Posttraumatická stresová porucha (PTSD) se nelečí podle šablony. Někdo potřebuje tiché, bezpečné prostředí, kde může pomalu odhalit své bolesti. Jiný potřebuje slyšet hlas jiných, kteří prožili něco podobného, aby pochopil, že není šílený. Obě cesty vedou ke zdraví, ale ne každá cesta je správná pro každého. Když se rozhoduješ, co zvolit - individuální nebo skupinovou terapii - nejde jen o přístup. Jde o to, kde jsi právě teď ve svém hojení.
Co se děje v hlavě, když máš PTSD?
PTSD není jen vzpomínka na traumatu. Je to tělo, které se stále nachází v nebezpečí. Srdce ti buší, i když nic neohrožuje. Spíš si představuješ, že se něco zase stane. Nebo se zavíráš, nechceš mluvit, nechceš být blízko lidem. Někdy se cítíš jako mrtvý uvnitř - to se jmenuje dissociace. A přesto se snažíš být normální. Pro práci s tímto stavem potřebuješ terapii, která ti dá bezpečí, ne jen slova.Podle Mezinárodní společnosti pro traumatu spojené se stresem (ISTSS) je léčba PTSD rozdělena do tří fází. První je stabilizace: naučit se zvládat pocity, neztrácet kontrolu, nezabíjet se. Druhá je zpracování: pomalu, bezpečně, přistupovat k samotnému traumatu. Třetí je reintegrace: zpět do života, do vztahů, do sebe sama. Každá fáze vyžaduje jiný přístup. A to je klíč.
Individuální terapie: ticho, které mluví
Když jsi v první fázi - kdy tě každý dech připomíná traumatu, kdy se bojíš spát, kdy ti někdo jen přijde blízko a cítíš, že ti někdo chce ublížit - potřebuješ někoho, kdo je jen pro tebe. Individuální terapie ti dává to: 50 minut, kde je celý svět jen ty a terapeut. Nikdo jiný nevidí, jak ti padají slzy. Nikdo jiný neví, jak moc se bojíš říct, co se stalo.Tady se pracuje na základě. Na emoční regulaci. Na tom, jak se naučit dechovým technikám, když ti začne běžet krev do hlavy. Na tom, jak rozpoznat, kdy je to jen vzpomínka, a kdy je to reálné nebezpečí. Terapeut ti pomáhá vytvořit vnitřní bezpečné místo. To je základ. Bez toho se do zpracování traumatu nevstupuje. Podle MH Consulting (2021) je to nezbytné - zvláště u komplexního PTSD, kde traumata přicházela postupně, často v dětství.
Individuální terapie je také jediná možnost, kdy můžeš pracovat s hlubokou dissociací, sebeublížením nebo se silnými pocity viny. V skupině bys to mohl ztratit. Nebo bys to mohl způsobit jiným. V individuální terapii máš kontrolu. Terapeut sleduje, kdy je čas posunout se dál. A kdy ne.
V ČR stojí jedno sezení průměrně 1500-2500 Kč. A není to jen o penězích. Je to o tom, že musíš najít terapeuta s certifikací v trauma-fokusované kognitivně-behaviorální terapii (TF-CBT). V České republice jen 32 % terapeutů má tuto specializaci. Bez ní můžeš být v nebezpečí - špatně vedená terapie může zhoršit stav. Neber to na lehkou váhu. Hledej někoho, kdo pracuje s PTSD každý týden, ne jen někdy.
Skupinová terapie: když si uvědomíš, že nejsi sám
Skupinová terapie není o tom, že ti někdo řekne: „To mi taky přihodilo.“ Je to o tom, že si všimneš, že tvoje reakce - ten strach, ten vztek, ta odtrženost - nejsou známkou šílenství. Jsou známkou přežití. A když někdo jiný ve skupině řekne: „Taky jsem si to v hlavě přehrával půl roku, než jsem to řekl někomu.“ - v tu chvíli se něco změní. Něco se uvolní.Skupina je jako zrcadlo. Ne jen jedno, ale deset. Vidíš se v očích lidí, kteří prožili něco podobného. A najednou pochopíš, že tvé problémy v vztazích - že se nechceš přiblížit, že vždycky očekáváš zrůdnost - nejsou jen tvoje vada. Jsou důsledkem toho, co ti někdo udělal. A to je první krok k hojení.
