Definice psychoterapie podle WHO a mezinárodních organizací duševního zdraví

Co je psychoterapie opravdu? Nejen léčba, ale cesta k pohodě

Neexistuje jedna jediná, globálně uznávaná definice psychoterapie. Ani Světová zdravotnická organizace (WHO) ji neuvádí jako přesný text. To zní překvapivě, ale není to chyba - je to odraz skutečnosti, že psychoterapie není jedna metoda, ale celý spektrum přístupů, které se liší podle kultury, země a filozofie. A přesto všichni, kdo se o duševní zdraví zajímají, se odkazují na WHO. Proč? Protože WHO definovala zdraví - a to je přesně ten základ, na kterém psychoterapie stojí.

Ještě v roce 1948, v prvním oficiálním dokumentu o zdraví, WHO napsala: „Zdraví je stav úplné tělesné, duševní a sociální pohody, a nikoliv pouhým nepřítomností nemoci nebo infirmita.“ Tato věta se nezměnila. Nebyla aktualizována, nebyla zrušena. Je stále základem celého systému, v němž psychoterapie působí. To znamená, že psychoterapie není jen o odstranění úzkosti nebo deprese. Je o tom, aby člověk mohl žít plně - mít energii, cítit se součástí společnosti, mít vnitřní klid i schopnost reagovat na životní výzvy.

Proč WHO nemá vlastní definici psychoterapie?

WHO se nezabývá detaily jednotlivých terapeutických metod. Její úloha je nastavit rámec - co je zdraví, co je nemoc, jaké principy by měly být dodržovány. Konkrétní definice psychoterapie ponechává na jednotlivých zemích a odborných společnostech. To je v pořádku. V Německu, Francii nebo Česku se psychoterapie pravidlá odlišují. WHO respektuje tyto rozdíly. Místo toho, aby vydala jednu přesnou definici, vytvořila kontext: „Pokud chcete pomoci lidem s duševními potížemi, nejde jen o léky. Je třeba poslouchat, porozumět, podpořit změnu.“

Americká psychiatrická asociace (APA), která vydává DSM - nejznámější manuál pro diagnostiku duševních poruch - definuje psychoterapii takto: „Druh léčby, který může pomoci lidem, kteří se potýkají s celou řadou duševních poruch a emočních problémů. Psychoterapie může pomoci nejen zmírnit příznaky, ale také u některých typů psychoterapie pomoci identifikovat psychologické příčiny stavu, aby člověk mohl lépe fungovat a dosáhnout lepší emoční pohody a uzdravení.“ Tato definice je často citována v Česku, protože je jasná, konkrétní a zaměřená na výsledek. Ale není to WHO. Je to APA. A to je důležité rozlišit.

Co říkají české zákony?

V České republice je psychoterapie legálně definována jako „specializovaná způsobilost psychologa ve zdravotnictví“. To znamená, že ne každý, kdo se nazývá „terapeut“, může legálně pracovat jako psychoterapeut. Pouze ti, kteří absolvují tříleté specializační vzdělávání po magisterském titulu v psychologii, mohou používat tento titul. Toto vzdělání zahrnuje minimálně 750 hodin teorie, 1 500 hodin klinické praxe a 250 hodin vlastní psychoterapie - tedy práce na sobě, nejen na klientech.

Nařízení vlády č. 31/2010 Sb. a pozdější vyhlášky (např. č. 164/2018 Sb.) stanovují, že termín „psychoterapeut“ je veřejnoprávně vyhrazený. To je důležité. Znamená to, že není možné si sám sebe jen tak nazvat psychoterapeutem a začít pracovat. Je tu pravidla. A i když se tento titul objevil v Národní soustavě povolání až 2. října 2018, specializační vzdělání bylo platné už od 1. září 2018. Tento rozdíl v datech způsobil značné právní nejasnosti, které se označují jako „veřejný nepořádek v psychoterapii“. Mnoho lidí pracovalo bez přesného právního základu. Dnes už je to jasnější - ale stále se setkáváme s lidmi, kteří nevědí, kdo má oprávnění a kdo ne.

