První konzultace s terapeutem není jako návštěva u lékaře, kde přinášíte příznaky a dostáváte recept. Je to spíš první setkání s někým, kdo vás bude pomáhat pochopit sebe sama. A to může být strašně nejisté. Možná se bojíte, že nebudete vědět, co říct. Nebo že to nebude fungovat. Nebo že terapeut vás nechápe. Všechny tyto obavy jsou úplně normální. Většina lidí, kteří poprvé jdou k terapeutovi, je prožívá. Vítejte v tom, že jste tu.
První konzultace trvá obvykle 50 až 90 minut. Nejde o léčbu. Nejde o to, aby vás terapeut „vyřešil“. Jde o to, abyste se seznámili - s ním i se sebou. Terapeut vás přivítá, vysvětlí, jak bude sezení probíhat, a řekne vám, co můžete očekávat v dalších sezeních. Zároveň se snaží pochopit, proč jste přišli. Základní otázky, které vás může zeptat: „Co vás trápí?“, „S čím přicházíte?“, „Co byste chtěli změnit?“
Není potřeba mít všechno v hlavě seřazené. Není potřeba mít připravený „dokonalý scénář“. Často si lidé teprve během prvního sezení uvědomí, co je vlastně hlavní problém. Terapeut vás nevyhodnotí, neosoudí. Prostě poslouchá. A když se ptá na vaši rodinnou historii, vztahy, dětství nebo aktuální stresy, nechce vás přimět k něčemu. Chce jen pochopit, jak se vaše životní okolí spojuje s tím, co vás dnes trápí.
Nečekáte, že vás terapeut okamžitě „vylečí“. Nečekáte, že vám řekne, co máte dělat. Nečekáte, že po půl hodině budete cítit, že „všechno je v pořádku“. Terapie není rychlá oprava. Je to proces, který trvá měsíce, často roky. První schůzka je jako základní vyšetření - zjistí se, co je špatně, a pak se plánuje, jak se k tomu postupně přiblížit.
Nečekáte ani, že budete muset přiznat nějaký „velký tajemství“. Nebo že budete muset plakat. Někteří lidé přicházejí plní emocí, jiní jsou klidní, jako by mluvili o počasí. Oba přístupy jsou v pořádku. Terapeut nevyžaduje „dramatický vstup“. Vyžaduje upřímnost - a to neznamená, že musíte vyprávět všechno hned. Můžete začít pomalu. A to je v pořádku.
Spousta lidí se po první schůzce cítí úlevou. Ne proto, že se něco změnilo, ale proto, že si konečně mohli říct něco, co dlouho drželi u sebe. V průzkumech 62 % klientů říká, že největší úleva je v tom, že „mohou být upřímní“. 57 % cítí, že „terapeut je skutečně slyšel“. To je mocný pocit - když někdo poslouchá bez toho, aby vás soudil nebo vás chtěl „napravit“.
Na druhé straně 31 % lidí se cítí frustrovaně - protože nečekali, že to nebude „hned řešení“. To je běžné. V Česku je psychoterapie stále často vnímána jako „záchranná sít“ - něco, co použijete, až když je „zub zralý“. Ale terapie není jen pro krizi. Je pro každého, kdo chce lépe pochopit, proč se cítí, jak se cítí.
Největší chyba, kterou lidé dělají, je vybírat terapeuta podle jeho titulu nebo metody. Není důležité, jestli je kognitivně-behaviorální, psychodynamický nebo gestaltový. Je důležité, jestli s ním „lidsky sedí“. To znamená: cítíte se u něj bezpečně? Můžete mu věřit? Cítíte, že vás nevnímá jako „případ“, ale jako člověka?
Podle výzkumů je kvalita vztahu mezi terapeutem a klientem důležitější než jakákoliv technika. A to znamená: můžete mít terapeuta s titulem Ph.D. a výborným CV, ale pokud se vám u něj nechce mluvit, není to ten správný. A naopak - můžete mít terapeuta, který nemá ani jednu záložku na LinkedIn, ale když s ním mluvíte, cítíte, že vás chápe. To je ten, kterého hledáte.
Nečekáte, že najdete správného terapeuta na první pokus. 45 % lidí potřebuje dvě až tři schůzky, než se rozhodne pokračovat. 18 % ukončí spolupráci už po první schůzce - a to je v pořádku. Není to selhání. Je to informace. Některé vztahy prostě nevzniknou. A to je normální.
