Když hledáš terapeuta, často se ptáš: Je lepší volit staršího terapeuta? Může někdo mladší než já být schopný mi pomoci? A co ten, kdo má 20 let praxe - je to automaticky lepší volba?
Nejsou to jen otázky, které si kladeš. Jsou to otázky, které se kladou všechny, kdo se rozhodnou pro psychoterapii. A odpověď není jednoduchá. Nejde o to, kolik let má terapeut na zádech. Jde o to, co se skrývá za těmi lety.
Co vlastně znamená „zkušenost“ v psychoterapii?
Zkušenost není jen počet let, kdy terapeut sedí v kanceláři. Je to to, co se stalo mezi těmi sezeními. Je to to, co se naučil, když ho klient zlobil, když ho plakal, když se zavřel a nechtěl mluvit. Je to to, co se naučil, když se sám cítil ztracený a musel najít cestu zpět k sobě.
Studie z Masarykovy univerzity (2023) ukazují, že terapeuti s 5-10 lety praxe dosahují stejných výsledků jako ti s 20+ lety - v běžných případech úzkosti, deprese nebo problémů s komunikací. Ale když přijde klient s komplexní poruchou osobnosti, historií zneužívání nebo dlouhodobým pocitem prázdnoty, tam se rozdíl projeví. Zkušení terapeuti (15+ let) mají úspěšnost 68 %, zatímco ti s méně než 5 lety praxe dosahují jen 52 %. Proč? Protože umí rozpoznat, kdy je přenos klienta jenom „příběhem“, a kdy je to hluboká raněná část jeho duše, která volá po pomoci.
Věk terapeuta - je to faktor, nebo iluze?
Nikdo ti neřekne, že 70letý terapeut je lepší než 35letý. A neproto, že by byl méně kvalifikovaný. Ale protože věk není synonymum pro moudrost. Můžeš mít 60 let a být emocionálně zavřený. Můžeš mít 28 let a být hluboce přítomný, srozumitelný, lidský.
Podle výzkumu z Psychologie.cz (2023) klienti nezhodnocují terapeuta podle jeho věku. Zajímá je, jestli se cítí počutí. Jestli se v jeho přítomnosti můžejí uvolnit. Jestli nečítají v jeho očích: „To jsem už slyšel.“
Je to jako když hledáš lékaře. Neřekneš: „Chci staršího lékaře, protože má více let.“ Řekneš: „Chci někoho, kdo ví, co dělá, a kdo se o mě opravdu zajímá.“ V psychoterapii je to stejné. Zkušenost je v tom, jak si terapeut pamatuje, jak se cítil, když mu první klient řekl: „Nikdy jsem to nikomu neřekl.“ A jak se naučil, že někdy stačí jen sedět a neříkat nic.
Co se skrývá za těmi 20 lety praxe?
Když terapeut má 20 let praxe, neznamená to, že je „perfektní“. Znamená to, že prošel mnoha věcmi. Prošel tím, že se musel naučit, jak se vypořádat s vlastními emocemi, když klient přijde s příběhem, který ho připomene jeho vlastní ztrátu. Prošel tím, že někdy přišel domů a nemohl spát, protože se cítil odpovědný za to, co se stalo klientovi. Prošel tím, že se naučil, že ne každý klient se vyléčí - a že to není jeho selhání.
Terapeut s 20 lety praxe neříká: „Já vím, co je pro tebe nejlepší.“ Říká: „Co cítíš, když to říkáš?“ A to je rozdíl.
Studie z Inpsy.fss.muni.cz (2023) varují: bez vlastní stability - bez vlastního života mimo terapii - může terapeut způsobit klientovi újmu. Může se příliš zapojit. Může se s ním identifikovat. Může mu dát návrh, který je pro něj dobrý, ale pro klienta ne. A to se děje častěji u začátečníků. Ne proto, že jsou hloupí. Ale proto, že ještě nevědí, kde končí oni a kde začíná klient.
