Duševní zdraví: Co to je a proč je pro život důležité

• Od Karolína Bělohlávková
• 14 lis, 2025
• 0 Komentáře

Duševní zdraví není jen absence úzkosti nebo deprese. Je to aktivní, každodenní schopnost žít plně - cít, přemýšlet, spolupracovat a reagovat na život tak, že se cítíš v souladu se sebou samým. Světová zdravotnická organizace (WHO) to definovala už v roce 1946: duševní zdraví je stav, kdy člověk naplňuje svůj potenciál, zvládá běžný stres, pracuje produktivně a přispívá ke své komunitě. To znamená, že jde o něco víc než jen „nebýt nemocný“. Je to o tom, jak se cítíš, když vstaneš ráno, jak reaguješ na kritiku, jak se držíš, když tě něco zklame, a jak se spojuješ s lidmi, které máš rád.

Co vlastně znamená duševní zdraví v praxi?

Když někdo řekne „mám dobré duševní zdraví“, neznamená to, že je vždy šťastný nebo že nikdy nepláče. Znamená to, že umí rozpoznat své emoce - i ty nejkrutější - a nezůstává v nich uvíznutý. Umí říct „mám tohle hrozně těžké“ a přesto se nezhroutí. Umí si vzít pauzu, když je přetížený. Umí říct „ne“, když potřebuje odpočinek. A umí se vrátit zpět, i když ho něco zasáhlo.

Toto fungování má tři pilíře: kognitivní, emoční a společenský. Kognitivní znamená, že umíš přemýšlet jasně - neztrácíš se v cyklech „co kdyby“ nebo „to jsem měl udělat jinak“. Emoční znamená, že neodmítáš své city, ani se jim neoddáváš bezkontrolně. Umíš mít zlobu a nezačít křičet. Umíš mít smutek a nezakládat se v posteli týden. Společenský pilíř je o tom, že umíš být vztahům přítomen - nejen fyzicky, ale i emocionálně. Umíš poslechnout, když někdo potřebuje, a nejen čekat, až přijde někdo, kdo ti bude naslouchat.

Proč je to důležité - a nejen pro tebe

Nejde jen o to, jestli se ti daří spát nebo jestli máš náladu. Duševní zdraví ovlivňuje všechno: jak se učíš, jak pracuješ, jak se staráš o rodinu, jak se vypořádáváš s nemocí, jak se rozhoduješ o důležitých věcech. Když máš problémy s duševním zdravím, můžeš se stát méně produktivní, méně spolehlivý, méně přítomný. Podle Státního zdravotního ústavu (SZÚ) jsou duševní onemocnění jednou z nejčastějších příčin pracovní neschopnosti a předčasného odchodu do důchodu. Ale to není jen statistika - je to tvůj kolega, který přestal přicházet do práce. Je to tvůj kamarád, který se stáhl. Je to tvůj rodič, který už nechce mluvit.

A zároveň: duševní zdraví není jen o tom, co se někomu „nedaří“. Je to i o tom, co se někomu „daří“. Když máš dobré duševní zdraví, umíš najít radost v malých věcech - v kávě ráno, v rozhovoru s přítelem, v chvíli, kdy se ti něco povedlo. Umíš být v současnosti. Umíš se nechat inspirovat. Umíš dělat věci, které tě naplňují, i když nejsou „produktivní“ v tradičním smyslu.

Je to něco, co se dá naučit?

Ano. A to je důležité. Mnoho lidí si myslí, že duševní zdraví je něco, co máš nebo nemáš - jako barva očí. Ale není to tak. Je to jako sval. Čím více ho cvičíš, tím silnější je. Když se nezabýváš tím, jak se cítíš, jaký máš vnitřní dialog, jak reaguješ na stres, začneš se zhroutit. Ale když začneš dávat pozor, můžeš to změnit.

