Psychoterapie není příznak slabosti. Je to krok, který dělá silná osoba. A přesto mnoho Čechů zůstává v tichu, když potřebuje pomoc - ne proto, že nechce, ale protože se bojí. Bojí se, co řeknou kolem nich. Co si myslí zaměstnavatel. Co řekne přítel. Co si pomyslí rodiče. A to všechno začalo dříve, než jste si to vůbec uvědomili.
Proč se to v Česku stále skrývá?
Většina lidí si neuvědomuje, že stigma kolem psychoterapie není jen o jednom názoru. Je to dědictví. Dědictví komunistického období, kdy psychologie byla často považována za nástroj ideologického ovlivňování. Tento náhled se přenáší z generace na generaci. Lidé nad 50 let často stále věří, že když někdo chodí k psychoterapeutovi, znamená to, že je „šílený“ nebo „nemůže sám o sobě rozhodovat“.
Ale to není všechno. V malých městech a na venkově je to ještě horší. Tam se věci šeptají. Když někdo chodí k terapeutovi, lidé se ptají: „Co mu je?“ Nebo „Nemá nějaký problém?“ Nebo „Nemá nějaký závažný problém?“ A to všechno bez toho, aby se k někomu obrátili s otázkou: „Můžu ti pomoci?“
Podle průzkumu společnosti Ipsos z listopadu 2024 pouze 18 % Čechů by bez zaváhání přiznalo, že navštěvuje psychoterapii. Ve Německu je to 35 %. To znamená, že většina lidí v Česku stále považuje psychoterapii za něco, co se děje „za zády“. A to je přesně to, co potřebuje změnit.
Kdo je kdo? Neznalost je strašákem
Jedna z největších překážek je to, že lidé prostě nevědí, co je co. V průzkumu společnosti Focus Group z roku 2024 zjistili, že 68 % dotázaných neumí rozlišit mezi klinickým psychologem, psychoterapeutem a psychiatrem.
Psychiatr je lékař. Může předepisovat léky. Psycholog má vysokoškolské vzdělání v psychologii a může dělat vyšetření, testy, diagnostiku. Psychoterapeut je odborník, který pomáhá přes hovory - přes dialog. Ať už je to kognitivně-behaviorální terapie, psychodynamická, nebo humanistická. Neexistuje „nejlepší“ metoda. Existuje ta správná pro tebe.
Když nevíš, kdo je kdo, máš strach. A strach ti říká: „Když půjdu k někomu, bude to nějaká šílená léčba.“ Ale to není pravda. V České asociaci pro psychoterapii (ČAP) máte jen ty, kteří splňují přísná kritéria Evropské asociace pro psychoterapii. Každý terapeut má certifikát. Každý musí absolvovat minimálně 400 hodin terapie pod dohledem. Každý se podrobí etickému dohledu.
Co říkají ti, kdo už to zkusili?
Na platformě Aklace.cz, kde klienti hodnotí terapeuty, je 23 % negativních recenzí spojených s počátečními obavami. Ale 67 % z nich říká: „Obavy zmizely během prvních tří sezení.“
Uživatelka Markéta z Brna, 42 let, sdílí: „Bojím se, že by mě zaměstnavatel nepovažoval za spolehlivou, kdyby věděl, že chodím k psychoterapeutovi.“
Ale pak říká: „Když jsem přišla poprvé, cítila jsem, že jsem konečně na místě, kde můžu být upřímná. Nikdo mě neosoudil. Nikdo neříkal: ‘To je jen tvoje představa.’ Všichni mě slyšeli.“
Největší překvapení? Většina lidí si myslí, že terapie je dlouhá, nákladná, nuda. Ale ve skutečnosti mnoho lidí začíná cítit změnu už po třech týdnech. Ne všichni potřebují dva roky. Někdo potřebuje jen pár sezení, aby se naučil, jak přestat sebeobviňovat. Jak přestat předstírat, že je všechno v pořádku. Jak přestat být „silným“ jen proto, že to očekávají.
