When working with léčba poruch osobnosti, soustředěná psychoterapeutická pomoc pro lidi s trvalými vzory chování, které způsobují trvalé potíže ve vztazích a každodenním životě. Also known as terapie osobnostních struktur, it nevyžaduje léky, ale hlubokou, trvalou práci na vztazích, pocity a způsobu, jakým člověk vnímá sebe i svět. Nejčastější z nich je hraniční porucha osobnosti, stav, kdy člověk trpí extrémními náladovými výkyvy, strachem z opuštění a těžkostí udržovat stabilní vztahy. Tento stav není „špatná osobnost“ – je to způsob, jakým se člověk naučil přežít v prostředí, kde nebylo bezpečí. V české praxi se často objevuje ve spojení s černobílé myšlení, přístupem, kdy se lidé dělí na „dobré“ a „zlé“ – terapeuti, přátelé, rodina – bez meziprostoru. To znamená, že když někdo zklame, je hned „zločinec“. A když je někdo v pořádku, je „světec“. Tento způsob myšlení je obranný mechanismus, ne nemoc. A právě s ním se v terapii pracuje.
Léčba poruch osobnosti nejde rychle. Není to „dva týdny a všechno je v pořádku“. Ale je to možné. A nejúčinnější je terapie, která se zaměřuje na terapeutickou alianci – tedy na vztah mezi klientem a terapeutem. Více než metoda, víc než technika – důvěra a bezpečí v tomto vztahu rozhodují o tom, zda se něco změní. Pokud terapeut neumí být stabilní, když klient ho „zlikviduje“ jako „zlého“, terapie selže. Pokud ale terapeut dokáže přežít tyto vlny pocity a stále zůstat přítomen, klient začíná věřit, že nevšechny vztahy musí být zničené. To je začátek změny.
Co najdete v článcích níže? Jak se pracuje s rozštěpením v hlavě, když se člověk cítí jako „všichni mě nenávidí“ nebo „nikdo mě nechápe“. Jak se vytváří bezpečí v terapii, když všechno kolem vypadá jako nebezpečí. Jak se lidé učí přestat vnímat svět jako válku a začít ho vnímat jako místo, kde se dá žít. A hlavně – jak najít terapeuta, který opravdu ví, co dělá, a nejen opakuje šablony z učebnice. Všechny články jsou napsané pro lidi, kteří už vědí, že něco není v pořádku, a hledají pravou cestu ven – ne jen únikové mechanismy, ale skutečnou změnu.
Farmakoterapie při poruchách osobnosti není léčbou samotné poruchy, ale pomůckou pro zmírnění příznaků jako vztek, impulsivita nebo úzkost. V praxi se předepisuje častěji, než doporučují důkazy. Psychoterapie zůstává základem.
Zobrazit více