Některé věci, které opravdu pomáhají:

• Spát dost - ne 5 hodin, ne 6. Potřebuješ 7-9. Když spíš málo, tvoje mozek se nezotaví. Emoce se zhoršují, koncentrace klesá, odolnost klesá.
• Pohyb - není potřeba běžet maraton. Stačí 30 minut chůze denně. Tělo uvolňuje endorfiny, které ti pomáhají cítit se lépe. A když jdeš ven, vidíš slunce, vzduch, přírodu - to je lék.
• Společenské vazby - nemusíš mít 50 přátel. Stačí jeden, se kterým můžeš být upřímný. Kdo tě neosuzuje, kdo tě slyší. Lidé, kteří mají alespoň jednu takovou vazbu, mají o 50 % nižší riziko duševních problémů.
• Přestat se sám kritizovat - jak často říkáš sobě: „Jsem blbý“, „Nemám to pod kontrolou“, „Všichni jsou lepší“? Tohle je vnitřní hovor, který tě ničí. Začni si všimnout, jaký je ten hovor. A pak ho změň. Zkus říct: „Mám to těžké, ale nejsem selhání.“
• Udělat pauzu - každý den. 10 minut. Bez telefonu. Bez internetu. Jen sedět. Dýchat. Poslouchat. Tělo potřebuje místo, kde nemusí dělat nic. A já vím - to zní jako luxus. Ale není. Je to základní potřeba.

Co je to psychická odolnost - a jak ji vybudovat?

Psychická odolnost není o tom, že jsi „tvrdý“ nebo „necítíš“. Je to o tom, že se po pádu umíš zvednout. A nejen zvednout - ale naučit se z toho. Někdo ztratí práci, někdo ztratí blízkého, někdo se prostě vyčerpá. Odolný člověk nezůstává v tom „proč právě já?“. Ptá se: „Co teď?“

Odolnost se nevytváří náhodou. Vzniká v malých krocích:

• Přijmout, že někdy budeš mít špatné dny - a že to není známka slabosti. Je to lidské.
• Zaměřit se na to, co můžeš ovlivnit - ne na to, co nemůžeš. Nemůžeš změnit minulost. Ale můžeš si vybrat, co uděláš zítra.
• Naučit se vztahovat se k sobě s laskavostí - ne kritikou. Když tě něco zklame, řekni si: „Co bych řekl příteli, kdyby se cítil takhle?“ A pak to řekni sobě.
• Najít smysl - i v těžkých chvílích. Co tě stále drží? Co tě naplňuje? To může být dítě, umění, práce, příroda. To je tvůj kompas.

Stigmatizace je stále reálná - ale mění se

V Česku se v posledních letech mnoho změnilo. V roce 2018 se začala realizovat Národní strategie pro duševní zdraví. Lidé o tom hovoří více. Vedení firem začíná chápat, že podpora duševního zdraví není „dobrý nápad“, ale nutnost. Lidé si hledají psychologa, ne proto, že „jsou šílení“, ale proto, že chtějí být lepší verze sebe sama.

Stále ale existuje strach. Strach, že ti někdo řekne: „To je jen nálada.“ Nebo: „Všichni mají stres, ty jsi jen slabý.“ Ale to není pravda. Stres není nemoc. Ale když ho nezvládáš, může se stát nemocí. A to není vina. Je to přirozená reakce na přetížení.

Co dělat, když se cítíš špatně?

Není třeba čekat, až se to zhorší. Když se cítíš:

• vyčerpáný více než týden
• nechceš se vůbec vznášet
• trávíš dny v posteli
• často pláčeš bez důvodu
• nechceš mluvit s lidmi
• máš pocit, že nic nezáleží

…není to „jen nálada“. Je to signál. A je v pořádku ho poslechnout. Můžeš začít tím, že si najdeš psychologa - ne nutně klinického, ale někoho, kdo ti pomůže promluvit. Nebo si najdeš někoho, kdo tě slyší. Nebo začneš psát - co cítíš, co tě trápí, co bys chtěl změnit. Někdy stačí, když to někdo slyší. A ty jsi nejedinej, kdo se cítí takhle.

Nejsi sám

Duševní zdraví není věc, kterou můžeš „vyřešit“ samotný. Je to věc společenství. Když tě někdo slyší, když ti někdo řekne „já to taky prožívám“, když se vzděláváme o tom, že psychické potíže nejsou známkou slabosti - měníme svět. Malé kroky. Každý den. Tvoje. Moje. Jejich.

Nejde o to, aby všichni byli šťastní. Jde o to, aby každý mohl být sám sebou. Bez stydu. Bez strachu. S možností se zvednout. A to je to, co duševní zdraví skutečně znamená.

Nezapomeň: každý den je příležitost začít znovu. Ne musíš být dokonalý. Musíš jen být přítomen. A to stačí.