Co dělá Česká asociace pro psychoterapii?
Česká asociace pro psychoterapii (ČAP) není jen organizací, která vydává certifikáty. Je to hlas, který mluví. V roce 2025 má přes 2 200 certifikovaných terapeutů. To je 19 % růst oproti roku 2020. Ale přesto je to stále méně než většina evropských zemí. V Česku je 2,1 terapeuta na 10 000 obyvatel. Ve Švédsku je to 6,8.
ČAP nejen certifikuje. Dělá i věci, které nikdo jiný nedělá. V roce 2025 plánuje 12 bezplatných webinářů pro veřejnost - s cílem dosáhnout 5 000 účastníků. Nabízí bezplatnou infolinku 800 123 456, která v roce 2024 zaznamenala 7 842 volání. Nejčastější otázka? „Kdy je čas jít k terapeutovi?“
Je to důležité. Většina lidí neví, kdy je „čas“. Když máš bolest hlavy, jdeš k lékaři. Když máš bolest srdce, jdeš k kardiologovi. Ale když máš bolest duše? Kdo ti řekne, že to není „jen fáze“? Kdo ti řekne, že to není „tvoje vina“?
ČAP také vzdělává terapeuty. V letech 2023-2024 absolvovalo 217 odborníků kurz „Komunikace se stigma“ s 89 % spokojeností. To znamená, že terapeuti už nejen léčí, ale také učí. Učí, jak vysvětlit klientovi, že jeho obavy jsou normální. Jak mu říct: „To, co pociťuješ, není známka selhání. Je to známka, že jsi dostatečně odvážný, abys se obrátil.“
Co se mění? A co ještě ne?
Od 1. ledna 2025 je psychoterapie součástí základního rozsahu zdravotní péče podle novely zákona č. 372/2011 Sb. To znamená, že by měla být v budoucnu i částečně hrazena z veřejného zdravotnictví. To je velký krok. Ale ještě neexistuje jasný plán, jak to fungovat bude.
Na venkově je situace stále špatná. V Praze je 5,3 terapeuta na 10 000 obyvatel. Na Moravskoslezsku jen 1,2. To znamená, že v některých obcích nemáš k dispozici ani jednoho certifikovaného odborníka. A když se chceš přesunout do Prahy, nemáš peníze. Nebo čas. Nebo podporu.
Největší problém? Většina lidí stále neví, že psychoterapie není „poslední možnost“. Je to „nejlepší možnost“ - pro mnoho lidí. Ne pro „šílené“. Pro lidi, kteří už dlouho bojují sami.
Jak začít - krok za krokem
Nechceš se vydávat do neznáma? Pojďme to zjednodušit.
- Zavolej infolinku ČAP - 800 123 456. Mluvíš s někým, kdo tě neosoudí. Můžeš se zeptat: „Co je to psychoterapie?“, „Jak najít terapeuta?“, „Kdo to platí?“. Neexistuje špatná otázka.
- Přečti si stránky ČAP - tam najdeš seznam všech certifikovaných terapeutů. Můžeš vyhledávat podle oblasti, metody, jazyka. Nebo podle toho, zda pracují s dospělými, dětmi, pármi.
- Začni s jedním sezením. Ne musíš slibovat 20 sezení. Jedenkrát. Zjisti, jak to pocítíš. Většina lidí říká: „Když jsem to zkusil, cítil jsem, že to nebylo tak strašné, jak jsem si představoval.“
- Neříkej to všem. Neříkej to rodičům, neříkej to kolegům. Neříkej to nikomu, dokud to nechceš. Tvoje terapie je tvoje. Nikdo nemá právo ti říkat, že jsi „slabý“ za to, že chceš být lepší.
