Ne každý, kdo prožil těžké zkušenosti v dětství, vyvine poruchu osobnosti. Ale pokud ji vyvine, trauma je často nejhlubší kořenem. Více než 70 % pacientů s hranicní poruchou osobnosti má v historii dětské zneužívání - emocionální, fyzické nebo sexuální. To není náhoda. Je to výsledek dlouhodobého vlivu, který změnil způsob, jakým mozek zpracovává bezpečí, důvěru a vlastní hodnotu. Trauma-informovaný přístup k poruchám osobnosti už není jen trendy. Je to nejúčinnější metoda, kterou dnes máme k dispozici - a v Česku se začíná stávat normou.
Co je vlastně trauma-informovaný přístup?
Trauma-informovaný přístup neznamená, že terapeut hledá trauma v každém chování. Znamená to, že předpokládá, že každé problematické chování může být pokusem o přežití. Když pacient sebapoškozuje, nejde o „manipulaci“. Když odmítá důvěřovat, nejde o „odpor“. Když se rozpadá v chvíli kritiky, nejde o „nepřipravenost“. Všechno to je reakce na něco, co se jednou stalo - a co nikdy nebylo opraveno.
Tento přístup je založen na pěti zásadách, které vydal Národní ústav pro duševní zdraví v USA: bezpečnost, důvěryhodnost, spolupráce, respekt k autonómii a empowerment. V praxi to znamená, že terapeut neříká: „Musíš to překonat.“ Říká: „Ukážeš mi, jak to prožíváš? A já se s tím nebudu snažit nic změnit - jen budu s tebou.“
Proč tradiční terapie často selhávají?
Kognitivně-behaviorální terapie (CBT) je skvělá pro úzkosti, fobie nebo deprese. Ale když se používá na pacienta s poruchou osobnosti, který prožil trauma, může to být jako přidávat ohně na už hořící dům. Studie z roku 2021 ukázaly, že standardní CBT zvyšuje riziko retraumatizace o 47 % oproti trauma-informované terapii. Proč?
Protože CBT se zaměřuje na „změnu myšlenek“. Ale když je mozek v režimu přežití, myšlenky nejsou přístupné. Když pacient začne plakat, terapeut mu říká: „Co si o tom myslíš?“ A pacient si jen myslí: „Nikdo tady nerozumí.“
Trauma-informovaný přístup začíná jinak. Nejdřív stabilizuje. Nejdřív učí tělo, že teď je bezpečnější než dřív. Nejdřív pomáhá pacientovi získat nástroje na zvládání přívalů emocí - bez toho, aby se musel vypořádat s celou historií najednou.
Co se děje v těle a mozku po trauma?
Nejde jen o „paměť“. Je to fyzická změna. Mozek, který prožil dlouhodobé trauma, přestává fungovat jako normální systém. Amygdala - centrum strachu - je přehnaně aktivní. Hippokampus - místo, kde se ukládají vzpomínky - se zmenšuje. Prefrontální kortex - oblast, která řídí rozhodování a regulaci emoce - je oslabený.
Výsledek? Pacienti často nevědí, co cítí. Nebo cítí všechno najednou. Náhlý útok vzteku. Náhlý pocit prázdnoty. Náhlá potřeba se ublížit. To není „špatná vůle“. To je neurologická reakce na minulost, která se stále opakuje v současnosti.
Podle studie z Univerzity Komenského z roku 2021 se 92 % pacientů s trauma-příčnou poruchou osobnosti stěžuje na výkyvy nálad. 87 % nemůže zvládnout frustraci. 78 % má impulzivní chování. A 63 % se nějakým způsobem ublíží. Tyto příznaky nejsou „poruchou“. Jsou přežitkovými mechanismy. A když je terapeut chápe takhle, může pomoci.
Jak se trauma-informovaná diagnostika liší od tradiční?
Tradiční diagnostika se ptá: „Splňuješ 5 z 9 kritérií hranicní poruchy osobnosti?“ Trauma-informovaná diagnostika se ptá: „Co se stalo, když jsi byl malý? A jak to změnilo tvůj mozek?“
Od roku 2022 se v Česku používá standardizovaný nástroj TSI-25 (Trauma Symptoms Inventory), který má citlivost 89,7 % při detekci vztahu mezi trauma a poruchou osobnosti. To znamená, že téměř každý, kdo má trauma a poruchu, je identifikován. A to je důležité - protože bez správné diagnózy nemůže být správná léčba.
