Herní terapie: Jak hra pomáhá dětem překonávat strach a emocionální potíže

• Od Karolína Bělohlávková
• 27 čec, 2025
• 0 Komentáře

Co když se vaše dítě nechce vyjádřit, ale přitom se chová jinak - neustále se bojí lékařů, má časté bolesti bříška, nebo se v škole stahuje do sebe? Nejde o fyzickou nemoc. Nejde ani o „hodně citlivé dítě“. Často je to způsobeno emocemi, které neumí slovy popsat. A právě herní terapie je jedním z mála nástrojů, které dítěti umožňují tyto pocity zpracovat - bez slov, bez tlaku, prostě hrou.

Proč hra je pro děti vážná záležitost

Dospělí často považují hru za zábavu. Pro dítě je to jiné. Hra je jeho jazyk. Je to způsob, jak zkoumat svět, zpracovávat strachy, vyzkoušet si, co je bezpečné a co ne. Když dítě hraje s panenkou, která má „operaci“, nehrává jen tak. Hraje to, co ho dnes v nemocnici trápí. Když sypou písek do hrníčku a pak ho převrací, nejsou jen v koutě. Zkoušejí, co se stane, když něco ztratí. Když zničí věž z kousků, nejsou zlý. Zkoušejí, jestli se jejich hněv může „vysmát“.

Co je herní terapie - a co není

Herní terapie není jen hraní s hračkami. Je to pečlivě navržený proces, který vede dítě k pochopení svých emocí. Terapeut neříká: „Teď ti povíme, co je špatně.“ Terapeut vytvoří bezpečné prostředí - herničku plnou hraček, které dítě může použít podle své potřeby. Jsou tam hračky z reálného života - lůžko, stetoskop, kuchyňské předměty. Jsou tam i hračky na vyjádření agresivity - pěsti, kladívka, plastelína. A jsou tam věci, které povolují tvořivost - barvičky, papír, houbičky.

Terapeut se nechá zapojit. Nejen sedí a pozoruje. Hraje s dítětem. Může se stát, že se stane „lékařem“ a bude „operovat“ panenku. Nebo že se stane „zvířátkem“, které se bojí větších zvířat. Dítě v tomto procesu získává kontrolu. V reálném životě je většinou nuceno přijímat lékařské zákroky, školní požadavky, pravidla. V herní terapii může rozhodnout, co se stane. A právě toto je klíčové - když dítě má kontrolu, začíná se cítit bezpečně.

Kdo to potřebuje - a kdo to ne

Herní terapie není pro každého. Ale pro mnohé je jediný způsob, jak se dostat k jádru problému. Nejčastěji se používá u dětí:

• s úzkostnými poruchami - třeba strach z nemocnice, školy, noční můry
• s psychogenními bolestmi - hlavy, bříška, které nemají fyzickou příčinu
• s tiky, enurézou nebo enkoprézou - když tělo „mluví“ tím, co dítě neumí říct
• s autistickým spektrem nebo vývojovými poruchami - kde slovní komunikace je omezená
• která prožila traumata - rozvod rodičů, úmrtí blízkého, násilí

Není to terapie pro děti, které mají jen „příliš mnoho energie“ nebo se „nechovají slušně“. To je výchovný problém, ne terapeutický. Herní terapie pracuje s hlubokými emocemi, které dítě neumí zpracovat jinak.

Jak probíhá sezení - a jak dlouho to trvá

Každé sezení trvá 45 až 60 minut. Dítě přijde do herničky, kde je vše připraveno. Terapeut neříká, co má dělat. Dítě si vybírá hračku, která ho v danou chvíli táhne. Někdy hraje klidně 20 minut jen s pěstí. Někdy se začne vyprávět příběh o „dětičce, která se bála školy“. Někdy se vůbec neřekne ani slovo. A to je v pořádku.

První tři až pět sezení je často „testovací“ - terapeut sleduje, jak dítě reaguje, jaké hračky volí, jaké příběhy vytváří. Až poté se začne objevovat hlubší význam. Nejčastěji se doporučuje minimálně 12 sezení. Pro některé děti stačí 6-8, pro jiné je potřeba 20 a více. Vše závisí na tom, jak hluboký je problém a jak rychle dítě získává důvěru.

