Proč platíte 1 200 Kč za hodinu psychoterapie? Nejde jen o to, že terapeut sedí a poslouchá. Za tímto sezením stojí 5 let intenzivního vzdělávání, které stojí nejméně 280 000 Kč - a často i dvojnásobek. Mnozí klienti se ptají: „Proč to je tak drahé?“ Odpověď není v ceně sezení, ale v tom, co terapeut prošel, než si sedl na židli před vámi.
Co se skrývá za těmi 280 000 Kč?
Nejmenší akreditovaný program psychoterapeutického vzdělání v České republice stojí 280 000 Kč. To zní jako obrovská částka - ale to je jen základ. Tato částka pokrývá přesně definované komponenty: 1 500 hodin výuky během pěti let, 20 třídenních výcvikových setkání, 19 jednodenních setkání s kolegy a minimálně 5 celodenních sezení vlastní psychoterapie. Všechno to musíte absolvovat, zatímco pracujete, máte rodinu a platíte nájem.
Nezapomínejte na další náklady: zkouška z teorie (1 100 Kč), podání závěrečné práce (2 200 Kč) a její obhajoba (3 300 Kč). A to je jen začátek. Cestovní náklady, ubytování, jídlo - ty se sčítají. Někdo, kdo absolvoval vzdělávání v Hlavici, měl za pobyt jen na ubytování 3 000 Kč za každé setkání. Představte si to: čtyřikrát ročně, pět let - to je 60 000 Kč jen na nocleh. A to všechno bez ohledu na to, zda máte k dispozici auto nebo musíte jet vlakem.
Proč to musí být tak dlouhé a tak drahé?
Psychoterapie není jako výuka jazyka nebo programování. Nedokážete se naučit pracovat s lidskou duší jen z knih. Potřebujete zkušenosti - vlastní i pozorování. Vzdělávání je postaveno na třech pilířích: teorie, sebezkušenost a supervize. Každý z nich je nezbytný.
Sebezkušenost znamená, že budete terapeutem - ale nejdřív musíte být klientem. Musíte projít vlastními traumaty, strachy, frustracemi, aby jste se naučili rozpoznat, co se děje u druhého. To není volná volba. Je to podmínka. A to stojí. Někdo zaplatí 50 000 Kč jen za vlastní terapii během vzdělávání.
Supervize je další pilíř. Každou hodinu, kterou strávíte s klientem, musíte projít s odborníkem. Ten vás vede, opravuje, podporuje. A to stojí 100 Kč za hodinu - a to je minimální sazba. Představte si: 100 hodin supervize ročně x 5 let = 50 000 Kč. A to je jen za supervizi. Teorie je jen malá část - ale i ta je náročná. Přednášky, semináře, čtení, písemné práce, zkoušky - všechno to trvá čas, energii a peníze.
Co se stane, když se snažíte šetřit?
Na internetu najdete nabídky „levnějších“ kurzů. Některé stojí 50 000 Kč, jiné 100 000 Kč. Ale jsou akreditované? Jsou uznávané? Mohou vás kvalifikovat k práci s klienty, kteří mají těžké poruchy? Pravděpodobně ne. Akreditovaný program v ČR je stanoven společně Psychoterapeutickou společností, Psychiatrickou společností a Asociací klinických psychologů - od roku 2012. Tyto instituce nejsou založené na zisku. Jsou založené na bezpečnosti klienta.
Když si vyberete „levnější“ cestu, nejste jen šetřili. Riskujete. Nejen svůj čas, ale i zdraví klienta. A v konečném důsledku i svou kariéru. Většina zkušených terapeutů říká: „Nechci, aby mi někdo platil za to, že jsem se nevzdělal dostatečně.“
Proč je terapie pro klienty tak drahá?
Terapeut, který vám bere 1 100 Kč za hodinu, nezískal peníze z ničeho. Získal je z investice, kterou si nechal stát 400 000 Kč - a to bez ohledu na to, jakou měl mzdu předtím. Když byl studentem, měl možná 15 000 Kč měsíčně a musel si přidělávat na nájem. Teď musí zaplatit nájem, pojištění, software, daň, náklady na vzdělávání, které pokračují i po absolventství - protože v psychoterapii se učíte celý život.
Ve větších městech jako Praha je cena sezení 1 000-1 500 Kč. V menších městech 600-900 Kč. Proč? Protože náklady na vzdělání jsou stejné - ale náklady na život jsou nižší. A protože většina terapeutů pracuje částečně - 57 % jich má jiné zaměstnání. To znamená, že musí pracovat více hodin, aby si vydělali dost na život.
Junior terapeuti nabízejí sezení za 1 000 Kč - ale jejich vzdělání stálo stejně jako u zkušeného terapeuta. Rozdíl není ve vzdělání, ale ve zkušenosti. A zkušenost se nekupuje. Vzniká časem.
Je to vůbec spravedlivé?
Je to těžká otázka. Vysoké náklady na vzdělání vylučují z povolání lidi z nižších příjmů. A to je problém. Psychoterapie by měla být dostupná pro všechny - ale kvalitní psychoterapie vyžaduje kvalitní vzdělání. A kvalitní vzdělání stojí.
Někteří lidé říkají: „Proč nejsou tyto programy hrazené státem?“ Vláda už to začíná řešit. Od března 2024 plánuje Ministerstvo zdravotnictví zavést částečné přispění na psychoterapeutické vzdělání - a to už v roce 2025. To by mohlo změnit věci. Ale zatím to není.
