Stojíte před zrcadlem a ptáte se: „Ještě někdo to prochází?“ Když jste poprvé přišli na terapeutickou skupinu, bylo to jako vstoupit do místnosti, kde všichni mlčí. Pak někdo řekne: „Já jsem taky přišel kvůli alkoholu. Tři roky jsem se snažil přestat. A každý den jsem se cítil jako poražený.“ A najednou se vám otevře hrudník. Ne protože vám někdo dal řešení. Ale protože jste po první době v životě necítili, že jste sami.
Proč skupinová terapie funguje, kde individuální selhala
Individuální terapie je jako rozhovor s lékařem. Skupinová terapie je jako domácí kuchyně, kde se dělí o jídlo i o bolest. Většina lidí, kteří přijdou do skupiny po několika neúspěšných pokusech o abstinenční léčbu, už zná všechny teorie. Ví, že alkohol ničí játra, že kouření zkracuje život, že hry na telefonu ničí vztahy. Ale většina z nich neví, jak přestat činit. A to je tam, kde skupina začíná. Skupinová terapie není o tom, aby vás někdo naučil, jak žít. Je o tom, aby vás někdo viděl. A když vás někdo vidí, když řeknete: „Včera jsem se opil, protože jsem si řekl, že to už je konec.“ - a někdo jiný odpoví: „To jsem říkal já před třemi měsíci. A věděl jsem, že to není konec. Ale cítil jsem, že je.“ - tak se změní něco hluboko uvnitř. Váš mozek začíná věřit, že změna není nemožná. Protože jste to viděli u druhého. Podle výzkumu z roku 2015 se u programů kontrolované konzumace alkoholu (KKA) podaří dosáhnout úspěchu u 65 % lidí. Úspěch znamená buď přechod na abstinenci, nebo alespoň snížení spotřeby na bezpečnou míru. To je výrazně víc než u některých individuálních přístupů. Proč? Protože skupina poskytuje zpětnou vazbu, kterou terapeut nemůže. Když vás někdo z skupiny řekne: „Ty jsi se včera vyhýbal otázce, protože jsi se bál, že bys musel přiznat, že jsi se opil.“ - to vás zasáhne jinak než slova terapeuta.Co se děje ve skupině? Struktura, která funguje
Skupina není náhodná hromada lidí. Je to pečlivě vytvořený prostor. Standardní velikost je 6 až 12 lidí. Méně než 6 a není dostatek různorodosti. Více než 12 a někdo se ztratí. Sezení trvají 60 až 90 minut, obvykle jednou nebo dvakrát týdně. Většina skupin v České republice používá integrovaný přístup: kombinují motivaci, chování a podporu. Psychoanalýza? Tady se nevyužívá. Závislost není o tom, co se stalo v dětství. Je o tom, co děláte dnes. Každé sezení začíná tím, že každý řekne, co se stalo od posledního setkání. Někdo řekne: „Nepil jsem.“ Někdo řekne: „Pil jsem. A pak jsem se cítil hrozně.“ Někdo řekne: „Nepil jsem, ale jsem uvnitř jako výbuch.“ A všichni poslouchají. Bez přerušování. Bez porad. Bez „ty bys měl...“ Tady se naučíte dva základní dovednosti: poslouchat bez soudění a říkat pravdu bez útěku. To je důležité. Když vám někdo řekne: „Ty jsi se zlobil, protože jsi se bál, že tě nebudou milovat, když budeš čistý.“ - a neřeknete: „To není pravda.“ - ale řeknete: „Možná máš pravdu. Nikdy jsem to neviděl takhle.“ - tak se změní něco vás.Proč některé skupiny selhávají
Ne každá skupina funguje. A ne každý člověk je pro skupinu připravený. Někteří lidé přijdou do skupiny s jedním cílem: „Chci, aby mě někdo pochopil.“ Ale ne s cílem: „Chci se změnit.“ Ti, kteří přijdou jen pro pozornost, mohou skupinu zničit. Někdo může být agresivní, kritizovat ostatní, nechat se vždycky vysvětlovat, že to není jeho chyba. A to způsobí, že ostatní přestanou mluvit. A když přestanou mluvit, skupina zemře. Terapeuti v České republice říkají, že před začátkem skupinové terapie je třeba vyhodnotit, zda klient má schopnost respektovat hranice. Pokud je člověk v akutním psychotickém stavu, má těžkou poruchu osobnosti nebo je v prvních týdnech detoxikace - skupina mu může ublížit. Pro něj je lepší individuální terapie nebo hospitalizace. A ještě jedna věc: skupina není pro všechny závislosti stejně vhodná. U alkoholiků a drogově závislých funguje výborně. U hráčů, kteří jsou závislí na online hrách, je cíl jiný. Zde nejde o abstinenci. Není možné přestat hrát. Cíl je: „Jak si zorganizovat život, aby hra nezničila práci, vztahy, spánek.“ A to vyžaduje jiný přístup. V některých centrech už používají expresivní terapie - kreslení, pohyb, drama - protože lidé neumí slovy popsat, jak se cítí.