Terapeutický vztah - to je všechno
Podle výzkumu, který se ptal 1 200 klientů v Česku, jaké faktory ovlivňují úspěch terapie, byly nejdůležitější:
- 92 %: Schopnost terapeuta naslouchat
- 87 %: Schopnost vytvořit důvěru
- 78 %: Schopnost poskytnout užitečné nástroje pro každodenní život
A teď se podívej na to, co bylo uvedeno jako důležité jen 23 % lidí: věk terapeuta. A 31 %: počet let praxe.
To znamená, že 9 z 10 lidí si nevšimne, kolik let má terapeut. Ale všimne si, jestli ho může důvěřovat. Jestli se v jeho přítomnosti můžejí otevřít. Jestli se necítí jako „případ“.
Terapeutický vztah není jako smlouva. Není to „koupím si službu“. Je to setkání dvou lidí, kde jeden je ochoten být zranitelný, a druhý je ochoten být přítomen - bez toho, aby se snažil „napravit“.
Když je terapeut mladý - je to riziko?
Není. Ale je to jiný typ přítomnosti.
Mladší terapeut může být blíž k tomu, co teď prožíváš. Může lépe pochopit, jak se cítíš, když jsi 25 a nevíš, kudy dál. Může být více energický, více přímočarý. Může ti říct: „To, co říkáš, zní jako strach z toho, že jsi nevážný.“ A ty se z toho můžeš zasmát - a najednou to vypadá, že to není tak strašné.
Někteří klienti říkají: „Můj terapeut je o 10 let mladší než já, ale cítím, že mě poznává lépe než můj otec.“
Nejde o věk. Jde o to, jestli se v tom vztahu můžeš cítit jako člověk - ne jako „klient“.
Co hledat, když vybíráš terapeuta?
Nech si dát několik konzultačních sezení. Nejde o to, jestli ti terapeut řekne „správné“ věci. Jde o to, jestli ti nechává místo.
Při prvním setkání si polož tyto otázky:
- Čím se cítím po sezení? Vyčerpaný? Nebo jako kdybych si něco odložil z ramen?
- Je terapeut přítomný? Nebo se dívá na tablet, přemýšlí o dalším klientovi?
- Je schopen říct „Nevím“? Nebo se snaží vždycky mít odpověď?
- Co se stane, když se cítím zlobivý? Zmizí? Změní téma? Nebo se podívá na mě a řekne: „Zní to, že jsi na mě zlobný. Co se děje?“
Neptej se: „Kolik let jsi praktikoval?“
Zeptej se: „Jak se vypořádáváš s těžkými emocemi - v sobě i u klientů?“
Nebo: „Co ti připomíná, když klient řekne: ‚Nikdy jsem to nikomu neřekl.‘?“
Odpočívej na odpovědi. Ne na slovech. Na tichu mezi nimi. Na tom, jak se terapeut zastaví. Jak se zhluboka nadechne. Jak se podívá do tvých očí.
Je někdo „příliš zkušený“?
Ano. A to není o počtu let. Je to o tom, jestli terapeut už nechává terapii být jenom „prací“. Jestli se stává mechanický. Jestli už nečuje, co se skrývá za slovy. Jestli už jen opakuje techniky, které se naučil před 15 lety.
Zkušenost není karty na stole. Je to vnitřní proces. Je to schopnost být přítomný - každý den znovu. I když jsi to už slyšel 1 000krát. I když jsi unavený. I když máš vlastní bolest.
Nejhorší terapeut není ten, co má 2 roky praxe. Je to ten, co má 20 let, ale už nevěří, že změna je možná.
Závěrem: Nevybírej věk. Vyber přítomnost.
Před pár lety jsem slyšel příběh klientky, která šla k terapeutovi, který byl o 15 let mladší než ona. V první sezení si řekla: „Nemůžu mu důvěřovat. Je moc mladý.“ Ale pak se v jednom sezení zhroutila. Řekla: „Mám strach, že jsem špatná matka.“ A terapeut jí řekl: „Jsi matka, která se o to snaží. A to je už dost.“
Neřekl jí, jak se má cítit. Neřekl jí, co má dělat. Jen jí řekl, že to, co dělá, je dost.
Ona ho nevybrala proto, že měl 18 let praxe. Vybrala ho proto, že byl přítomný. A že v jeho hlase bylo něco, co nešlo namíchat. Něco, co se nedá naučit v škole. Něco, co se dá jen zkusit - v životě, v bolesti, v lásce.
