Práce se studem v léčbě závislosti: Jak se k sobě přijmout skrze emocionální přiznání

Stud není jen pocity, že jste udělali něco špatně. Je to hluboké, trvalé přesvědčení, že vy sami jste špatní. V léčbě závislosti je to jeden z největších překážek k zotavení. Mnoho lidí přijde do léčebny, aby přestali užívat, ale zůstávají ve stínu toho, kdo si myslí: „Jsem závisející, protože jsem zkažený.“ Tento pocit - stud - neodchází s poslední dávkou. Zůstává. A dokud ho nezpracujete, recidiva je jen otázka času.

Co je stud, a proč je jiný než vina?

Vina říká: „Udělal jsem špatnou volbu.“ Stud říká: „Jsem špatný člověk.“

Vina se týká konkrétního jednání - například krádeže, lži nebo opuštění rodiny. Stud se týká celé identity. Když se člověk cítí vinen, může se snažit napravit. Když se cítí studem, chce se skrýt, zničit nebo utopit v alkoholu. Výzkumy z Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně ukazují, že 78 % klientů s drogovou závislostí prochází silným studem, který je spojený s poruchami sebevědomí a ztrátou identity. To není jen „špatný den“. Je to vnitřní křik: „Nikdo mě nechce.“

Proč práce se studem funguje, kde jiné metody selhávají

Tradiční přístupy jako 12-krokové programy nebo základní motivační rozhovory se zaměřují na motivaci k přestání, na změnu chování. Ale pokud je jádro problému - stud - nepřetvořeno, změna je pouze povrchní. Výzkum Univerzity Karlova z roku 2020 ukazuje, že práce se studem má o 23,5 % vyšší úspěšnost v udržení abstinence po 12 měsících než klasické metody. Proč? Protože řeší příčinu, ne jen příznaky.

Stud se nevyřeší tím, že vám někdo řekne: „Není to tak špatné.“ Nebo: „Všichni dělají chyby.“ To jen posílí pocit, že vás nikdo nerozumí. Práce se studem je jiná. Je to cesta, kde se člověk učí: „Ano, udělal jsem věci, které jsem si za to sám nenáviděl. Ale tyto věci nejsou mnou. Já jsem něco víc.“

Čtyři techniky, které skutečně mění život

V českých léčebnách se používají čtyři hlavní metody, které se vyvinuly z kombinace Acceptance and Commitment Therapy (ACT) a narativní terapie:

1. Narativní rekonstrukce životního příběhu - klient si přečte svůj život jako příběh, ne jako řadu chyb. Místo „Jsem závisející“ říká: „Když jsem byl dítě, můj otec mě ignoroval. Když jsem byl dospívající, hledal jsem útěchu v drogách. To neznamená, že jsem špatný - znamená to, že jsem přežil.“ Tento proces trvá průměrně 8-12 sezení.
2. Reflektivní dialog - terapeut neříká: „To je špatné.“ Místo toho ptá: „Když jsi to udělal, co jsi si o sobě řekl?“ Často se objeví vzorce: „Když jsem selhal, znamenalo to, že jsem nikdo.“ Tento dialog pomáhá odlišit myšlenku od identity.
3. Terapeutické zrcadlo - klientovi se přečtou dopisy od rodiny, přátel nebo terapeuta, které popisují jeho kvality - ne jeho chyby. Někdy je to první, co slyší: „Ty jsi vždycky měl cit pro jiné.“ Toto zrcadlo pomáhá rozpoznat, že stud je iluze.
4. Dopisy sobě samému - klient píše dopis člověku, který byl před léčbou. Píše mu: „Nechávám tě jít. Nejsem tím, co jsi udělal. Jsem tím, co teď dělám.“ Tato technika je jednoduchá, ale výkonná. Průměrně trvá 2-4 sezení, ale může změnit celý život.

Kdo z toho nejvíc vyžije?

