Perfekcionismus není jen touha po dokonalosti. Je to tichá, ale ničivá síla, která může přeměnit zdravou motivaci v životní nouzi. U lidí s poruchami příjmu potravy - jako je mentální anorexie nebo bulimie - je perfekcionismus často skrytým motorem celé nemoci. Nejde jen o to, chcete-li být štíhlý. Jde o to, že pokud nejste dokonalí ve svém jídelníčku, ve svém vzhledu, ve své kontrole, pak jste… selhání. A toto selhání se nezastaví u jídla. Přesune se do celého života.
Co je perfekcionismus ve skutečnosti, když se spojí s poruchou příjmu potravy?
Perfekcionismus není jen vysoké nároky. Je to vnitřní hovor, který říká: „Pokud to neuděláš dokonale, tak to vůbec neuděláš.“ U lidí s mentální anorexií to znamená, že každá kalorie je měřítkem hodnoty. Každý „přebytek“ je chybou. Každý „přípustný“ jídelníček je jen začátkem - nikdy cílem. Podle klinické psycholožky Blanky Pöslové z Pardubické fakultní nemocnice jsou anorektičky často inteligentní, ambiciózní ženy, které „jsou dokonce na to pyšní, že trpět hladem dokážou“. To není chyba výchovy. To je porucha, která se rodí z kombinace genetiky, kultury, stresu a vnitřní nejistoty.
Ve skutečnosti se perfekcionismus projevuje jako posedlost kontrolou. Kontrola jídla. Kontrola těla. Kontrola času. Kontrola emocí. A když se kontrola ztratí - například když někdo sní něco „zakázaného“ - nastává krize. Ne proto, že by se někdo „přehlédl“. Ale proto, že v jeho mysli to znamená, že je „ztracený“.
Proč se perfekcionismus tak často spojuje s mentální anorexií?
Podle dat z psychiatrie.lf1.cuni.cz (2022) je mentální anorexie nejčastější poruchou příjmu potravy u dívek koncem puberty - kolem 6 % z nich vykazuje příznaky. A z nich přibližně polovina přechází do bulimie. Proč? Protože anorexie je jediná cesta, jak se „dokonalý“ člověk může „dokázat“. Tělo je přístrojem, který musí být vždy v optimálním stavu. Pokud se váha zvýší o 200 gramů, je to katastrofa. Pokud se někdo nevypracuje na plný výkon, je to neúspěch. A když se někdo necítí dobrý v jiných oblastech života - ve škole, v přátelství, v rodině - pak tělo je jediné, co ještě může ovládat.
Nejde o hlad. Nejde o vzhled. Jde o to, že jídlo je jediným prostředkem, jak se „dokázat“. A když se toto „dokázání“ přestane dařit - třeba proto, že se někdo začne cítit lépe - pak se objeví strach. Strach z toho, že už nebudete „někým“. A tak se držíte za kontrolu, i když ji už nechcete. I když ji už nechcete mít.
Jak terapie pracuje s perfekcionismem - nejen s jídlem?
Tradiční terapie poruch příjmu potravy se často zaměřovala jen na návrat k „normálnímu“ jídelníčku. Ale to nestačí. Když se nezvládne perfekcionismus, vrátí se porucha. I když se váha zvýší. I když se jídelníček zlepší. Proto moderní terapie už nepracuje jen s jídlem. Pracuje s myšlenkami.
Kognitivně-behaviorální terapie (KBT) je dnes zlatým standardem. Ale ne jen tak. V České republice už 68 % terapeutů používá kombinaci KBT s přijímací a zavazující terapií (ACT). Co to znamená? Znamená to, že pacient není vytlačován k „normálnímu“ jídlu. Je naučen přijímat své myšlenky - i ty nejhorší - bez toho, aby je musel vykonávat.
Například: „Pokud sním chléb, jsem selhání.“ KBT s ACT to nezakáže. Místo toho se ptá: „Co se stane, když to sníš?“ A potom: „Co se stane, když to nezvládneš?“ A nakonec: „Je to skutečně selhání - nebo jen myšlenka?“
Je to jako cvičení na odolnost. Ne na dokonalost.
