného výletu na hory raději společná volnočasová aktivita, kterou si lidé vyberou sami: kreslení, procházka, hraní šachu, nebo třeba společné vaření.
Diakonie Broumov zavedla například „Den pro charitu“ - jeden pracovní den za rok, kdy zaměstnanci mohou pracovat pro dobročinné organizace. To není jen o pomoci druhým. Je to o tom, že lidé cítí, že jejich práce má smysl i mimo kancelář.
Co neuděláte, když to nezvládnete?
Někdo říká: „Duševní zdraví je soukromá záležitost. Má zaměstnavatel vůbec co mluvit?“ Odpověď je jednoduchá: ano, má. Ne proto, že by měl být psychologem. Ale protože má ekonomický zájem. Když se zaměstnanec vyhoří, firma ztrácí zkušenost, znalosti, vztahy s klienty. A připravuje se na nájem nového, který bude stát třikrát tolik.
Největší chyba? Říct: „Máme program, všechno je v pořádku.“ A pak se na něj nikdo nezeptá. Programy musí být viditelné, přístupné a aktivně podporované. A hlavně - musí je podporovat vedení. Podle OSHA je úspěšnost těchto programů pouze 32 %, když manažeři nejsou zapojení. Když se šéf podělí o své zkušenosti s vyhořením nebo otevřeně řekne: „Dnes jsem měl těžký den, ale vyzkoušel jsem meditaci a pomohlo to“ - změní se kultura. A to je největší síla.
Legislativa se mění - a to je příležitost
Od ledna 2025 mohou české firmy čerpat daňová zvýhodnění na zdravotní benefity až do výše průměrné mzdy - tedy 42 500 Kč měsíčně. To znamená, že pokud firma zaplatí zaměstnanci psychologa za 10 000 Kč ročně, může si tuto částku odečíst od daně. To je nákladově efektivní. A zároveň to mění přístup. Z „dobrovolného benefitu“ se stává „rozumná investice“.
Tady je klíč: nejde o to, aby firma udělala „něco pro duševní zdraví“. Jde o to, aby to zahrnula do své strategie. Když se zaměstnavatel ptá: „Jaký je náš náklad na absenci?“, „Kolik lidí odchází v prvních 12 měsících?“, „Jaká je úroveň spokojenosti v našich týmech?“ - začíná mluvit jako podnikatel, ne jako správce.
Co říkají zaměstnanci?
Průzkum Upverso z roku 2023 ukazuje: 89 % zaměstnanců chce zlepšit své duševní zdraví. A 68 % kandidátů považuje péči o duševní zdraví za důležitý faktor při volbě zaměstnavatele. To není jen „příjemný bonus“. To je rozhodující kritérium. Dnes si lidé vybírají firmu podle toho, zda se tam cítí lidsky. A pokud ne, najdou jinou. Nebo si založí vlastní podnik.
Zaměstnanci nechtějí „dny duševního zdraví“ jako volno navíc. Chtějí stálou podporu. Chtějí vědět, že když se necítí dobře, nebudou muset předstírat, že je všechno v pořádku. Chtějí vědět, že jejich šéf se neobává mluvit o emocích. A že když se někdo vyhoří, nebude to považováno za slabost, ale za signál, že systém nefunguje.
Kdo to dělá dobře?
U firem s více než 250 zaměstnanci má 47 % formálně definovaný program duševního zdraví. U menších firem je to jen 28 %. To znamená, že největší příležitost je právě u středně velkých firem - těch, které se teď rozhodují, zda budou představovat budoucnost, nebo se budou držet starého modelu.
Ve větších firmách (více než 250 zaměstnanců) už má 47 % formální program duševního zdraví. Ve firmách menších? Jen 28 %. To znamená, že malé firmy mají šanci být první. Můžou zavést jednoduchý systém: týdenní „čajové pauzy“ s psychologem, nebo měsíční rozhovory s manažery o tom, jak se lidé cítí. A nechat to být přirozené. Bez nátlaku. Bez plánů na papíře. Jen s otevřeným srdcem.
Když to začne fungovat, změní se všechno
Představte si firmu, kde lidé nechají kancelář nejen kvůli platům. Kde si přijdou na práci, protože cítí, že je tam někdo, kdo si na ně všíma. Kde se můžete přiznat, že máte těžký den, a nebudete označen za „slabého“. Kde se neřeší, kolik hodin jste seděli, ale co jste dokázali.
Taková firma nejen přežije. Bude růst. Bude přitahovat lidi, kteří chtějí dělat věci, které mají smysl. A bude mít lidi, kteří se nechtějí odcházet. Protože vědí: tady mě neberou jen za výkonnost. Berou za člověka.
Nejnovější příspěvky