Podle psychoterapeuta Irvina Yaloma je skupinová terapie efektivní jen u lidí, kteří mají problémy v interpersonálních vztazích. To platí pro oběti domácího násilí, pro vojáky, kteří se vrátili a nevědí, jak se chovat k rodině, pro děti, které byly zanedbávané. Tyto lidé potřebují naučit se důvěře znovu. A to se naučí v skupině - ne v knize, ne v terapii, ale v reálném setkání.
Standardní skupinová terapie trvá minimálně rok. Průměrně má 6-10 lidí. Ideálně je vedená dvěma terapeuty - jeden řídí, druhý sleduje bezpečnost. V ČR to není vždy možné. A to je riziko. Pokud skupina není správně vedená, můžeš být retraumatizován. Někdo ti řekne: „Ale ty to přežil, tak proč se tak chováš?“ A to ti rozbije všechno. Proto je klíčové, aby skupina používala standardizovaný protokol, jako je Group 512 PIM - který kombinuje debriefing a vývoj koheze skupiny.
Když se obě cesty spojí: nejlepší výsledky
Většina lidí, kteří se z PTSD vytrhli, nezačala v skupině. Začali v individuální terapii. A až po několika měsících, kdy se naučili zvládat pocity, kdy se začali cítit bezpečněji, přešli do skupiny.Průzkum Adicare (2023) ukazuje, že 68 % klientů s PTSD označilo kombinaci obou forem jako nejúčinnější. Nejčastější model: 2 individuální sezení měsíčně + týdenní skupina. Takto máš jak hloubku, tak podporu. Individuální terapie ti pomáhá zpracovat konkrétní vzpomínky. Skupina ti pomáhá pochopit, jak tyto vzpomínky ovlivňují tvé vztahy.
Na Redditu napsal jeden uživatel: „Po 8 měsících individuální terapie jsem šel do skupiny. Poprvé jsem pochopil, že moje reakce nejsou šílenství - jsou normální.“
Ale ne každý je připraven. Někdo šel do skupiny příliš brzy. A skončil v nemocnici. „Bylo tam příliš mnoho lidí, příliš rychle,“ napsala jedna klientka na Test-recenze.cz. „Nikdo neřešil, když jsem měla panic attack.“
Nejde o to, co je „lepší“. Jde o to, co je pro tebe správné právě teď.
Co ti říká tělo?
Když se ptáš, co zvolit, neptávej se jen rozumem. Ptávej se těla.Chceš být sám? Potřebuješ ticho? Můžeš se vůbec otevřít někomu? Pokud odpověď je ano, začni individuální terapií. Nejde o to, že skupinová je horší. Jde o to, že tělo nemůže přijmout podporu, pokud se ještě neucílí bezpečně.
Naopak - pokud se cítíš osamělý, jako bys byl na jiné planetě, pokud tě baví, že někdo jiný prožívá něco podobného, pokud tě to nějak napájí - možná je čas zkusit skupinu. Ale jen pokud už máš nějakou stabilizaci. Minimálně 3 měsíce práce na emoční regulaci. Jinak to může skončit špatně.
Prof. Jon G. Allen z Baylor College of Medicine říká: „U komplexního PTSD potřebujete 6-12 měsíců individuální terapie, než je skupina bezpečná.“ To není odmítání skupiny. To je respekt k procesu.
Co je důležité vědět před začátkem
- Individuální terapie je nejlepší pro začátek. Pro stabilizaci. Pro hloubku. Pro ty, kdo mají silnou dissociaci, sebeublížení, nebo nesmírný strach. Vyžaduje kvalifikovaného terapeuta s TF-CBT certifikací. Průměrně potřebuješ 20 sezení, než jsi připraven na skupinu.- Skupinová terapie je nejlepší pro reintegraci. Pro návrat do vztahů. Pro ty, kdo se cítí izolovaní. Vyžaduje zkušeného terapeuta, ideálně dvojici. A minimálně 8 lidí ve skupině. V ČR je to často jen 6-10. To je na hranici. Nejde o počet lidí - jde o kvalitu vedení.
