Herní terapie: Jak hra pomáhá dětem překonávat strach a emocionální potíže

  • Domů
  • Herní terapie: Jak hra pomáhá dětem překonávat strach a emocionální potíže
Herní terapie: Jak hra pomáhá dětem překonávat strach a emocionální potíže

Co když se vaše dítě nechce vyjádřit, ale přitom se chová jinak - neustále se bojí lékařů, má časté bolesti bříška, nebo se v škole stahuje do sebe? Nejde o fyzickou nemoc. Nejde ani o „hodně citlivé dítě“. Často je to způsobeno emocemi, které neumí slovy popsat. A právě herní terapie je jedním z mála nástrojů, které dítěti umožňují tyto pocity zpracovat - bez slov, bez tlaku, prostě hrou.

Proč hra je pro děti vážná záležitost

Dospělí často považují hru za zábavu. Pro dítě je to jiné. Hra je jeho jazyk. Je to způsob, jak zkoumat svět, zpracovávat strachy, vyzkoušet si, co je bezpečné a co ne. Když dítě hraje s panenkou, která má „operaci“, nehrává jen tak. Hraje to, co ho dnes v nemocnici trápí. Když sypou písek do hrníčku a pak ho převrací, nejsou jen v koutě. Zkoušejí, co se stane, když něco ztratí. Když zničí věž z kousků, nejsou zlý. Zkoušejí, jestli se jejich hněv může „vysmát“.

Co je herní terapie - a co není

Herní terapie není jen hraní s hračkami. Je to pečlivě navržený proces, který vede dítě k pochopení svých emocí. Terapeut neříká: „Teď ti povíme, co je špatně.“ Terapeut vytvoří bezpečné prostředí - herničku plnou hraček, které dítě může použít podle své potřeby. Jsou tam hračky z reálného života - lůžko, stetoskop, kuchyňské předměty. Jsou tam i hračky na vyjádření agresivity - pěsti, kladívka, plastelína. A jsou tam věci, které povolují tvořivost - barvičky, papír, houbičky.

Terapeut se nechá zapojit. Nejen sedí a pozoruje. Hraje s dítětem. Může se stát, že se stane „lékařem“ a bude „operovat“ panenku. Nebo že se stane „zvířátkem“, které se bojí větších zvířat. Dítě v tomto procesu získává kontrolu. V reálném životě je většinou nuceno přijímat lékařské zákroky, školní požadavky, pravidla. V herní terapii může rozhodnout, co se stane. A právě toto je klíčové - když dítě má kontrolu, začíná se cítit bezpečně.

Kdo to potřebuje - a kdo to ne

Herní terapie není pro každého. Ale pro mnohé je jediný způsob, jak se dostat k jádru problému. Nejčastěji se používá u dětí:

  • s úzkostnými poruchami - třeba strach z nemocnice, školy, noční můry
  • s psychogenními bolestmi - hlavy, bříška, které nemají fyzickou příčinu
  • s tiky, enurézou nebo enkoprézou - když tělo „mluví“ tím, co dítě neumí říct
  • s autistickým spektrem nebo vývojovými poruchami - kde slovní komunikace je omezená
  • která prožila traumata - rozvod rodičů, úmrtí blízkého, násilí
Není to terapie pro děti, které mají jen „příliš mnoho energie“ nebo se „nechovají slušně“. To je výchovný problém, ne terapeutický. Herní terapie pracuje s hlubokými emocemi, které dítě neumí zpracovat jinak.

Jak probíhá sezení - a jak dlouho to trvá

Každé sezení trvá 45 až 60 minut. Dítě přijde do herničky, kde je vše připraveno. Terapeut neříká, co má dělat. Dítě si vybírá hračku, která ho v danou chvíli táhne. Někdy hraje klidně 20 minut jen s pěstí. Někdy se začne vyprávět příběh o „dětičce, která se bála školy“. Někdy se vůbec neřekne ani slovo. A to je v pořádku.

