Logoterapie není jen další forma psychoterapie. Je to cesta, která se ptá: Co tě drží na životě, když všechno kolem padá? Vyvinul ji vídeňský neurolog Viktor E. Frankl, který přežil čtyři nacistické koncentrační tábory. Když se vrátil, nevydával knihu o bolesti. Vydal knihu o tom, jak najít smysl, i když ho nikdo neviděl.
Co je logoterapie skutečně?
Logoterapie, což znamená „léčba smyslem“, se nezaměřuje na to, co je špatně s člověkem. Zaměřuje se na to, co ho drží. Frankl si všiml, že lidé, kteří měli nějaký smysl - i když byli v táboře - měli větší šanci přežít. Někdo si udržel smysl tím, že si pamatoval na milovanou ženu. Někdo tím, že v srdci plánoval, jak napsat knihu. Někdo tím, že se rozhodl, že bude mít lepší postoj k utrpení.
Frankl říkal: „Není otázka, jaký má život smysl. Otázka je: jaký smysl chci dát svému životu?“ Tady je rozdíl od psychoanalýzy. Freud říkal, že člověk hledá slast. Adler, že hledá moc. Frankl říkal: člověk hledá vůli ke smyslu. A to je něco, co nelze vyléčit léky. To se musí objevit.
Tři cesty ke smyslu
Frankl vymyslel tři základní cesty, jak smysl najít. Každý z nás je může používat - a často používáme, aniž bychom si to uvědomili.
- Zážitkový smysl: když prožíváš něco krásného. Láska, hudba, příroda, umění. Když jsi s někým, kdo ti říká: „Díky, že jsi tady.“
- Tvůrčí smysl: když něco vytváříš. Práce, která má význam, umělecký dílo, vzdělávání dětí, vývoj software, zahrada. Nejde o to, jestli je to slavné. Jde o to, jestli to pro tebe má smysl.
- Postojový smysl: když nemůžeš změnit situaci, ale můžeš změnit svůj postoj. Těžká nemoc, ztráta, neprávo, útlak. Frankl říkal: „Když nemůžeš změnit okolnost, změň svůj postoj k ní.“ To není pasivita. To je největší odvaha.
Nikdo z nás nemusí mít všechny tři. Někdo najde smysl jen v lásce. Někdo jen v práci. Ale když některý z nich ztratíš - a nezískáš jiný - začíná existenciální vakuum. To je ta prázdná dutina, kde není nic, co by tě drželo. A to je kde se začínají objevovat deprese, úzkosti, nechutě k životu.
Koperníkovský obrat
Frankl říkal o „koperníkovském obratu“. Většina lidí si myslí, že život má nějaký smysl, který je připravený pro ně. A že pokud ho nenajdou, je to špatné. Frankl říkal: Život se ptá.
Nejsi středem vesmíru. Ty jsi odpověď. Život ti klade otázku - a ty musíš odpovědět. Co děláš, když tě ztratí přítel? Co děláš, když tě propustí z práce? Co děláš, když tě nemoc zastaví? Ty nejsi obětí. Ty jsi odpovědný. A to je přesně to, co logoterapie probouzí.
Někdy se to označuje jako existenciální analýza. Nejde o to, co ti někdo řekl, když jsi byl malý. Nejde o to, jaký máš traumata. Jde o to, co teď děláš s tím, co máš. A co můžeš dát tomu, co je před tebou.
Co se stalo s logoterapií po Franklovi?
Frankl zemřel v roce 1997, ale jeho myšlenky žijí. V České republice je dnes 42 certifikovaných logoterapeutů, kteří pracují pod záštitou Sdružení logoterapeutů a existenciálních analytiků. V roce 2021 byla logoterapie zařazena do oficiálního kurikula pro klinickou psychologii - a počet studentů, kteří ji studují, stoupl o 37 %.
Největší růst je v oblastech, kde lidé čelí extrémním situacím: posttraumatická stresová porucha po válkách, péče o terminálně nemocné, úzkosti u lidí ve středním věku, kteří ztratili smysl po rozvodu nebo propuštění. V roce 2022 se v Praze setkal 45letý muž s logoterapeutem po propuštění z práce. Původně chtěl jen získat léky na deprese. Po několika sezeních zjistil, že jeho smysl není v práci, ale v dobrovolnictví - a v učení dětí číst. Dnes vede kroužek pro děti z chudých rodin.
Logoterapie se také integruje s jinými přístupy. Některé kliniky kombinují logoterapii s kognitivně-behaviorální terapií. Vědci z AV ČR zkoumají, jaký má hledání smyslu vliv na mozek - a zda můžeme měřit, když člověk „cítí“ smysl. To je nový směr. A vědecky vážný.
Když to nefunguje
Logoterapie není zázračný lék. Některé kritiky jsou oprávněné. Někteří lidé potřebují nejprve léčit těžkou deprese nebo úzkost. Logoterapie sama o sobě nemůže být první volbou, když člověk nemůže vstát z postele.
Další problém je, že vyžaduje zralost. Někdo chce rychlou odpověď: „Co mám dělat?“ Logoterapie odpovídá: „Co chceš dát životu?“ A to může být strašidelná otázka. Někdo se z toho ztratí. Někdo se z toho narodí znovu.
Je také riziko, že se logoterapie zjednoduší. Někdo ji převede na „najdi svůj smysl a budeš šťastný“. To není Frankl. Frankl říkal: „Smysl se nezíská. Musíš ho objevit. A to znamená, že ho můžeš najít i v bolesti.“
Proč to dnes dává smysl?
Dnes máme více informací, ale méně smyslu. Máme víc možností, ale méně cílů. Můžeme být všude, ale nevíme, proč jsme tam. Logoterapie není o tom, abychom se vrátili do minulosti. Je o tom, abychom se podívali dopředu - a řekli: „Co je moje odpovědnost?“
Frankl věděl: smysl není něco, co najdeš. Je to něco, co se stane, když přestaneš hledat a začneš odpovídat. Když se přestaneš ptát: „Proč to mám?“ a začneš se ptát: „Co mám dát?“
A to je přesně to, co dnes potřebujeme. Ne větší úspěch. Ne větší úspěch. Ale větší odpovědnost. A větší odvaha říct: ano, i když je to těžké.