Psychoterapie je rozhovor - ale ne každý rozhovor je psychoterapie

Národní zdravotnický informační portál (NZIP) popisuje psychoterapii jako „typ léčby, která využívá psychologických metod a typicky spočívá v pravidelné interakci (rozhovory, diskuse) mezi dospělými účastníky. Cílem je zmírnit příznaky duševního onemocnění, případně je zcela vyléčit. Psychoterapie je založena na vztahu, interakci a rozhovoru mezi psychoterapeutem a pacientem.“

Tady je klíčové slovo: vztah. Nejde jen o to, co se říká. Jde o to, jak se to říká. Když se člověk setká s psychoterapeutem, nejde o to, aby mu někdo řekl, co má dělat. Jde o to, aby se mohl otevřít, být slyšený, a v tomto bezpečném prostoru začít pochopit, proč se cítí, jak se cítí. Psychoterapeut nedělá za vás. Nepředává řešení. Doplňuje vás - jako průvodce, který vás nechá najít vlastní cestu.

Na stránce psychoterapie-psycholog.eu kritizují definici, že psychoterapie je „léčba psychologickými prostředky“. Proč? Protože „psychologické prostředky“ je příliš nejasné. Co to je? Dotazy? Ticho? Přečtení knihy? Změna dechu? Všechno to může být součástí psychoterapie. Proto je lepší říct: „Rozhovor terapeuta s klientem, vedený za účelem dosažení jeho maximální možné duševní pohody a vyrovnanosti za dané životní situace a k podpoře jeho schopnosti svoji životní situaci ovlivňovat.“

Etymologie: Psychoterapie jako sluha duše

Slovo „psychoterapie“ pochází z řečtiny. „Psyché“ znamenalo původně motýla - ale také duši jako životní sílu. „Therapón“ znamená sluha, pomocník. Takže psychoterapie je doslova „sluha duše“. To není náhoda. Nejde o to, aby někdo „vylečil“ vaši duši. Jde o to, aby někdo stál vedle vás, když se snažíte najít svou vlastní sílu. To je hluboký rozdíl.

Prof. Jiří Kratochvíl z Masarykovy univerzity definuje psychoterapii jako „léčebné působení na nemoc, poruchu nebo anomálii“. Ale tato definice je příliš úzká. Moderní psychoterapie se nezaměřuje jen na „nemoc“. Zaměřuje se na celý život. Na to, jak se člověk cítí v práci, v rodině, ve vztazích, ve svém těle. Na to, jak se může znovu spojit se svou touhou žít.

Psychoterapie není jen o slovech

Někdo si představuje psychoterapii jako dlouhé rozhovory na gauči. To je jen jedna možnost. Psychoterapie může zahrnovat i práci s dechem, s tělem, s hlasem, s pohybem. Některé metody využívají kreslení, pohybové cvičení, nebo práci s emoce přes tělo. Všechno to je součástí procesu, protože duševní pohoda není jen v hlavě. Je v těle. V srdci. V dechu. V pohybu. WHO ví to. A proto její definice zdraví zahrnuje tělesnou, duševní i sociální pohodu - všechny tři.

Co psychoterapie není

Není to poradenství. Není to přátelství. Není to „pomocník“ nebo „konzultant“. Není to rada, jak se měnit. Není to „naučit se pozitivní myšlení“. Psychoterapie je proces, ve kterém se člověk setkává se svými strachy, bolestmi, závěry, které si vytvořil. A v bezpečném prostředí se učí je pochopit, ne je odstranit.

Psychoterapeut Jiří Růžička říká: „Psychoterapie je cesta ke svobodě.“ Když jste úzkostlivý, váš svět je menší. Když jste depresivní, nemáte energii. Když jste vyhořelý, přestáváte cítit. Psychoterapie neodstraní tyto stavy hned. Ale pomůže vám najít cestu zpět - k tomu, co jste kdysi cítili: žít plně.

Závěr: Psychoterapie je odpověď na WHO definici zdraví

Neexistuje jedna definice psychoterapie. Ale existuje jedna velká myšlenka, která ji všechny spojuje: zdraví není jen nepřítomnost nemoci. Je to schopnost žít - plně, svobodně, v pohodě. Psychoterapie není lék. Je to prostor. Je to vztah. Je to cesta, kterou někdo prochází s někým, kdo ho neosudí, neříká mu, co má dělat, ale jen ho nechá najít vlastní cestu.

Když se ptáte, co je psychoterapie podle WHO - odpověď je prostá: psychoterapie je jedna z cest, jak naplnit definici zdraví, kterou WHO vydala před 80 lety. A ta definice stále platí.