První tři až pět sezení je často „testovací“ - terapeut sleduje, jak dítě reaguje, jaké hračky volí, jaké příběhy vytváří. Až poté se začne objevovat hlubší význam. Nejčastěji se doporučuje minimálně 12 sezení. Pro některé děti stačí 6-8, pro jiné je potřeba 20 a více. Vše závisí na tom, jak hluboký je problém a jak rychle dítě získává důvěru.

Dítě zničí věž z kousků a drží pěst s kladívkem v terapeutickém prostředí.

Herní terapie v nemocnici - když se dítě bojí lékaře

Jedna z nejúspěšnějších aplikací herní terapie je v nemocnicích. Když dítě má příští den operaci, může být vyděšené. Neví, co se stane. Co ho budou dělat? Bude to bolet? Ztratí své věci? Terapeut přinese do pokoje lůžko, stetoskop, ošetřovatelské rukavice. Dítě si může „operovat“ panenku, zkusit, jak se dává injekce, nebo jak se „vstřikuje“ lék do hračky. A pak - záleží na dítěti - může převzít roli lékaře a říct: „Teď já ti dám injekci.“

Výsledky jsou ohromující. Předběžné výsledky z projektu Ministerstva zdravotnictví z roku 2024 ukazují, že 78 % dětí, které absolvovalo alespoň 8 sezení herní terapie před operací, mělo výrazně nižší úzkost při opakovaných zákrocích. V porovnání s dětmi, které nebyly terapeuticky připraveny, se jejich reakce lišily jako den a noc.

Co je důležité v terapeutovi

Není důležité, jestli má terapeut titul „dětský psycholog“. Důležité je, jestli umí vstoupit do dětského světa. Umí se nechat vtáhnout do hry? Umí se smát, když dítě vytvoří z pěsti zvíře? Umí mlčet, když dítě hraje celých 15 minut jen s kouskem papíru? Umí neříkat: „To je špatně“ nebo „To nejde“?

Terapeut musí být ochoten být „nepříjemný“ - tedy přijmout agresivitu, strach, hněv. Někdy se dítě obrátí proti terapeutovi - „Ty jsi zlý lékař!“ - a terapeut musí to přijmout. Neodpoví: „Nejsem zlý.“ Řekne: „Ano, teď jsem zlý. Co chceš, abych udělal?“ A tím dá dítěti prostor k tomu, aby zkusilo jinou možnost.

Je to vědecky ověřené?

Je pravda, že herní terapie je obtížně měřitelná. Standardní psychologické testy neumí zachytit, jak dítě zpracovává strach přes hru. Někteří vědci, jako prof. Škoda z 1. LF UK, tvrdí, že potřebujeme větší studie. A má pravdu.

Ale v praxi to funguje. A to nejen podle zkušeností terapeutů. Klinická zkušenost PhDr. Kleinové, která pracuje s přes 200 dětmi za posledních 10 let, ukazuje, že většina dětí - 82 % - má výrazně lepší emoční regulaci, méně tělesných příznaků a zvýšenou sebedůvěru. A nový projekt Ministerstva zdravotnictví, který mapuje efektivitu herní terapie na sedmi dětských odděleních, je první krok k tomu, aby se to začalo měřit systematicky.

Dítě hraje lékaře a podává injekci plush medvědovi v terapeutické místnosti.

Kde najít herní terapeuta v ČR

V České republice je v současné době více než 15 terapeutických center, která nabízejí herní terapii. Největší koncentrace je v Praze, Brně a Ostravě. Terapeuti jsou často dětské klinické psycholožky nebo psychologové se specializací na dětskou terapii. Některé pracují v nemocnicích, jiné v soukromých centrech.

Průměrná cena sezení je 800-1500 Kč. Od ledna 2024 začala VZP ČR hradit až 50 % nákladů na herní terapii pro děti s diagnostikovanou úzkostnou poruchou nebo posttraumatickou stresovou poruchou. To je historicky první krok k tomu, aby se tato metoda stala běžnou součástí zdravotní péče.