Nemusíte se připravovat jako na zkoušku. Ale můžete si dát pár minut předem. Zkuste si odpovědět na tři otázky:
Nemusíte mít přesné odpovědi. Stačí, když si to jen promyslíte. Pokud vám přijde, že „nevím“, tak to je taky odpověď. V terapii se nejedná o to, mít všechno správně. Jedná se o to, začít hledat.
Nemusíte si přinášet žádné papíry, žádné seznamy, žádné „důkazy“. Pokud chcete, můžete si napsat pár slov, co vás trápí - ale ani to není povinné. Terapeut si nechává poznámky. Vy nejste na zkoušce. Jste na schůzce, kde se máte cítit jako člověk, ne jako pacient.
V České republice se cena jednoho sezení pohybuje mezi 800 a 2500 korunami. Vše závisí na zkušenostech terapeuta, jeho specializaci a místě - v Praze je obvykle dražší než v menším městě. Online terapie je často levnější - 500 až 1800 Kč za hodinu. A je také pohodlnější, pokud máte problém s cestováním nebo žijete mimo větší město.
Neexistuje žádná záruka, že terapie „funguje“. Ale existuje záruka, že pokud se budete v ní cítit bezpečně, pravděpodobně vám pomůže. V posledních letech se počet lidí, kteří hledají psychologickou pomoc, zvýšil o 37 % oproti roku 2019. Největší nárůst je mezi mladými lidmi ve věku 18-30 let. To znamená: nejste sami. A nejste divný.
Po schůzce si dejte čas. Nepřemýšlejte hned, jestli to bylo „dobře“ nebo „špatně“. Nechte si to „strávit“. Vzpomeňte si: cílem není rozhodnout hned, zda budete pokračovat. Cílem je zjistit, jestli máte pocit, že byste mohli pokračovat. Zkuste se zeptat: „Cítím se u něj/v ní lépe než předtím?“, „Cítím se, že mě slyší?“, „Chci vědět, co se stane příště?“
Nebojte se zkusit jiného terapeuta, pokud vám první nevyhovuje. Není to chyba. Je to normální část procesu. A pokud vás někdo zeptá: „Proč chodíš k psychologovi?“, můžete jednoduše říct: „Protože chci lépe pochopit, co se v mě děje.“ A to je dostatečný důvod.
Největší překážka pro mnoho lidí je právě ta, že nevědí, s čím přicházejí. „Nemám žádný konkrétní problém, jen se cítím… nějak špatně.“ To je úplně v pořádku. Terapie není jen pro ty, kdo mají deprese, úzkosti nebo traumata. Je pro ty, kdo chtějí vědět, proč se cítí, jak se cítí. Pro ty, kdo chtějí přestat být na sobě zklamaní. Pro ty, kdo chtějí přestat předstírat, že všechno je v pořádku.
Nejste závadný. Nejste „příliš citlivý“. Nejste „příliš náročný“. Jste člověk, který se rozhodl, že chce žít lépe. A to je největší síla, kterou můžete mít.
Ne. Nemusíte mít diagnostikovanou nemoc, krizi nebo „velký problém“. Pokud se cítíte unavení, ztracení, přetížení, nebo prostě „ne tak dobře“, jako byste chtěli, je to důvod. Terapie není jen pro ty, kdo „přišli na dno“. Je pro ty, kdo chtějí být trochu lépe.
Obvykle 50 až 90 minut. Někteří terapeuti mají standardní 60 minut, jiní delší čas, aby měli prostor na hlubší výměnu. Délka se vždy řekne předem - nebo se dá domluvit.
Většina terapeutů si účtuje i první konzultaci. Některé centra nebo neziskové organizace nabízejí jednu bezplatnou schůzku jako „představení“, ale to není pravidlo. Pokud někdo slibuje „bezplatnou terapii“, zkontrolujte, zda jde o kvalifikovaného terapeuta a ne o „trenéra“ nebo „konzultanta“ bez odborného vzdělání.
Ano. Pokud si myslíte, že byste se lépe otevřeli ženě nebo muži, je to naprosto v pořádku. Terapie je o vaší bezpečnosti. Pokud vás pohlaví terapeuta nějak ovlivňuje - například kvůli minulým zkušenostem - měli byste to brát vážně. Není to „předsudek“. Je to vaše potřeba.
Je to naprosto normální. Není každý terapeut pro každého. Pokud jste se cítili nesvědomití, souděni, nebo prostě „nechápáni“, nemusíte pokračovat. Neznamená to, že jste selhali. Znamená to, že jste zjistili, že tenhle terapeut není ten správný pro vás. Pokračujte dál - vyhledávání správného terapeuta může trvat několik pokusů.