- Cena: Skupinová terapie je levnější. Některé centra ji hradí pojišťovny jen pro vojáky. Pro občany pokrývají průměrně 60 %. Individuální sezení se platí z vlastní kapsy. Ale když si můžeš dovolit jen jednu formu - vyber individuální. Nejde o peníze. Jde o bezpečí.
- Hybridní modely jsou budoucnost. Centrum Adicare od roku 2023 nabízí „Skupina +“: 2 individuální sezení měsíčně + týdenní skupina. ISTSS (2023) schválila i online doplňky. Tyto modely dávají nejlepší výsledky - 70 % lidí má lepší hojení s přizpůsobeným mixem.
Co dělat, když nevíš, co vybrat?
Nech si poradit. Nejprve se obrať na centrum specializované na PTSD. V ČR je jich 12. Z nich 9 nabízí kombinovaný přístup. Ptáj se:- Máte terapeuty s certifikací TF-CBT?
- Co je vaše standardní cesta pro nové klienty s PTSD?
- Už jste někdy posílali klienta do skupiny příliš brzy? Co se stalo?
- Máte dvouterapeutický model pro skupinovou terapii?
Nech se nechat vést. Nevybírej podle ceny. Nevybírej podle toho, co ti někdo řekl. Vyber podle toho, co tě tady, právě teď, potřebuje.
Můžu začít hned se skupinovou terapií, když mám PTSD?
Není doporučeno. Pokud máš silné symptomy - nespavost, panic attacky, dissociaci, sebeublížení - skupina ti může ublížit. Skupinová terapie funguje nejlépe po stabilizační fázi, která trvá minimálně 3-6 měsíců individuální práce. Bez toho můžeš být retraumatizován. Začni s individuální terapií. Až budeš cítit, že jsi bezpečnější, až se naučíš zvládat své pocity, až se ti začne chtít mluvit s lidmi - až tehdy je čas zvážit skupinu.
Je skupinová terapie levnější? A je to stojí za to?
Ano, skupinová terapie je levnější - často o 50-70 % než individuální. V Praze stojí jedno sezení individuální terapie 1500-2500 Kč, skupinové sezení bývá kolem 500-800 Kč. Ale cena není jediným kritériem. Pokud skupina není dobře vedená, můžeš se ztratit. Pokud máš komplexní PTSD, můžeš se zase zhroutit. Levnější není vždy lepší. Pokud máš možnost, začni individuálně. Až budeš připraven, skupina ti dá něco, co individuální terapie nemůže - pocit, že nejsi sám.
Co když se mi ve skupině nechce mluvit?
Nemusíš mluvit. V dobré skupině není nutné mluvit. Stačí poslouchat. Většina lidí s PTSD začíná jen tím, že poslouchají. Až za týdny nebo měsíce se začnou otevírat. Většina lidí, kteří se ve skupině nechali, říkají: „Nemusel jsem nic říct. Stačilo, že jsem slyšel, že to někdo jiný prožívá taky.“ Skupina není o tom, že každý musí mluvit. Je o tom, že nikdo nemusí být sám.
Je možné přejít z individuální terapie do skupinové?
Ano, a je to nejčastější a nejúčinnější cesta. Většina lidí, kteří se z PTSD vytrhli, začala individuálně. Po 6-12 měsících, kdy se naučili zvládat pocity, kdy se začali cítit bezpečněji, přešli do skupiny. To je standardní průběh. Některá centra v ČR už mají připravené přechodové programy - například „Skupina +“, kde máš 2 individuální sezení měsíčně a týdenní skupinu. To je ideální kombinace.
Jak poznám, že je čas změnit formát terapie?
Zamysli se: cítíš se bezpečněji? Umíš zvládat pocity, když ti něco připomene traumatu? Nechceš se už jen schovávat? Máš nějaké vztahy, které ti neubližují? Chceš slyšet, jak to má jiný? Pokud ano - je čas. Nemusíš čekat na „perfektní moment“. Stačí, když se cítíš trochu silnější. A když máš terapeuta, který ti pomůže rozhodnout. On neřekne: „Teď jsi připraven.“ On ti řekne: „Co se stane, když přejdeš do skupiny? Co se stane, když ne?“ A pak ti pomůže zvolit.
Neexistuje jedna správná cesta. Jen ta, která ti teď dává šanci žít. Nejen přežívat. A to je všechno, co důležité.