A co se týče trhu: v ČR je registrováno 1 842 akreditovaných psychoterapeutů. Každý z nich prošel tímto procesem. A každý z nich si vědomě vybral cestu, která je náročná, drahá a dlouhá. Proč? Protože věří, že to, co dělají, má smysl. A že každý klient, který sedí před nimi, si to zaslouží.
Co se děje dnes - a co přijde?
Trh s psychoterapií roste. Roční obrat je 250 milionů Kč, růst 7,2 % ročně. Poptávka po terapeutech stoupá - a s ní i potřeba kvalifikovaných odborníků. V roce 2024 spustila Psychoterapeutická společnost iniciativu „Transparentní vzdělání“. Cílem je, aby každý program zveřejnil svůj rozpočet. Žádné skryté poplatky. Žádné nejasnosti.
Ve vzdělávacích institucích se také začíná měnit přístup. Některé nabízejí splátky, některé poskytují stipendia. Ale základní struktura zůstává: 5 let, 1 500 hodin, tři pilíře. To se nezmění. Protože se nemůže změnit kvalita.
Nejčastější pochvala od absolventů: „Supervize mi zachránila život.“ Nejčastější kritika: „Cestování a ubytování bylo příliš drahé.“
92 % absolventů by stejnou cestu doporučilo. 76 % říká, že náklady byly příliš vysoké. Ale většina říká: „Bylo to hodné.“
Co si pamatovat?
Když platíte 1 200 Kč za hodinu psychoterapie, neplatíte za to, že vás někdo poslouchá. Platíte za to, že ten, kdo vás poslouchá, prošel pěti lety, které stály 400 000 Kč, 1 500 hodin výuky, vlastní terapii, supervizi, únavu, pochybnosti, výpady, nesnáze - a přesto se rozhodl být tam, kde je teď.
Ta hodina je drahá, protože za ní stojí celý život. A protože ten, kdo vás poslouchá, nechce, aby jste si to nechali stát méně, než to stojí.
Proč je psychoterapeutické vzdělání v ČR tak drahé?
Psychoterapeutické vzdělání v ČR je drahé, protože je strukturované na třech nezbytných pilířích: teoretické výuka (1 500 hodin během 5 let), sebezkušenost (minimálně 5 celodenních sezení vlastní terapie) a supervize (100 hodin ročně). Každý z těchto prvků vyžaduje kvalifikované školitele, prostředí a čas. Náklady se tak sčítají: výuka, zkoušky, cestování, ubytování, vlastní terapie. Celková investice činí 280 000-500 000 Kč. Tato struktura je akreditovaná od roku 2012 a má za cíl zaručit bezpečnost klienta a kvalitu terapie.
Je možné si psychoterapeutické vzdělání dovolit s průměrným příjmem?
Je to obtížné. Průměrná mzda v ČR je kolem 35 000 Kč měsíčně, ale vzdělávání stojí až 500 000 Kč - což je přes 14 měsíců příjmu. Většina studentů musí pracovat vedle, přijímat splátky nebo hledat stipendia. Mnozí přesouvačí bydlení, přestávají cestovat nebo zrušují dovolené. Je to těžké, ale ne nemožné. Některé instituce nabízejí částečné splátky nebo podporu pro studenty z nižších příjmů. V roce 2025 by mělo být zavedeno částečné státní přispění, což by mohlo situaci zlepšit.
Proč nemůžu být psychoterapeutem po kratším kurzu?
Protože psychoterapie není dovednost, kterou se naučíte za pár dní. Pracujete s lidskou psychikou - s úzkostmi, traumaty, depresemi, poruchami identity. Chyba v terapii může způsobit trvalé poškození. Krátké kurzy nezajišťují hlubokou sebezkušenost, nezajišťují kvalitní supervizi a nezajišťují teoretickou základnu. Akreditované programy v ČR vyžadují 5 let, protože to je minimum potřebné, aby se člověk naučil rozpoznat, kdy je něco „jen obtížné“ a kdy je to „nebezpečné“.
Je rozumné vybírat terapeuta podle ceny?
Ne. Terapeut, který bere 600 Kč za hodinu, může být stejně kvalifikovaný jako ten, kdo bere 1 500 Kč. Ale cena často odráží náklady na jeho vzdělání, nájem, pojištění a náklady na pokračující vzdělávání. Některí terapeuti, zejména juniori, nabízejí nižší ceny jako způsob, jak získat zkušenosti. Pokud je terapeut akreditovaný, jeho vzdělání bylo stejné - jen má méně praxe. Pokud je terapeut neakreditovaný, pak se jedná o riziko. Kvalita se nezískává levně. A v psychoterapii je kvalita životně důležitá.
Jak se liší akreditované a neakreditované programy?
Akreditované programy v ČR jsou schváleny třemi hlavními odbornými společnostmi (Psychoterapeutická společnost, Psychiatrická společnost, Asociace klinických psychologů) a musí splňovat minimální požadavky stanovené od roku 2012. Zahrnují tři pilíře, minimální délku 5 let, povinnou sebezkušenost a supervizi. Neakreditované kurzy nemají tyto požadavky. Mohou být levnější, ale nezaručují kvalitu, nezaručují, že se můžete stát legálním psychoterapeutem, a nejsou uznávané v praxi. Některé z nich jsou jen „vzdělávací“ - ne „kvalifikační“.
Nejnovější příspěvky
