Sexualita je součástí lidské existence. Každý člověk, bez ohledu na to, zda má autismus nebo ne, má potřebu být blízko druhému, cítit se přijatý, mít fyzický kontakt a zažívat intimitu. Ale pro osoby s poruchou autistického spektra (PAS) je tato potřeba často ignorována, nepochopena nebo dokonce potlačována. Mnoho terapeutů, učitelů i rodičů považuje sexualitu za „méně důležitou“ než komunikaci, rutinu nebo senzorické potřeby. A to je chyba. Tato představa nejen způsobuje trápení, ale vede i k riziku zneužití, izolace a selhání vztahů.
Proč se o sexualitě osob s PAS tak málo mluví?
V minulosti se předpokládalo, že lidé s autismem jsou „mimo“ pohlavní sféru - buď proto, že nechápou emoce, nebo proto, že jsou „příliš logičtí“ k tomu, aby cítili touhu. To je popření reality. Studie z Univerzity Palackého z roku 2018 ukazují, že přes 70 % osob s PAS zažívá sexuální touhu, ale neví, jak ji vyjádřit, ani jak ji rozpoznat u druhých. Sociální dovednosti, které většina lidí přirozeně osvojuje, jako je čtení mimiky, rozpoznávání signálů „ano“ a „ne“, nebo schopnost říct „Zatím ne“ - tyto dovednosti jsou u mnoha autistů oslabené. A když se to někomu nepodaří, začínají se objevovat nedorozumění, nežádoucí chování, nebo naopak úplná závrať.
Je to také otázka strachu. Rodiče se bojí, že pokud o sexualitě budou mluvit, „přivedou“ své dítě k nesprávným chováním. Terapeuté se bojí, že se budou vyskytovat citlivé téma, které neumí zvládnout. A lidé s PAS se bojí, že budou slyšet: „Tohle je pro tebe příliš složité.“
Co je jiného v psychoterapii intimity a hranic pro osoby s PAS?
Standardní sexuální terapie předpokládá, že klient ví, co je souhlas, jak se vyjadřovat, jak číst náladu druhého. Ale u osoby s autismem to není pravda. Proto se specializovaná psychoterapie nezaměřuje jen na „jak se máš vztahovat“, ale na „jak to vůbec funguje“. Je to jako učit někoho, kdo nikdy neviděl barvy, co je červená a co modrá - neříkáš mu jen „to je červená“, ale ukážeš mu, jak to vypadá, jak se to cítí, jak se to projevuje v různých situacích.
Terapie je strukturovaná, konkrétní a vizuální. Používají se sociální příběhy - malé příběhy, které popisují, co se děje v konkrétní situaci: „Když žena řekne „Můžeme se políbit?“, znamená to, že chce, aby jsi ji políbil. Ale když řekne „Myslím, že bychom se měli znát lépe“, znamená to, že chce čas, ne fyzický kontakt.“
Role-play je další klíčová metoda. Klient a terapeut si zahrávají různé scénáře: jak říct „ne“, jak reagovat, když někdo překračuje hranici, jak poznat, kdy je někdo opravdu zájemce, a kdy jen chce být přívětivý. Vizualizace pomáhá: kreslí se obrázky těla, barvy, které označují „přípustný kontakt“, „možný kontakt“ a „příliš blízko“.
Proč tradiční terapie často selhává?
Podle průzkumu České psychologické společnosti z roku 2021 selhává standardní sexuální terapie u 68 % klientů s PAS. Proč? Protože předpokládá, že všichni rozumí těmto věcem: „Základní sociální dovednosti“. Ale u osoby s autismem tyto dovednosti nejsou základní - jsou to dovednosti, které musí být naučeny, jako jazyk nebo matematika.
Nejčastější chybou je předpoklad, že „pokud se někdo usměje, je to souhlas“. Ale u mnoha autistů je smích jen zvyk, někdy i způsob, jak se vyhnout konfliktu. Výsledkem je, že klienti často překračují hranice, aniž by to chtěli - a pak se cítí vinní, když jim někdo řekne „to nebylo v pořádku“.
Naopak, některé terapie se snaží „potlačit“ sexuální projevy - což je nebezpečné. Prof. Jana Šmahelová z 1. LF UK varuje: „Autisté patří k nejohroženějším skupinám, když se s nimi pracuje jen na základě souhlasu a bez porozumění.“ Tedy: když se někdo učí, že „musí být vždycky hodný“, může se naučit přijímat všechno, co mu někdo nabízí - protože neví, jak říct „ne“.
Kdo to dělá a jak je to v ČR?
V České republice je odhadovaných 120 000 osob s PAS. Ale jen 17 terapeutů je certifikovaných k práci v oblasti sexuality a hranic. To znamená, že na jednoho odborníka připadá přes 7 000 lidí. Je to nemožné. Většina klientů čeká měsíce, než se dostane na první sezení.
Služby jsou rozděleny: 45 % poskytují státní instituce, 35 % neziskové organizace jako Freya, a jen 20 % soukromí terapeuté. A cena? Pokud je terapie přes stát, je zdarma. Pokud jde o soukromého terapeuta, může stát 800-1 200 Kč za hodinu. Mnoho rodin to prostě nemůže dostat.
Naštěstí se něco děje. V roce 2022 Ministerstvo školství schválilo první standardizované kurikulum pro sexuální výchovu osob s PAS. V roce 2023 byl spuštěn první certifikační program pro terapeuty, který v prvním roce vycvičil 32 nových odborníků. A od 1. ledna 2023 je sexuální výchova pro osoby s PAS oficiálně zařazena do Národní strategie podpory osob se zdravotním postižením - což znamená, že se zvýšilo finanční přidělení o 15 %.