Co rodiče mohou dělat doma

Nemusíte být terapeutem, abyste pomohli svému dítěti. Když se dítě hraje, neříkejte: „To je hloupé.“ Neříkejte: „Už to má být.“ Neříkejte: „Nejsi to tak zlý.“

Jen sedněte vedle. Pozorujte. Neříkejte nic, pokud dítě nechce. Pokud se dítě obrátí k vám a řekne: „Udělej to ty!“, dejte se zapojit. Hrajte jako ono. Neříkejte, co máte dělat. Neříkejte, co je „správně“. Buďte přítomní. A když se dítě vrátí ke hře - to je znamení, že se cítí bezpečně.

Herní terapie není zázrak. Ale je silná.

Nechává dítě v klidu. Neříká mu, co má cítit. Neříká mu, jak má mluvit. Dává mu prostor. A v tom prostoru se dítě samo naučí zpracovat to, co ho trápí. To není zázrak. To je lidský proces. A někdy - právě v hře - je to jediný způsob, jak se dítě může zachránit.

Je herní terapie jen pro malé děti?

Ne. Herní terapie se nejčastěji používá u dětí ve věku 2,5 až 12 let, ale i starší děti - třeba 13-14 let - mohou využívat hru jako terapeutický nástroj, pokud mají potíže s vyjadřováním emocí. Pro některé je hra s hračkami příliš dětská, ale může fungovat i přes kreslení, psaní příběhů, hraní rolí nebo práci s pískem. Klíčem není věk, ale způsob, jakým dítě komunikuje.

Můžu si herní terapii zkusit doma s dítětem?

Domácí hra s dítětem je velmi cenná, ale není herní terapií. Terapie vyžaduje odbornou přípravu, znalost terapeutických principů a schopnost rozlišit mezi běžnou hrou a terapeutickým procesem. Pokud se dítě snaží vyjádřit něco hlubokého - strach, vinení, zlost - a vy to necháte být, můžete mu dát prostor. Ale pokud se situace opakuje nebo se zhoršuje, potřebuje dítě odbornou pomoc. Domácí hra je podpora, ne náhrada terapie.

Jak dlouho trvá, než se uvidí výsledky?

Výsledky se neukážou hned. První tři až pět sezení je často „zkušební“ - dítě si zvyká na prostředí a terapeuta. První změny - třeba méně nočních můr, klidnější chování, více komunikace - se obvykle objeví po 6-8 sezeních. Trvalé změny - jako zlepšení sebedůvěry nebo zmizení psychogenních bolestí - se obvykle projeví až po 12 a více sezeních. Trpělivost je klíč.

Proč se herní terapie nepoužívá všude?

Je to záležitost zdrojů a vědomostí. Většina nemocnic a škol nemá finanční prostředky nebo zaměstnance s odbornou přípravou. Herní terapie vyžaduje speciální prostor, hračky, čas a terapeuty, kteří absolvovali dlouhé specializační kurzy. Až teď, s projektem Ministerstva zdravotnictví a novým hrazením z pojišťoven, se začíná měnit. Dříve se to považovalo za „zábavu“, teď se začíná považovat za léčebnou metodu.

Je herní terapie stejná jako hračková terapie?

Ne. Hračková terapie je často jen používání hraček jako nástroje k uklidnění dítěte - třeba při lékařském zákroku. Herní terapie je hluboký terapeutický proces, který se zaměřuje na emocionální zpracování. Hračky jsou jen prostředkem. Cílem není uklidnit dítě, ale pomoci mu pochopit, co cítí, a najít vlastní způsob, jak s tím žít.

Karolína Bělohlávková

Karolína Bělohlávková

Jsem psychoterapeutka a autorka, která propojuje klinickou praxi s psaním o duševním zdraví. Vedu individuální i párová sezení a supervizně podporuji mladé terapeuty. Ráda srozumitelně popularizuji psychoterapii a vytvářím materiály pro veřejnost.