- Připrav se na to, že to nebude rychlé. Někdo říká: „Měl jsem to za dva týdny.“ To není pravda. Terapie není oprava. Je to přemýšlení. Je to učení se, jak se sám sebe slyšet. A to trvá čas.
Co ti může pomoci, když se bojíš?
Nejsi sám. A ani nejsi první.
Na Facebookové skupině „Psychoterapie v ČR“ má 12 450 členů. Většina z nich nechce, aby je někdo poznal. Ale píší tam: „Dnes jsem řekl terapeutovi, že se bojím, že mě to nechají.“ A odpověď? „A co kdybychom to zkusili?“
Největší překvapení? Většina lidí, kteří se báli, že jim terapeut řekne: „Máš problém“, skončí s tím, že jim terapeut řekne: „Máš lidské potřeby. A to je v pořádku.“
Co bude dál?
Do roku 2027 má Česká asociace pro psychoterapii plán 50 regionálních workshopů. Cíl: snížit stigmatizující postoje o 20 %. To je ambiciózní. Ale možné. Když lidé začnou mluvit. Když začnou slyšet. Když začnou věřit, že psychoterapie není něco, co dělají „šílení“. Ale něco, co dělají lidé, kteří chtějí žít lépe.
Nejde o to, aby se všichni zamilovali do psychoterapie. Jde o to, aby se nikdo nebojil jít k ní. Aby se nikdo nevzdal, protože si myslel, že je „příliš slabý“.
Nejsi slabý. Jsi člověk. A člověk potřebuje pomoct, když to potřebuje. A to je v pořádku.
Je psychoterapie v Česku hrazena z pojištění?
Od 1. ledna 2025 je psychoterapie součástí základního rozsahu zdravotní péče podle novely zákona č. 372/2011 Sb. Zatím ale neexistuje jasný systém, jak bude hrazena. Většina terapeutů stále pracuje na soukromém základě. Některé zdravotní pojišťovny nabízejí částečnou náhradu nákladů, ale to závisí na konkrétní pojišťovně a typu terapie. Doporučuje se se předem zeptat na možnosti náhrady.
Jak si vybrat správného terapeuta?
Začni na webových stránkách České asociace pro psychoterapii (ČAP). Tam najdeš seznam všech certifikovaných terapeutů. Vyhledej podle oblasti, metody (např. kognitivně-behaviorální terapie, psychodynamická) nebo typu klienta (dospělí, děti, pár). Většina terapeutů nabízí bezplatnou první konzultaci. Tam můžeš zjistit, zda ti „sedne“. Důležité je, abys se cítil klidně a slyšen.
Je pravda, že psychoterapie trvá roky?
Ne. To je nejčastější mýtus. Někdo potřebuje jen 6-12 sezení, aby se naučil, jak přestat sebeobviňovat nebo jak lépe komunikovat. Někdo potřebuje déle, pokud se zabývá hlubšími zkušenostmi. Ale většina lidí začíná cítit změnu už po třech až pěti sezeních. Důležité je, abys nečekal „okamžitý efekt“. Terapie není lék, ale proces.
Co dělat, když se bojím, že mě to poznají?
Nikdo nemusí vědět. Tvoje terapie je soukromá. Neexistuje žádný zákon, který by vyžadoval, abys o tom říkal zaměstnavateli, rodině nebo přátelům. Pokud chceš, můžeš to říct. Pokud ne, neříkej. Mnoho lidí v Česku chodí k terapeutovi a nikdo to neví. To není záležitost, kterou musíš řešit s ostatními. Je to tvoje cesta.
Je psychoterapie jen pro ty, kdo mají vážné poruchy?
Ne. Psychoterapie není jen pro lidi s diagnózou. Je pro každého, kdo se cítí unavený, přetížený, ztracený, zmatený nebo opakovaně v těžkých vztazích. Mnoho lidí chodí k terapeutovi, protože se cítí „jen trochu špatně“. A to je úplně normální. Terapie není jen o léčení poruch. Je o tom, jak žít lépe.