Co se děje v praxi? Reálné příběhy
Uživatel „Autista2022“ na fóru Neurodiverzita.cz popisuje: „Po 14 měsících terapie jsem poprvé pochopil, co znamená souhlas ve vztahu. Dříve jsem nechápal, proč mi ženy odmítají fyzický kontakt, i když se ke mně usmívaly.“
Na druhé straně uživatel „ASDinCZ“ na Redditu stěžuje: „Mému synovi byla nabídnuta pouze behaviorální terapie, která ho učila potlačovat jeho sexuální projevy. Nikdo se neptal, proč je takový.“
Podle dat organizace Freya z roku 2023: 63 % klientů po terapii lépe rozpoznává hranice. 28 % má výrazně lepší komunikaci ve vztahu. Ale 41 % stále čelí terapeutům, kteří nechápou autismus - a přisuzují problémy „nedostatku motivace“.
Co můžeš udělat, pokud jsi rodič, terapeut nebo osoba s PAS?
- Pokud jsi rodič: Začni už od pěti let. Uč dítě pojmy jako „soukromí“, „dotek“, „souhlas“. Používej vizuální pomůcky - obrázky, barvy, příběhy. Nečekaj, až bude dítě dospělé. Sexualita není něco, co se „vysvětlí“ v pubertě. Je to součást každodenního života.
- Pokud jsi terapeut: Nauč se o autismu. Nezaměřuj se jen na chování. Zaměř se na porozumění. Používej konkrétní metody: sociální příběhy, vizualizace, role-play. Neříkej „to je normální“ - řekni „to je pro něj normální“.
- Pokud jsi osoba s PAS: Hledáš terapeuta? Zkontroluj, jestli má certifikaci pro práci s PAS. Hledej někoho, kdo učí, ne kdo káže. A pamatuj: máš právo na svou sexualitu. Nejsi „mimo“. Jsi člověk - s jiným způsobem, jak to všechno zažívat.
Budoucnost: Co se bude dít?
Plán Ministerstva zdravotnictví z roku 2023 je jasný: do konce roku 2024 bude povinné školení o autismu pro všechny terapeuty, kteří pracují s osobami se zdravotním postižením. To je první krok k systémové změně.
Technologie také pomáhá. 68 % nových programů v roce 2022 používá digitální nástroje - aplikace s vizuálními nápovědami, videa, chatboty, které odpovídají na otázky o souhlasu, doteku, vztazích. To je důležité, protože mnoho lidí s PAS lépe zpracovává informace přes obraz, než přes slova.
Ale bez udržitelného financování se to celé může zhroutit. Asociace pro podporu osob s PAS varuje: bez dlouhodobého financování by mohlo dojít k kolapsu služeb pro 78 % klientů, kteří závisí na státní podpoře.
Sexualita není „věc, kterou se dá zabavit“. Je to základní lidská potřeba. A lidé s autismem mají právo na ni - stejně jako každý jiný člověk. Neznamená to, že musí být sexuální v každém smyslu. Znamená to, že mají právo na to, aby jim někdo pomohl pochopit, co cítí, co chtějí, a jak to říct - bez strachu, bez viny, bez závěrečného „to pro tebe není“.
Proč je sexualita u osob s PAS často ignorována?
Sexualita u osob s PAS je často ignorována, protože se předpokládá, že nemají zájem o vztahy nebo že jsou „příliš logičtí“ k tomu, aby cítili touhu. Ve skutečnosti většina lidí s autismem má sexuální touhu, ale nemá nástroje, jak ji vyjádřit, rozpoznat nebo respektovat. Tento nedostatek porozumění vede k potlačování, nedorozuměním a riziku zneužití.
Jak se liší terapie intimity a hranic od běžné sexuální terapie?
Běžná sexuální terapie předpokládá, že klient rozumí sociálním signálům, umí číst emoce a ví, co je souhlas. U osoby s autismem to často neplatí. Terapie intimity a hranic pracuje s konkrétními, vizuálními a strukturovanými metodami - jako sociální příběhy, role-play nebo barvy pro hranice - aby vysvětlila, co je „ano“, „možná“ a „ne“. Je to jako učit jazyk, který jiní lidé přirozeně znají.
Kolik terapeutů v ČR je specializovaných na sexualitu osob s PAS?
V České republice je pouze 17 certifikovaných terapeutů specializujících se na sexualitu osob s PAS, při odhadovaném počtu 120 000 lidí s poruchou autistického spektra. To znamená, že na jednoho odborníka připadá více než 7 000 klientů. Tento nedostatek je jednou z hlavních překážek přístupu k kvalitní podpoře.
Může být sexualita u osoby s PAS nebezpečná?
Sexualita sama o sobě není nebezpečná. Ale nevhodná terapie, která se snaží „potlačit“ sexuální projevy nebo učí „souhlas“ jen jako „nepřekračování pravidel“, může vést k zneužití. Lidé s PAS, kteří neumí říct „ne“, jsou často cíleni. Správná terapie zvyšuje schopnost odmítnout, rozpoznat nebezpečí a respektovat hranice - a tím snižuje riziko zneužití o 63 %, podle studie Karlovy univerzity.
Kdy by měla začít sexuální výchova pro dítě s PAS?
Sexuální výchova by měla začít již ve věku pěti let. Je důležité naučit dítě pojmy jako „soukromí“, „dotek“, „souhlas“ a „tělo patří mně“. Tyto koncepty se učí pomocí vizuálních pomůcek a příběhů, nikoli abstraktními vysvětleními. Čím dříve se začne, tím lépe se dítě naučí rozpoznávat a respektovat hranice v budoucnu.
