Detoxifikace není léčba závislosti. Je to jen první krok. Mnoho lidí si myslí, že když přestanou užívat látku a přežijí těžké příznaky, už jsou v pořádku. To je nebezpečný omyl. Detoxifikace je jen to, co vás připraví na to, abyste se vůbec mohli začít věnovat tomu, proč jste se vůbec k závislosti dostali.
Co vlastně detoxifikace dělá?
Detoxifikace je proces, při kterém tělo odstraní návykovou látku a zvládne abstinenční příznaky. Když přestanete užívat alkohol, opiáty, benzodiazepiny nebo jinou látku, váš mozek a tělo jsou v šoku. Dlouho se jim přizpůsobovalo, že ta látka je součástí každodenního života. Teď je tam prázdné místo. A to způsobí příznaky - od lehkého potení a neklidu až po křeče, halucinace, zvýšený krevní tlak a dokonce smrt.
V České republice v roce 2019 podstoupilo detoxifikaci 11 487 lidí. Průměrná doba pobytu byla 13,3 dne. Ale to neznamená, že všichni byli vyléčení. Závislost není jako zlomená noha, která se zahojí za šest týdnů. To je jen začátek.
Ambulantní nebo ústavní detox?
Není jedna cesta, která vyhovuje všem. Existují dvě hlavní formy: ambulantní a ústavní.
Ambulantní detox znamená, že přijdete do léčebného zařízení každý den, obvykle několik hodin. Je vhodný jen pro ty, kdo mají mírnou závislost, stabilní domácí prostředí a nepotřebují 24hodinový dohled. Pokud jste závislí na alkoholu a už jste měli křeče, nebo užíváte opiáty a máte jiné zdravotní problémy - ambulantní detox pro vás není možnost. Je to jako snažit se vypálit požár v domě jen s vědrem vody.
Ústavní detox probíhá v nemocnici nebo specializovaném oddělení. Pacient neopouští zařízení. Pobyt trvá obvykle 7 až 14 dní. V některých zařízeních, jako je Psychiatrická nemocnice Horní Benešov, se detox začíná hned po přijetí. Během tohoto období nemáte přístup k telefonu, návštěvy jsou zakázané, můžete jen posílat dopisy. Proč? Protože potřebujete být izolovaní od všeho, co vás může odtáhnout zpět. Váš mozek je v chaosu. Každá návštěva, každý telefonát, každý kousek alkoholu v domě - to vše může zničit celý proces.
Jak se detoxifikace provádí?
Neexistuje jedna metoda. Záleží na látce, kterou užíváte.
U alkoholu se často používají benzodiazepiny - látky, které mají podobný účinek jako alkohol, ale jsou lépe kontrolovatelné. Pomáhají zabránit křečím a zvýšenému nervovému napětí. U opiátů se používají jiné přístupy, často jen podpůrná léčba: tekutiny, vitamíny, léky proti nevolnosti a bolesti. U sedativ a psychotropních látek se léčí příznaky, ne látka samotná.
Na oddělení Psychiatrické nemocnice Kosmonosy pracují zdravotníci s desítkami let zkušeností. Lékař je k dispozici 24 hodin denně. Pokud se někdo začne chovat nesmyslně, začne křičet, mít křeče nebo ztratí vědomí - okamžitě se zasáhne. To není jen „dáme mu lék a počkáme“. To je intenzivní medicína.
Proč je detoxifikace jen začátek?
Tady je ten největší omyl: lidé si myslí, že když přežijí ty dva týdny, už je všechno za nimi. Ale odvykací příznaky nejsou jediné, co vás mučí.
Po detoxu vás může následovat týdny a měsíce úzkosti, nespavosti, nechutenství, depresí, pocitu prázdnosti. Tyto příznaky nejsou „odvykací“ v klasickém smyslu. Jsou to důsledky toho, že jste si svůj život vybudovali kolem návyku. Když ho odstraníte, zůstane prázdný prostor. A ten je strašně nebezpečný.
Podle Centra Červený Dvůr je potřeba po detoxu zahájit terapii, která vás vede k 11 konkrétním cílům: přijmout, že jste měli problém; přijmout abstinenci jako jedinou bezpečnou cestu; zrušit všechny vztahy, které vás k látkám vedly; naučit se hovořit o svých bolestech; převzít odpovědnost za své činy; opravit škody, které jste způsobili; změnit své hodnoty; pomáhat druhým; a najít si nový smysl života.
To není jen „hovor s terapeutem“. To je celý přestavba identity. Je to jako přestěhování z domu, který se zhroutil, a postavení nového - bez plánu, bez základů, bez představy, jak to vypadá.
Co se děje po detoxu?
Po úspěšné detoxifikaci máte dvě cesty: ústavní odvykací léčba nebo terapeutická komunita.
Ústavní léčba trvá 6 až 12 týdnů. Probíhá ve specializovaných centrech, jako je Červený Dvůr nebo Adiktio. Tam se zapojujete do skupinové terapie, individuálních konzultací, rodinné terapie, kreativních aktivit, fyzického cvičení. Učíte se, jak žít bez látky. Jak říct „ne“ k příliš mnoha alkoholovým akcím. Jak se vyhnout lidem, kteří vás vždycky „přiměli“. Jak se vypořádat s emocemi bez užívání.
Terapeutická komunita je jiná cesta. Tam žijete spolu s ostatními, kteří procházejí stejným procesem. Není tam lékař, který vám dá lék. Je tam člověk, který vám řekne: „Vím, co procházíš. Já jsem to prošel taky. A můžu ti pomoci.“
Obě cesty vyžadují jednu věc: motivaci. Bez ní to nejde. Detoxifikace je těžká. Ale to, co následuje, je ještě těžší. Protože tam už nejsou léky, které by vás uklidnily. Tam už nejsou lidé, kteří vás „předstírají“, že všechno je v pořádku. Tam jste sami. S vašimi vlastními myšlenkami. S vašimi vlastními bolestmi. A s tím, že musíte začít žít znovu.
Proč je první krok tak těžký?
Protože je to první krok. Nejde o to, že jste závislí. Jde o to, že jste se naučili žít s tou závislostí. Věřili jste, že bez ní nejste nikdo. A teď vás někdo říká: „Začni znovu.“
Největší strach není bolest. Největší strach je nevědět, kdo jste, když to všechno zmizí. Kdo jste bez alkoholu v ruce? Kdo jste bez tablet v tašce? Kdo jste, když se nikdo neptá, jak se máte - protože ví, že odpověď bude „dobře“? Kdo jste, když se nikdo nezastaví, když se vám ztratí hlas?
Detoxifikace je těžká. Ale je to jen začátek. Je to jako vytrhnout zápalek z větve. Neznamená to, že strom je zdravý. Znamená to, že teď můžete začít léčit kořeny.
Co dělat, když se cítíte ztracení?
Nemusíte to dělat sám. Existují lidé, kteří to už prošli. Existují terapeuti, kteří nejen slyší, ale rozumí. Existují skupiny, kde se můžete podělit o své strachy bez strachu, že vás odsoudí.
Nečekáte, až se vám všechno vyřeší samo. Nečekáte, až se vám zase objeví touha. Nečekáte, až vás někdo „vyléčí“. Čekáte na to, že se budete učit žít - každý den - bez toho, co vás dříve drželo. A to je nejtěžší, ale i největší výzva, kterou kdy jste měli.
Nejnovější příspěvky