Nejde o to, kolik let má terapeut. Jde o to, kolik se v něm nachází lidskosti.
Je lepší vybírat terapeuta podle jeho věku?
Ne. Věk terapeuta není spolehlivým ukazatelem jeho kvality. Důležitější je, zda ti terapeut umožňuje cítit se bezpečně, zda ti naslouchá a zda se v jeho přítomnosti můžeš otevřít. Mnoho klientů hlásí, že se cítí lépe s terapeuty, kteří jsou blízko jejich věku - ale jen proto, že se cítí lépe porozuměni. Někdo jiný si může cítit lépe s terapeutem starším, protože vnímá jeho klid a zkušenost. Záleží na tobě a na tom, jak se s ním cítíš.
Je terapeut s 20 lety praxe automaticky lepší než ten s 5 lety?
Ne vždy. V jednoduchých případech - jako úzkost, stres nebo problémy v vztazích - terapeuti s 5-10 lety praxe dosahují stejných výsledků jako ti s 20+ lety. Rozdíl se projeví v komplexních případech - například poruchy osobnosti, traumata nebo dlouhodobá depresivní struktura. Zkušení terapeuti mají lepší schopnost rozpoznat a řídit terapeutický vztah, což snižuje riziko škodlivých efektů. Ale to neznamená, že mladší terapeut nemůže být skvělý. Jde o kvalitu přítomnosti, ne o počet let.
Co je důležitější: zkušenosti nebo empatie?
Empatie je základ. Bez ní žádné zkušenosti nestačí. Ale empatie sama o sobě může být nebezpečná, pokud neexistuje i vnitřní stabilita terapeuta. Zkušený terapeut ví, kdy je empatie příliš silná - a kdy je potřeba odsunout se trochu, aby neztratil hranici. Je to jako lékař, který se s pacientem směje, ale ví, že musí vědět, kdy se má vrátit do role odborníka. Nejlepší terapeut je ten, kdo je zároveň lidský a profesionální - a to se vyvíjí časem, ale nejen výškou věku.
Jak poznám, že terapeut je skutečně zkušený?
Zkušený terapeut neříká: „To je špatně“ nebo „Měl bys to udělat jinak“. Říká: „Co se stalo, když jsi to řekl?“ Nebo: „Co jsi cítil, když jsi to řekl?“ Ví, že otázka je mocnější než odpověď. Neřeší tě rychle. Neříká, že „to všechno zvládneš“. Ví, že někdy stačí jen sedět a nechat tě být. A když se zhroutíš, nezmizí. Nezmění téma. Jde do toho s tebou. To je zkušenost - a není ji možné koupit.
Může mladý terapeut pomoci s vážnými problémy?
Ano. Mladí terapeuti, kteří prošli kvalitním školením, supervizí a vlastní terapií, mohou být velmi účinní i při těžkých problémech. Klíčem není věk, ale podpora, kterou dostávají - například pravidelná supervize, kde se s nimi běžně projednávají těžké případy. Pokud terapeut pracuje pod dohledem zkušenějších kolegů a neustále se vzdělává, může být bezpečnou volbou i pro komplexní případy. Důležité je, aby nepracoval sám - a aby nebyl příliš „náhodný“.
Co dělat, když se mi terapeut nelíbí, ale má hodně zkušeností?
Pokud se ti terapeut nelíbí, změň ho. Zkušenosti neznamenají, že je terapeut pro tebe vhodný. Psychoterapie funguje jen tehdy, když existuje spojení. Pokud se cítíš nekomfortně, nechápeš, nebo se nechceš otevírat - není to tvoje chyba. Je to znamení, že to není ten správný člověk pro tebe. Není třeba „vydržet“ jen proto, že má dlouhou praxi. Tvůj pokrok závisí na tom, jak se cítíš - ne na tom, kolik let má na zádech.
Nezapomeň: psychoterapie není o tom, kdo je nejlepší. Je to o tom, kdo je pro tebe správný. A to se nedá změřit roky. Jen srdcem.
Nejnovější příspěvky