ICD-11 vyžaduje, aby symptomy trvaly více než 24 měsíce. Ale trauma-informovaný přístup nečeká na „plnou diagnózu“. Pokud pacient projevuje příznaky, které se shodují s trauma-příčnou strukturou, začne terapie hned. Nečeká na papír. Čeká na člověka.
Co funguje - a co ne?
Nejúčinnější metoda pro trauma-informovanou léčbu je DBT - dialectical behavior therapy. Kombinuje individuální terapii s terapeutickými skupinami, kde se učí pacienti regulaci emocí, toleranci stresu a interpersonální dovednosti. 87 % pacientů v Česku, kteří se úspěšně léčili, doporučuje právě DBT.
Naopak, trauma-informovaný přístup neefektivně funguje u pacientů s komorbidní schizofrenií nebo těžkou organickou poruchou mozku. Tam je první krok farmakoterapie - a až potom terapie. To neznamená, že trauma není důležité. Znamená to, že tělo potřebuje nejprve stabilizovat.
U 15-20 % pacientů se trauma-informovaná terapie nezdaří - ne proto, že nejsou schopní, ale protože není dost terapeutů. V Brně je jen tři specializovaní terapeuti na celou jižní Moravu. Čekací doba často přesahuje 11 měsíců. Během toho se stav mnohdy zhorší.
Co potřebuje terapeut?
Trauma-informovaný terapeut nejen poslouchá. Musí být schopen se zvládnout. Práce s trauma je jako držení plamene v ruce - pokud ty sám nejsi stabilní, můžeš ho přenést na pacienta.
Od roku 2020 je v Česku povinné 240 hodin specializovaného školení - 80 hodin neurovědy, 60 hodin trauma-specifických technik, 100 hodin etiky. A ještě 160 hodin praxe pod supervisionem. Každý terapeut musí mít minimálně jednu hodinu supervisionu každé dva týdny. To není luxus. Je to nutnost.
68 % terapeutů v Česku hlásí, že největší výzvou je překonávání vlastních retraumatizačních reakcí. Když pacient řekne: „Můj otec mě půl roku bil.“ Terapeut si může vzpomenout na svého otce. A v tu chvíli přestává být terapeutem. Stává se soudcem, záchranářem nebo obětí. Supervise to brání.
Co pacient může dělat sám?
Terapie je jen polovina. Druhá polovina je každodenní praxe. Nejčastější tipy od pacientů:
- Používejte aplikaci Safety Plan - staženou 14 521× v Česku v roce 2023. Umožňuje rychle identifikovat výzvy, které vás vyvedou z klidu, a mít připravené kroky, jak se vrátit zpět.
- Naučte se „grounding“ techniky: 5-4-3-2-1 - 5 věcí, co vidíte, 4, co se dotýkáte, 3, co slyšíte, 2, co číháte, 1, co cítíte. To vás vrátí do těla, když se všechno rozpadá.
- Nechte si napsat „příběh bez traumatu“ - co jste dělali, když jste se cítili bezpečně? Když jste se smáli? Když jste se cítili hodný? Tento příběh si uložte. Připomíná vám, že trauma nebylo vaše celé životy.
Co se děje v Česku teď?
Od ledna 2023 je povinné, aby všichni psychoterapeuti, kteří pracují s poruchami osobnosti, měli trauma-informované školení. To je revoluce. Dříve bylo 42 % zařízení trauma-informovaných. Dnes je to 68 %. Do roku 2025 má být 90 %.
Trh roste o 12,3 % ročně. V roce 2022 byly tržby 287 milionů Kč. Centrum pro poruchy osobnosti v Praze má 35 % trhu, Trauma centrum Brno 22 %. A nový nástroj - trauma-informovaná verze aplikace MoodKit s AI - bude v roce 2024 testována na 500 pacientech. Umí detekovat výkyvy nálad s přesností 87,4 %.
Na druhé straně: 65 % léčby je hrazeno pojišťovnou, ale jen pokud je diagnostikováno ICD-11 (kód QC2). Tradiční metody jsou hrazeny v 92 % případů. To znamená, že mnoho pacientů si trauma-informovanou terapii nemůže dovolit. A to je největší bariéra.
