Stojíte v supermarketu, držíte v ruce mléko, a najednou vidíte svého terapeuta. Před vámi. V běžném obleku, s taškou na nákup. Srdce se zastaví. Co teď? Přivítat ho jako přítele? Prostě přejít na druhou stranu? Nebo se rozhodnout, že se na něj ani nekouknete? Toto setkání není jen nevýhodná náhoda - je to etický moment, který může ovlivnit celou vaši terapii.
Proč se terapeut nesmí chovat jako běžný člověk
Terapeut není váš kamarád. Ani přítel. Ani známý. Je to odborník, který pracuje s vámi v kontextu, kde vaše citové, myšlenkové a chovací vzory jsou pod pozorností. A právě proto musí být jeho chování mimo ordinaci jasně omezené. Pokud by terapeut při náhodném setkání začal mluvit o vašich problémech, přijal pozvání na večeři nebo se choval jako by vás znal z kavárny, zničí to základní princip terapie - profesionální vzdálenost.
Podle evropských etických standardů (European Association for Psychotherapy, 2015) je terapeut povinen s klientem předem projednat, jak se bude chovat při náhodných setkáních. To není formálnost - je to ochrana pro vás. Příliš blízký kontakt mimo ordinaci může způsobit, že začnete vnímat terapeuta jako člověka, kterého můžete ovlivnit, a ne jako odborníka, který vám pomáhá pochopit sebe sama. Výzkum Masarykovy univerzity (Ptáček, 2018) ukazuje, že přes 60 % etických porušení v psychoterapii vzniká právě z nesprávného chování při náhodných setkáních.
Co dělat, když vás terapeut potká
Když se setkáte s terapeutem mimo ordinaci, nejbezpečnější a nejčastější reakce je jednoduchá: zdvihnete ruku nebo přikývnete. Nic víc. Neříkáte: „Jak se ti dnes daří?“ Neptáte se: „Máš čas na kávu?“ Neříkáte: „Myslel jsem, že jsi v pondělí.“
87 % českých terapeutů podle studie Gromesové (2017) takto reaguje. Neznamená to, že vás ignorují. Znamená to, že respektují hranice. Pokud terapeut udělá toto, neznamená to, že vás nevidí. Znamená to, že vás vidí jako klienta - i když jste v obchodě.
Na druhé straně, pokud terapeut vás přivítá jako kamaráda - „Ahoj, jak se ti daří s tím problémem, o kterém jsme mluvili?“ - je to problém. To není přátelství. To je porušení hranic. Takové chování může vést k závislosti, zmatení nebo dokonce k ukončení terapie. V jednom případě z roku 2020, který analyzoval Radek Ptáček, terapeut přijal pozvání klienta na večeři. Terapie skončila za týden. Vztah byl ztracen.
Co dělat, když vy začnete konverzaci
Někteří klienti se cítí vinen, když při náhodném setkání řeknou: „Ahoj, jak se máš?“ Nebo: „Viděl jsem tě v kavárně, ale nechtěl jsem tě přerušit.“ To je normální. Ale neznamená to, že to máte dělat.
Podle průzkumu Psychologie.cz (2022) 73 % klientů očekává, že terapeut bude při náhodném setkání přátelský. Ale 92 % zkušených klientů, kteří se naučili respektovat hranice, to neudělají. Proč? Protože vědí: pokud vy začnete konverzaci, terapeut je v nevýhodné pozici. Musí buď odpovědět a porušit pravidla, nebo ignorovat a vypadat jako chladný.
Je to jako když vidíte svého lékaře na nákupu. Neříkáte mu: „Můžu se zeptat, proč mi před půl rokem dali ten lék?“ Neříkáte: „Myslel jsem, že jsi v pondělí měl volno.“
Je to stejné. Terapeut je odborník, ne přítel. A jeho úloha není být přítomný v každém prostředí. Je jeho úloha být přítomný v ordinaci, kde je to bezpečné, kontrolované a účelné.
Co dělat, když terapeut ignoruje váš pozdrav
Někdy se stane, že terapeut vás nevidí. Neodpovídá. Nezvedne oči. I když jste mu přivítali. To je bolestivé. A to je normální.
15 % terapeutů podle studie Choudhary (2024) při náhodném setkání úplně ignoruje klienta. To není zlost. Není to odmítnutí. Často je to nejistota. Nebo strach, že by mohli něco špatně udělat. Někdy je to i příznak, že terapeut přemýšlí o ukončení terapie a chce způsobit, aby klient začal být nezávislý.
Neznamená to, že vás není líto. Ale znamená to, že se to musí probrat. A ne na ulici. Ale v ordinaci. V následujícím sezení. Pokud vás terapeut ignoroval, řekněte: „Včera jsem tě viděl v supermarketu. Zastavil jsem se, abych tě pozdravil, ale neodpověděl jsi. Cítil jsem se zmatek. Co to znamená?“
78 % terapeutů podle průzkumu SUR (2022) říká, že takové chování je jednou z nejcennějších částí terapie. Protože právě v těchto momentech se ukazuje, jak vážně vnímáte vztah. Jak moc se na něj vážete. A jak moc ho potřebujete.