Práce se studem není pro všechny stejně účinná. Je nejúčinnější u lidí s duální diagnózou - tedy když závislost doprovází deprese, úzkost nebo jiná psychická porucha. U těchto klientů je úspěšnost 76,2 %. Je také velmi účinná u lidí, kteří už jednou pokusili o sebevraždu - úspěšnost 68,9 %. Proč? Protože ti lidé už více než ostatní vědí, co znamená být ztracený. A práce se studem jim dává cestu zpět.

Na druhou stranu, u lidí s krátkodobou závislostí (do dvou let) je úspěšnost pouze 42,3 %. Proč? Protože jejich stud není tak hluboký. Pro ně stačí obvykle standardní terapie. To neznamená, že stud neexistuje - jen ještě nezakotvil do jejich identity.

Co může jít špatně?

Tato metoda není bez rizik. Pokud se začne pracovat se studem příliš brzy - například v prvních 30 dnech léčby - může to vést k předčasnému ukončení terapie. Výzkumy ukazují, že v takových případech je riziko ukončení o 28,7 % vyšší. Lidé se prostě nevyrovnají s tím, jak moc bolestivá je ta pravda.

Další problém je, že někteří terapeuté zaměňují stud za vinu. Když klient řekne: „Zklamal jsem svou dceru“, terapeut by měl odpovědět: „A co ti to říká o tobě?“ Pokud odpoví: „Ano, to bylo špatné, ale teď se snažíš“, pak se nezpracovává stud - jen vina. A to je jako léčit zlomenou nohu lepidlem.

Proto je důležité, aby terapeut měl nejméně 2 roky zkušeností, certifikaci v motivačním rozhovoru a 120 hodin specializovaného školení. V ČR je k tomu od roku 2024 povinná certifikace podle vyhlášky Ministerstva zdravotnictví.

Co říkají ti, kteří to prošli?

Na fóru adiktologických klientů na adiktologie.cz napsal uživatel „Petr_45“ v březnu 2023: „Až když jsem začal pracovat se studem za to, že jsem zklamal rodiče, mohl jsem přijmout, že jsem nemocný, ne slaboch.“

Na Facebookové skupině „Cesta k sebepřijetí po závislosti“ se často opakuje: „Nerušte se, pokud se stud vrací i po 6 měsících. To je normální. 63,2 % lidí to prochází.“

To je klíč. Sebepřijetí není jednorázový moment. Je to proces, který se opakuje. Někdy větříte, někdy se vracíte do starého obrazu. Ale když už víte, že stud není vaše identita - můžete ho nechat přijít a odejít. A to je svoboda.

Jak se to mění v budoucnu?

V Česku se práce se studem stává standardem. Do roku 2025 by měla být součástí 75 % rezidenčních programů. Výzkumný projekt „Stud a sebepřijetí v adiktologii“ již digitalizoval některé techniky - aplikace „Sebepřijetí“ má více než 8 500 uživatelů. Telemedicína umožňuje pokračovat v terapii i po opuštění léčebny.

Evropská adiktologická asociace předpovídá, že do roku 2028 bude tato metoda součástí každého programu v EU. Česko je jednou z předních zemí v této oblasti - spolu s Nizozemskem a Dánskem.

Co můžete dělat teď?

Pokud jste v léčbě a cítíte, že stud vás dělá neviditelným - neváhejte se o tom zmínit. Pokud jste rodina nebo přítel - neříkejte: „Přestal jsi užívat, takže je všechno v pořádku.“ Zeptejte se: „Co ti to říká o sobě?“

Pokud jste terapeut - nezkoušejte to s každým. Některým lidem stačí jiná cesta. Ale pokud se setkáte s člověkem, který říká: „Nikdo mě nechce“ - vězte, že za tím stojí stud. A on je právě ten, kdo potřebuje nejvíc.

Sebepřijetí není o tom, že se stanete dokonalými. Je to o tom, že přestanete být svým největším nepřítelem. A to je první krok k tomu, abyste mohli žít - ne jen přežívat.