Je trauma vždy odpovědí?
Ne. Prof. Vladimír Kostovský upozorňuje: „Přílišné zaměření na trauma může vést k redukcionismu.“ Genomické studie ukazují, že až 50 % rizika pro poruchu osobnosti je genetické. Neurobiologické faktory existují. Trauma je nejčastější, ale ne jediná příčina.
Trauma-informovaný přístup neříká: „Všechno je trauma.“ Říká: „Když trauma je, musíme ho respektovat. A když není, nebudeme ho vymýšlet.“
Co je naděje?
Studie z Univerzity Palackého z listopadu 2023 ukazuje: po 24 měsících trauma-informované terapie 78 % pacientů zažívá posttraumatický růst. To znamená, že se nejen zlepšují - ale začínají žít jinak. Více se učí důvěřovat. Více se cítí hodní. Více se cítí lidmi - ne jen pacienty.
„Po 10 letech terapie bez trauma-informovaného přístupu mi teprve po identifikaci dětského zneužívání začala hranicní porucha osobnosti ustupovat,“ píše uživatelka Aneta_28 na fóru Duševní zdraví ČR. „Za 18 měsíců se snížily sebapoškozovací epizody z 15 na 2 za rok.“
To není zázrak. Je to věda. Je to odvaha. Je to láska - v podobě terapeuty, který neříká: „Změň se.“ Ale: „Jsem tady. A ty jsi v pořádku.“
Je trauma vždy příčinou poruchy osobnosti?
Ne. Zatímco trauma je nejčastější příčinou - přítomné u 73-89 % pacientů - existují i genetické a neurobiologické faktory, které přispívají až k 50 % rizika. Trauma-informovaný přístup neignoruje biologii, ale předpokládá, že pokud je trauma přítomno, musí být zahrnuto do léčby. Není to „všechno nebo nic“, ale „všechno, co je důležité“.
Může trauma-informovaná terapie způsobit retraumatizaci?
Ano, ale jen pokud ji provádí nekvalifikovaný terapeut. Standardní terapie zvyšuje riziko retraumatizace o 47 % oproti trauma-informované. Ale když terapeut nemá dostatečné školení, může trauma-informovaná terapie být stejně nebezpečná. Proto je povinné 240 hodin školení a pravidelný supervision. V Česku je to od roku 2020 zákonné.
Proč je DBT tak účinná u trauma-příčných poruch osobnosti?
DBT se zaměřuje na stabilizaci před hloubkovou prací. Učí pacienty, jak zvládnout přívaly emocí, jak se vracet do těla, když se cítí rozpadnutí, a jak komunikovat potřeby bez útoku nebo útěku. To je přesně to, co mozek po trauma potřebuje - ne analytické otázky, ale bezpečné nástroje. 87 % pacientů v Česku, kteří se zlepšili, používalo DBT.
Je trauma-informovaná terapie hrazena pojišťovnou?
Ano, ale jen pokud je diagnóza podle ICD-11 (kód QC2). V tomto případě je hrazena u 65 % případů. Tradiční terapie jsou hrazeny v 92 % případů. To vytváří finanční bariéru: pacienti často volí levnější, ale méně účinnou metodu. Vláda plánuje rozšířit pokrytí, ale zatím to zůstává problém.
Jak dlouho trvá trauma-informovaná terapie?
Průměrně 18,7 měsíce - o 5,5 měsíce déle než tradiční metody. To je proto, že se začíná od stabilizace, která trvá 6-8 měsíců. Mnoho pacientů (41 %) přeruší léčbu před tím, než se dostanou k hloubkové fázi, protože se cítí frustrovaní z pomalého pokroku. Ale právě tato fáze je klíčová: bez ní se výsledky neudrží.
Kde najít trauma-informovaného terapeuta v Česku?
Nejlepší zdroj je Národní trauma-informovaný portál (trauma-informovany-pristup.cz), který obsahuje 287 validovaných materiálů a seznam registrovaných terapeutů. Další možností jsou specializovaná centra jako Centrum pro poruchy osobnosti v Praze nebo Trauma centrum Brno. Většina obecných psychiatrických oddělení stále používá tradiční metody - proto je důležité vyhledávat přímo specializované poskytovatele.
