SMART cíle psychoterapie: Jak stanovit skutečně fungující cíle v terapii

SMART cíle psychoterapie, konkrétní, měřitelné, dosažitelné, relevantní a časově omezené cíle, které klient a terapeut společně vytvářejí na začátku nebo během terapie. Also known as strukturované terapeutické cíle, tyto cíle převádějí obecné úzkosti, jako je „cítím se špatně“, na jasnou cestu, kterou lze sledovat a měřit. Bez nich terapie často běží na místě – lidé přicházejí s touhou po změně, ale nevědí, co přesně chtějí změnit, nebo jak poznají, že se něco změnilo.

SMART cíle nejsou jen technický nástroj – jsou základem důvěry. Když řeknete terapeutovi „chci být šťastnější“, není to špatně, ale není to ani užitečné. Když řeknete „chci každý den spát alespoň sedm hodin a nevzbudit se s pocitem, že jsem se neudělal“, už máte první krok k cíli. A to je přesně to, co se děje v terapii, kde se formulace problému (jak je popsáno v článku o diagnostickém úvodu) přeměňuje na konkrétní akce. Terapeutický kontrakt, smlouva mezi klientem a terapeutem, která definuje, co se bude dělat, jak často a proč je vlastně jen výsledkem správně zformulovaných SMART cílů.

Co se v terapii stane, když cíle nejsou SMART? Změna se ztrácí. Lidé přicházejí na sezení, říkají „nic se nezměnilo“, a terapeut se ptá: „Co jste dělali jinak?“ A odpověď je často: „Nic.“ Protože nevěděli, co dělat. Naopak, když máte cíl jako „každý týden si najdu 20 minut na dýchání, když se cítím přetížený“, už víte, kdy jste úspěšní. A to je přesně to, co se stává v případě rekontraktace párové terapie, procesu, kdy pár přehodnocuje své cíle, protože se situace změnila – cíle se přizpůsobují realitě, nezůstávají na papíře.

SMART cíle nejsou jen pro kognitivně-behaviorální terapii. V existenciální terapii se ptáte: „Co vás opravdu zajímá?“ A pak to převedete na cíl: „Chci každý týden napsat jednu větu o tom, co mi dává smysl.“ V rodinné terapii to může být: „Každý večer se budeme ptát: Co jste dnes cítili?“ Všechny tyto cíle jsou konkrétní, měřitelné, dosažitelné, relevantní a časově omezené. A právě proto fungují.

Největší chyba? Cíle, které se stanoví jen na začátku a pak se nekontrolují. Terapie není cesta, kde se jen jde dopředu – je to cyklus: cíl → akce → zpětná vazba → úprava. To je přesně to, co vidíte v článcích o SMART cíle psychoterapie – nejen jak je dělat, ale jak je držet na životě. V této sbírce najdete příklady, jak se cíle mění v průběhu terapie, jak se přizpůsobují různým problémům – od úzkosti přes závislost až po poruchy příjmu potravy – a jak je lidé v Česku používají, aby nezůstali jen v hovoru, ale začali skutečně žít jinak.