Co dělají úspěšné terapeutické strategie?
Úspěšné terapie nemají jediný recept. Mají ale několik klíčových prvků, které se opakují u všech, kteří se uzdraví.
- Expoziční terapie s „imperfektním jídelníčkem“ - Pacienti postupně jídí potraviny, které si považují za „nebezpečné“. Ne proto, že by to bylo „zdravé“. Ale proto, že by to bylo „skutečné“.
- Behaviorální experimenty - „Pokud sním koláč, zhubnu 5 kg.“ Takové přesvědčení se testuje. A často se ukazuje, že to není pravda. Váha se nezmění. Nebo se změní jen o 200 gramů. A to je v pořádku.
- Den bez pravidel - Jednou za týden se pacienti domluví s terapeutem, že budou jíst bez omezení. Bez počítání kalorií. Bez plánování. Bez viny. A často je to prvníkrát v životě, kdy se cítí „volní“.
- Práce se sebepojetím - „Jsem dokonalá, protože jsem štíhlá.“ To je výrok, který se mění na: „Jsem hodná, i když nejsem dokonalá.“ To není rychlé. Trvá měsíce. Ale je to jediná cesta, která skutečně vede k uzdravení.
Podle studie z PodporaPPP.cz (2023) 85 % pacientek, které prováděly „den bez pravidel“ pod dohledem terapeuta, hlásilo významný pokles perfekcionistických myšlenek. A to i po šesti měsících.
Proč většina center v ČR stále selhává?
Je tu problém. I když se o tom mluví, málo kdo to dělá.
Podle České lékařské komory (2023) jen 28 z 47 specializovaných center v ČR má specifické protokoly pro práci s perfekcionismem. To znamená, že tři z pěti pacientů dostávají terapii, která neřeší jejich hlavní problém. A to je důvod, proč se 42 % pacientů, kteří se ozvali na Terapie.cz (2023), cítí, že „terapeuti nepoznali perfekcionismus jako kořenovou příčinu“.
Terapeut, který neví, jak pracovat s perfekcionismem, může nevědomky posilovat poruchu. Když řekne: „Zkus to znovu, ale tentokrát lépe“, tak to zní jako podpora. Ve skutečnosti to zní jako: „Jsi dostatečně špatný.“
Terapeut musí umět rozpoznat, kdy je člověk „vysokým dosažením“ a kdy je „porušením“.
Co dělá rozdíl v uzdravení?
Uzdravení není otázkou času. Je otázkou kvality.
Podle výzkumu Psyon (2023) je dlouhodobá udržitelnost terapie u pacientů, kteří prošli terapií zaměřenou na perfekcionismus, 63 %. U tradičních přístupů je to jen 41 %. Rozdíl je v tom, že první přístup řeší příčinu. Druhý řeší příznaky.
Ještě důležitější je podpora. 73 % lidí z podporových skupin (PodporaPPP.cz, 2023) říká, že „sdílení zkušeností s jinými perfekcionisty s PPP urychlilo jejich proces změny“. Ne proto, že by se někdo říkal: „Já jsem lepší.“ Ale proto, že někdo řekl: „Já to taky zažívám.“
Na Redditu v diskuzi r/CZpsychologie (2023) se jedna žena psala: „Když jsem poprvé slyšela, že i jiné ženy mají strach, že když sní něco zeleného, jsou selhání, tak jsem poprvé plakala. Ne proto, že jsem byla špatná. Ale proto, že jsem nebyla sama.“
Co se děje v Česku? A co přijde?
Trh terapeutických služeb pro PPP s perfekcionismem roste o 12,7 % ročně. To je dobré. Ale ne dost. V Česku je 82 % pacientů ženy ve věku 14-25 let. Ale počet mužů roste. A u nich se perfekcionismus často skrývá pod sportem. „Musím být nejrychlejší. Musím mít nejmenší tělesný tuk. Musím být nejlepší.“ A to je stejně ničivé. Jen jinak viditelné.