Rozdíl mezi kognitivně-behaviorální a humanistickou terapií
Ne všichni terapeuté se chovají stejně. Záleží na jejich orientaci.
Kognitivně-behaviorální terapeuti (97 %) mají jasná pravidla. Všechno se předem projednává. „Pokud se potkáme mimo, přikývnu a pokračuji.“
Humanistickí terapeuti (jen 76 %) často považují hranice za pružné. Věří, že „přirozený vztah“ je důležitější než formální pravidla. To znamená, že jejich klienti častěji reportují zmatení. Podle studie z AV ČR (2023) 34 % klientů humanistických terapeutů se cítí nejistě při náhodném setkání. U klientů kognitivně-behaviorálních je to jen 18 %.
Neznamená to, že jedna orientace je lepší. Znamená to, že vy jako klient musíte vědět, co očekávat. Pokud se cítíte zmateně, zeptejte se: „Jak se chováte při náhodných setkáních?“
Co dělat, když se stane něco neetického
Pokud terapeut při náhodném setkání začne mluvit o vaší terapii veřejně - například v restauraci, v kavárně, na ulici - je to vážné porušení. To není jen nevhodné. Je to neetické. A může být i zákonné.
Česká komora psychologů ve svém Etickém kodexu (článek 5.3, platný od 2021) jasně říká: psycholog nesmí využívat terapeutický vztah k vytváření jiných vztahů - přátelských, obchodních, romantických. Porušení tohoto pravidla může vést k disciplinárnímu řízení. V letech 2020-2023 bylo v České republice 4 případy, kdy terapeutům bylo odebráno oprávnění právě kvůli porušení hranic mimo ordinaci.
Pokud se stane něco takového, nezatlačujte to do sebe. Zapište si, co se stalo. Kdy. Kde. Co řekl. A pak to probrat v terapii. Pokud terapeut odmítne toto téma probrat, nebo se chová jako by to nebylo důležité - kontaktujte Českou komoru psychologů. V roce 2022 bylo 7 disciplinárních řízení právě kvůli porušení hranic při náhodných setkáních.
Proč to všechno děláme?
Tady je jednoduchá pravda: terapie funguje, protože je bezpečná. A bezpečná je jen tehdy, když je jasná. Když víte, že když jste v ordinaci, můžete být křehký. Když jste mimo, můžete být silný. Když je terapeut v ordinaci, je odborník. Když je mimo, je člověk - ale ne váš člověk. A to je v pořádku.
Náhodné setkání není chyba. Je to příležitost. Příležitost pochopit, jak moc záleží na hranicích. Jak moc záleží na tom, že někdo vás vidí - ale ne vás ovládá. Jak moc záleží na tom, že vás někdo slyší - ale ne vás přeměňuje na svůj projekt.
Terapie není o tom, aby vás terapeut miloval. Je o tom, aby vás pochopil. A to funguje jen tehdy, když je jasná hranice.
Co mám dělat, když potkám svého terapeuta na ulici?
Zdvihněte ruku nebo přikývnete. Nic víc. Nezačínejte konverzaci. Neptejte se na terapii. Nezavádějte ho do rozhovoru. Terapeut by měl reagovat stejně - jednoduše a bez detailů. Pokud se cítíte zmateně nebo zraněni, probrat to v následujícím sezení.
Je neetické, když terapeut přijme pozvání na kávu?
Ano. Přijetí pozvání na kávu, večeři nebo jiné neformální setkání je porušením hranic. Terapeutický vztah je asymetrický - terapeut nese odpovědnost za udržení bezpečného prostoru. Pokud se stane, že terapeut přijme pozvání, je to závažné etické porušení, které může vést k ukončení terapie nebo disciplinárnímu řízení.
Můžu se zeptat terapeuta, jak se bude chovat při náhodném setkání?
Ano, a měli byste to udělat. Většina terapeutů (89 % podle SUR, 2022) předem projednává pravidla s klienty. Pokud to neudělal, řekněte: „Mám trochu strach, že bych tě mohla potkat venku. Jak bys reagoval, kdybych tě viděla v supermarketu?“ To není nevhodné - je to zdravé a potřebné.
Co když terapeut mě ignoruje při setkání?
Pokud terapeut úplně ignoruje váš pozdrav, není to normální, ale není to ani nejhorší. Může to být způsobené nejistotou, únavou nebo dokonce příznakem, že se terapie blíží ke konci. Nezatlačujte to. Probrat to v ordinaci. Většina terapeutů ocení, že to přinesete do rozhovoru - protože to ukazuje, že vás vztah zajímá.
Je v pořádku, když terapeut při náhodném setkání řekne „Ahoj“?
Ano. Pokud řekne jen „Ahoj“ a pokračuje dál, je to v pořádku. To je minimální, respektující reakce. Pokud ale začne mluvit o vašich problémech, vztahu, nebo se ptá, jak se máte, je to překročení hranic. „Ahoj“ je v pořádku. „Jak ti to jde s tím, co jsme řešili?“ není.
Nejnovější příspěvky
