Prevence recidivy: Jak zabránit návratu problémů po terapii

When working with prevence recidivy, systémový přístup k udržení výsledků psychoterapie a zabránění návratu příznaků jako úzkosti, závislosti nebo deprese. Also known as prevence relapsu, it is not about hoping you’ll stay strong — it’s about building habits, recognizing early warning signs, and having a concrete plan when things start slipping. V Česku se až 40 % lidí, kteří ukončili terapii, setká s návratem problémů, pokud nemají připravený plán. To není selhání terapie — je to selhání toho, že se o následnou péči nikdo nestaral.

follow-up terapie, pravidelná kontrolní sezení po ukončení hlavního terapeutického procesu snižuje riziko návratu příznaků o 37,8 %. Nejde o to, že byste potřebovali „dodělávat“ terapii. Jde o to, že vaše mozek a chování potřebují čas, aby si nové vzory osvojily. Stejně jako po operaci neodcházíte z nemocnice a hned běžíte maraton, tak i po terapii potřebujete pomalé, vědomé zavádění nového života. Kontrolní sezení nejsou jen o tom, jestli jste se „zase zbláznili“. Jsou o tom, jak si připomenete, co vás drželo, když jste se cítili dobře, a jak si připravíte nástroje na první známky obtíží.

kontrolní sezení, strukturované setkání s terapeutem po ukončení léčby, obvykle ve vzdálenosti 1–3 měsíců nejsou jen pro lidi se závislostmi nebo poruchami osobnosti. I když jste překonali úzkost, vyhoření nebo deprese, vaše mozek si pamatuje, jak se cítilo být v jámě. A když se opět začne něco špatně točit, může vás to zase strhnout — pokud nemáte návod, jak se zase vyplížit. Právě proto se v praxi ukazuje, že lidé, kteří mají připravený plán udržení výsledků, osobní strategii, jak reagovat na varovné příznaky bez opětovného vyhledávání terapeuta, zůstávají stabilní i v těžkých obdobích. Nejde o to, že byste měli být vždy v pohodě. Jde o to, abyste věděli, co dělat, když nejste.

Co se skrývá za tím, že někdo po terapii „zase začal“? Často je to neschopnost rozpoznat první známky — jako že se začnete vyhýbat lidem, ztrácíte spánek, nebo se vám v hlavě začnou opakovat myšlenky: „To jsem už dřív prožíval.“ Nebo to může být zanedbávání základních věcí: spánek, pohyb, jídlo, kontakty. A nebo to může být to, že jste si mysleli, že „to už je za mnou“ — a zapomněli jste, že psychické zdraví je jako zuby: potřebuje pravidelnou péči, i když nic nebolí.

V této sbírce najdete praktické návody, jak si sám vytvořit plán, který vás nechá udržet výsledky. Od toho, jak funguje follow-up po ukončení terapie, přes to, jak vytvořit krizovou kartu pro momenty, kdy vás to začne štěkat, až po to, proč některé metody, jako KBT, jsou ideální pro prevenci recidivy. Najdete zde i příběhy lidí, kteří se zase dostali do jámy — a jak se z ní vynořili. Všechno to, co potřebujete, abyste neztratili to, co jste si v terapii postavili — jen proto, že jste si mysleli, že už to je za vami.