Vrstevnická podpora: Co to vlastně znamená
Vrstevnická podpora není jen „dostanu od kamarádů podporu“. Je to o tom, že osoba, která prošla tím samým, ví, jak to zní. Když jste závislí, většina lidí vám říká: „Prostě přestan.“ A vy si říkáte: „Ty nevíš, jak to je.“ V skupině vás nikdo neřekne: „Prostě přestan.“ Všichni vás znají. Ví, jak se cítíte, když se probudíte a vaše ruce se třesou. Ví, jak se cítíte, když vidíte láhev a vaše tělo říká: „Jen jednu.“ A vědí, že to není slabost. Je to nemoc. Jeden klient z terapeutické komunity Adiktio řekl: „Skupina mi ukázala, že nejsem sám v tomhle problému. A to mi dalo sílu pokračovat.“ To není jen pěkná věta. To je neurologická změna. Když vidíte, že někdo jiný přežil to samé, váš mozek začíná věřit, že i vy můžete.Co se stane po skupině? Dlouhodobá péče
Skupinová terapie nekončí, když skončí 3 měsíce intenzivního programu. To je jen začátek. Výzkumy ukazují, že terapeutické komunity dosahují dlouhodobé abstinence u 65-80 % lidí po roce. Ambulantní skupiny - 40-60 %. Proč? Protože terapeutické komunity jsou celodenní. Lidé žijí spolu. Učí se žít bez alkoholu, bez drog, bez hranic. Ale to stojí čas a peníze. Většina lidí nemůže odejít z práce, z rodiny, z domova na 6 měsíců. Proto je důležitá dlouhodobá podpora. Po skupině se lidé připojují k setkáním 12 kroků, případně k měsíčním schůzkám. Některá centra v ČR, jako Adiktio.cz, už v roce 2021 zavedla hybridní model - prezenční a online sezení. To je důležité pro lidi z venkova, kteří nemají vozidlo nebo nemohou cestovat. Online skupina není stejná jako přítomná. Ale je lepší než žádná.
Co se mění v budoucnu?
V roce 2022 České sdružení pro léčbu závislostí odhadlo, že účinnost skupinové terapie se do roku 2025 zvýší o 15-20 %. Proč? Protože se mění přístup. Necháváme za sebou starý model: „Abstinence nebo nic.“ Nyní se zaměřujeme na: „Jak si žít s touto závislostí, aby nezničila život?“ To platí pro hráče, pro závislost na internetu, pro přejídání. A to je rozumné. Ne každý může přestat hrát. Ale každý může naučit tělo, že hra je jen jedna věc mezi mnoha. Více se používají umělecké metody. Kreslení. Taneční terapie. Dramatická hra. Lidé, kteří nemohou říct: „Mám strach.“ - mohou nakreslit černou křivku. A když ji ukážou skupině, někdo řekne: „To je moje strach.“ A znovu se spojíte.Kdo by měl začít? A kdo ne?
Skupinová terapie není pro každého. Ale pro mnohé je to nejlepší možná cesta. Přijďte do skupiny, pokud:- Už jste zkoušeli přestat sami a selhali
- Chcete slyšet, že jste nejen vy
- Chcete se naučit, jak říkat pravdu bez hanby
- Chcete být viděný, nejen vyslechnutý
- Jste v prvních týdnech detoxikace a máte závažné fyzické příznaky
- Máte akutní psychózu nebo těžkou poruchu osobnosti
- Nejste připraveni poslouchat jiné, nebo se cítíte příliš ohroženi
- Chcete, aby vás někdo „vyléčil“ - nechcete se učit
Co dělat dnes?
Nečekejte na „správný čas“. Ten není. Závislost nečeká. V České republice je přibližně 50 terapeutických komunit a ambulantních center, která nabízejí skupinovou terapii. Některá jsou placená, některá zdarma. Většina z nich funguje podle stejného principu: bez soudů, bez nátlaku, bez leží. Zavolejte na jedno z nich. Řekněte: „Chci zkusit skupinovou terapii.“ Neříkejte: „Jsem závislý.“ Neříkejte: „Jsem špatný.“ Jen řekněte: „Chci zkusit.“ A pak přijďte. Sedněte si. Neříkejte nic. Poslouchejte. A když se někdo ozve: „Já jsem taky.“ - tak si všimněte, jak se vám změnila dech.
Nejnovější příspěvky