Herní terapie v nemocnici - když se dítě bojí lékaře

Jedna z nejúspěšnějších aplikací herní terapie je v nemocnicích. Když dítě má příští den operaci, může být vyděšené. Neví, co se stane. Co ho budou dělat? Bude to bolet? Ztratí své věci? Terapeut přinese do pokoje lůžko, stetoskop, ošetřovatelské rukavice. Dítě si může „operovat“ panenku, zkusit, jak se dává injekce, nebo jak se „vstřikuje“ lék do hračky. A pak - záleží na dítěti - může převzít roli lékaře a říct: „Teď já ti dám injekci.“

Výsledky jsou ohromující. Předběžné výsledky z projektu Ministerstva zdravotnictví z roku 2024 ukazují, že 78 % dětí, které absolvovalo alespoň 8 sezení herní terapie před operací, mělo výrazně nižší úzkost při opakovaných zákrocích. V porovnání s dětmi, které nebyly terapeuticky připraveny, se jejich reakce lišily jako den a noc.

Co je důležité v terapeutovi

Není důležité, jestli má terapeut titul „dětský psycholog“. Důležité je, jestli umí vstoupit do dětského světa. Umí se nechat vtáhnout do hry? Umí se smát, když dítě vytvoří z pěsti zvíře? Umí mlčet, když dítě hraje celých 15 minut jen s kouskem papíru? Umí neříkat: „To je špatně“ nebo „To nejde“?

Terapeut musí být ochoten být „nepříjemný“ - tedy přijmout agresivitu, strach, hněv. Někdy se dítě obrátí proti terapeutovi - „Ty jsi zlý lékař!“ - a terapeut musí to přijmout. Neodpoví: „Nejsem zlý.“ Řekne: „Ano, teď jsem zlý. Co chceš, abych udělal?“ A tím dá dítěti prostor k tomu, aby zkusilo jinou možnost.

Je to vědecky ověřené?

Je pravda, že herní terapie je obtížně měřitelná. Standardní psychologické testy neumí zachytit, jak dítě zpracovává strach přes hru. Někteří vědci, jako prof. Škoda z 1. LF UK, tvrdí, že potřebujeme větší studie. A má pravdu.

Ale v praxi to funguje. A to nejen podle zkušeností terapeutů. Klinická zkušenost PhDr. Kleinové, která pracuje s přes 200 dětmi za posledních 10 let, ukazuje, že většina dětí - 82 % - má výrazně lepší emoční regulaci, méně tělesných příznaků a zvýšenou sebedůvěru. A nový projekt Ministerstva zdravotnictví, který mapuje efektivitu herní terapie na sedmi dětských odděleních, je první krok k tomu, aby se to začalo měřit systematicky.

Kde najít herní terapeuta v ČR

V České republice je v současné době více než 15 terapeutických center, která nabízejí herní terapii. Největší koncentrace je v Praze, Brně a Ostravě. Terapeuti jsou často dětské klinické psycholožky nebo psychologové se specializací na dětskou terapii. Některé pracují v nemocnicích, jiné v soukromých centrech.

Průměrná cena sezení je 800-1500 Kč. Od ledna 2024 začala VZP ČR hradit až 50 % nákladů na herní terapii pro děti s diagnostikovanou úzkostnou poruchou nebo posttraumatickou stresovou poruchou. To je historicky první krok k tomu, aby se tato metoda stala běžnou součástí zdravotní péče.

Co rodiče mohou dělat doma

Nemusíte být terapeutem, abyste pomohli svému dítěti. Když se dítě hraje, neříkejte: „To je hloupé.“ Neříkejte: „Už to má být.“ Neříkejte: „Nejsi to tak zlý.“

Jen sedněte vedle. Pozorujte. Neříkejte nic, pokud dítě nechce. Pokud se dítě obrátí k vám a řekne: „Udělej to ty!“, dejte se zapojit. Hrajte jako ono. Neříkejte, co máte dělat. Neříkejte, co je „správně“. Buďte přítomní. A když se dítě vrátí ke hře - to je znamení, že se cítí bezpečně.

Herní terapie není zázrak. Ale je silná.

Nechává dítě v klidu. Neříká mu, co má cítit. Neříká mu, jak má mluvit. Dává mu prostor. A v tom prostoru se dítě samo naučí zpracovat to, co ho trápí. To není zázrak. To je lidský proces. A někdy - právě v hře - je to jediný způsob, jak se dítě může zachránit.