Do roku 2025 má být vytvořen první český standardizovaný protokol pro léčbu perfekcionismu v rámci poruch příjmu potravy. To je krok vpřed. A už teď se objevují aplikace, jako je „Neperfektní jídelníček“, kterou má 12 543 registrovaných uživatelů. A to je jen začátek.
Ministerstvo zdravotnictví předpovídá, že do roku 2025 bude 85 % center mít specifické protokoly pro perfekcionismus. To znamená, že většina lidí, kteří dnes hledají pomoc, bude mít přístup k terapii, která opravdu funguje.
Co můžete udělat teď?
Nejde o to, abyste se „vylepšili“. Jde o to, abyste se přiznali.
Je-li vaše porucha příjmu potravy spojena s touhou být dokonalým - nejen v jídle, ale v životě - pak je to důležité. A je to léčitelné. Ale ne jednoduše. Potřebujete terapeuta, který rozumí perfekcionismu. A potřebujete sebe. A potřebujete čas.
Nejde o to, když budete mít „správný“ jídelníček. Nejde o to, když budete mít „správnou“ váhu. Jde o to, když budete moci říct: „Můžu být dobrý, i když nejsem dokonalý.“
A to je první krok k životu, který není o kontrole. Ale o svobodě.
Je perfekcionismus příčinou poruch příjmu potravy?
Perfekcionismus není jedinou příčinou, ale je jedním z nejvýznamnějších rizikových faktorů, zejména u mentální anorexie. Není to výsledek tvrdé výchovy, ale složitý výsledek genetiky, osobnosti, kultury a stresu. V mnoha případech se perfekcionismus stává základním mechanismem, který udržuje poruchu - protože kontrola jídla je jediným způsobem, jak se člověk cítí hodný.
Proč tradiční terapie často selhává u lidí s perfekcionismem?
Tradiční terapie se často zaměřuje jen na návrat k „normálnímu“ jídelníčku a zvýšení hmotnosti. Ale pokud se nepracuje s myšlenkami typu „Pokud nejsem dokonalý, jsem selhání“, porucha se vrátí. Lidé se mohou „vyléčit“ z hlediska váhy, ale zůstanou v psychické pasti. Výzkum ukazuje, že 42 % pacientů považuje za hlavní chybu terapeuty, že „nepoznali perfekcionismus jako kořenovou příčinu“.
Co je „den bez pravidel“ a proč funguje?
„Den bez pravidel“ je terapeutická technika, kdy pacient pod dohledem terapeuta úmyslně poruší svá dietní pravidla - například sní „zakázanou“ potravu, nezapisuje kalorie, nechodí na cvičení. Cílem není „zhubnout“ nebo „přejíst“. Cílem je ukázat, že život nezhasne, když se něco „neudělá dokonale“. 85 % účastníků této techniky hlásí významný pokles perfekcionistických myšlenek - protože zjistí, že „selhání“ není katastrofa.
Je možné uzdravit se z poruchy příjmu potravy, když máte perfekcionismus?
Ano, ale ne rychle. Uzdravení trvá průměrně 18-24 měsíců u lidí s perfekcionismem - o šest měsíců déle než u těch, kteří ho nemají. Klíčem je terapie, která pracuje s myšlenkami, ne jen s jídlem. Lidé, kteří přijali, že „dokonalost není cíl“, mají 63 % šanci na dlouhodobé uzdravení - o 22 procentní body více než ti, kteří se snažili jen „správně jíst“.
Proč se perfekcionismus u mužů často nezjistí?
U mužů se perfekcionismus často převádí do oblasti sportu, výkonu nebo vzhledu - například „musím mít 10 % tělesného tuku“ nebo „musím být nejrychlejší“. To se nevztahuje na jídlo, takže se často přehlíží. Výsledkem je, že muži často čekají mnohem déle na pomoc, než ženy. Podle Národního zdravotnického informačního portálu (2023) počet mužů s PPP a perfekcionismem vzrostl o 8 % od roku 2018 - ale diagnostika je stále nedostatečná.
