Maskování autismu je maskování autismu, skrytí nebo přizpůsobení příznaků autismu, aby se člověk lépe vešel do sociálních očekávání. Also known as sociální přizpůsobování, it je často jediný způsob, jak lidé s autismem přežijí ve světě, který nechápe jejich způsob komunikace, pohybu nebo reakcí. Nejde o lži nebo záměrný podvod – je to jako přebírat jinou identity, aby tě nevyhodili z práce, školy nebo dokonce rodiny. Mnoho lidí s ASD se učí kopírovat pohyby, výrazy obličeje, tón hlasu, dokonce i smích, který necítí. Dělá to proto, že jim někdo řekl, že jsou „divní“, „příliš přímí“ nebo „nejsou jako ostatní“.
Co se skrývá za tímto úsilím? sociální adaptace, schopnost přizpůsobit se normám společnosti, i když jsou neintuitivní nebo vyčerpávající. Lidé s autismem často učí, že jejich přirozené chování je nevhodné – tedy že jejich přímá odpověď, potřeba klidu, opakování pohybů nebo nechápání neřečených pravidel je chybou. Takže se učí předstírat. A to stále. V práci, v rodině, na večírku, dokonce i s nejbližšími. Tohle neustálé předstírání vytváří psychické zatížení, chronický stres z nutnosti kontrolovat každý výraz, slovo a pohyb. Výzkumy ukazují, že ti, kdo maskují nejintenzivněji, mají vyšší riziko úzkosti, deprese a vyhoření. Někteří se začnou cítit jako „přízrak“ – nevědí, kdo jsou, když přestanou předstírat.
Není to jen o tom, jak se chovat. Je to o tom, jak se cítit, když se nikdy nemůžeš úplně odpočinout. Maskování autismu není volba – je to přežití. A když se přestaneš maskovat, není to „výbuch“ nebo „náhlá změna“. Je to jen výsledek toho, že jsi se vyčerpal. V této sbírce najdeš články, které vysvětluje, jak se maskování projevuje v každodenním životě, jak ho rozpoznat u dětí nebo dospělých, jak ho ovlivňuje terapie a proč některé přístupy vlastně zhoršují situaci. Uvidíš, jak někteří lidé s ASD najdou cestu k autentičnosti – bez potřeby předstírat, že jsou někdo jiný.
Autismus u dívek se často přehlíží kvůli maskování příznaků. Dívky se učí být „normální“, což vede k pozdní diagnóze až ve věku 20 a více let. Jak to ovlivňuje klinickou praxi a co se v ČR mění?
Zobrazit více