První sezení u terapeuta je pro mnohé zásadním krokem - a zároveň jednou z největších nejistot. Mnozí se na něj připravují jako na pohovor, test nebo lékařskou prohlídku. Ale není to žádný test. Je to začátek rozhovoru s někým, kdo má za cíl vás slyšet - opravdu slyšet. A to i tehdy, když nevíte, co říct.
Co se vlastně děje na prvním sezení?
První sezení není o tom, abyste okamžitě vyřešili svůj problém. Není to ani o tom, abyste představili svůj život v pěti větách. Je to o tom, abyste se navzájem poznali. Terapeut chce slyšet, co vás tlačí, ale také jak to cítíte. Chce vidět, jak reagujete na klid, na ticho, na otázky. A vy chcete zjistit, jestli vás tento člověk pochopí - ne jen jako klienta, ale jako člověka.Podle terapeuty Jany Šonkové je prvních pět minut často plných ticha. A to je v pořádku. Ticho není problém, je to prostor, kde si oba strany zvykají na přítomnost. Někteří terapeuti nejdřív vysvětlí, jak funguje jejich přístup, jiní nechají klienta mluvit bez přerušování. Obě cesty jsou platné. Důležité je, že se vám bude chtít mluvit - a že to bude bez strachu, že vás někdo hodnotí.
Co bych měl říct? Co neříkat?
Nemusíte mít připravený příběh. Nemusíte vědět, jaký je váš problém „správně“ pojmenovaný. Stačí, když řeknete: „Cítím se vyčerpaný.“ Nebo: „Nemohu přestat přemýšlet o tom, co mi řekl ten člověk.“ Nebo: „Nevím, proč jsem taký smutný.“Terapeut nečeká dokonalý popis. Čeká pravdu. A pravda nevypadá jako scénář. Vypadá jako: „Dnes jsem se probudil a chtěl jsem zůstat v posteli.“ Nebo: „Když mě někdo zeptá, jak se mám, tak odpovím: „Dobře.“ A pak se na chvíli ztratím.“
Neexistuje „špatný“ příběh. Neexistuje „příliš špatný“ nebo „příliš malý“ problém. Pokud vás to trápí, je to důležité. A terapeut to ví. Není to jeho úkol rozhodnout, co je „hodné“ terapie. Je jeho úkol vás slyšet.
Je terapeut schopen mi pomoci?
Na prvním sezení se terapeut snaží zjistit, zda je pro vás správný. To znamená: zda má potřebné znalosti, zkušenosti a přístup, který vám může pomoci. Některé problémy vyžadují specifické přístupy - například trauma, úzkost, poruchy příjmu potravy. Pokud terapeut cítí, že jeho metoda není ta správná pro vás, bude vás směrovat dál. To není selhání. Je to zodpovědnost.Podle ZnamyLekar.cz je běžné, že terapeut po prvním sezení řekne: „Myslím, že by vám mohlo pomoci i konzultace s psychiatrem“ nebo „Doporučuji vás předat terapeutovi, který se specializuje na vztahové problémy.“ To není odmítnutí. Je to ochrana. A většina klientů to ocení později.
Co když se cítím nervózně?
76 % lidí prožívá před prvním sezením nějakou úroveň stresu. Je to úplně přirozené. Mluvíte s někým, koho neznáte, o věcech, které většinou nemluvíte nikomu. A přitom se obáváte, že vás nebudou chápat. Nebo že vás budou soudit.Ale 94 % lidí, kteří na první sezení přišli, potvrdilo, že jejich obavy byly přehnané. Atmosféra byla klidnější, terapeut byl mírnější, ticho nebylo nevyhledávané - ale potřebné. Někteří lidé se dokonce cítí uvolnění, když po prvních pěti minutách zjistí: „Tady mě nevyhodí.“
Připravte se na to, že budete možná plakat. Nebo se zaseknete. Nebo se budete chtít odprostit. To všechno je normální. Terapeut to nebere jako slabost. Bere to jako pravdu. A pravda je to, co se v terapii počítá.
Jaký je rozdíl mezi různými terapeutickými přístupy?
Ne každý terapeut funguje stejně. Kognitivně behaviorální terapeuti se často ptají: „Co se děje, když se cítíte nejhorší? Jaké myšlenky vám přijdou?“ Cíl je identifikovat vzorce, které vás drží v kruhu. Klient-centered terapeuti vám řeknou: „Řekněte, co chcete.“ A pak se jen posadí a poslouchají. Ať už se ptají nebo ne, cílem je vás pomoci pochopit sebe.Psychoanalytický terapeut se může ptát na vaše dětství, ale ne proto, aby vás kritizoval. Ale proto, aby viděl, jak se vaše vztahy v dospělosti opakují z dětství. Systemický terapeut se může ptát na vaše rodinné vztahy - protože ví, že problémy nevznikají jen u vás, ale v systému, ve kterém žijete.
Neexistuje „nejlepší“ přístup. Existuje ten, který vám vyhovuje. A první sezení je vaše příležitost to zjistit. Pokud vám terapeut přijde příliš formální, příliš rychlý nebo příliš „odborný“, nechte ho. To není neúspěch. Je to správná volba.
Co se stane, když řeknu něco, co je špatné?
Nikdy neřeknete „špatné“ věci. Neexistuje v terapii „špatná“ emoce. Neexistuje „špatná“ myšlenka. Ani „špatný“ pocity. Pokud řeknete: „Mám závist k mé sestře.“ Nebo: „Chtěl jsem, aby měl ten člověk nějakou záležitost.“ Nebo: „Někdy jsem se cítil, že bych rád zmizel.“ - to není známka špatného člověka. To je známka člověka, který přežívá.Důvěrnost je základ. Všechno, co řeknete, zůstane tam. S výjimkou jedné věci: pokud je váš život nebo život někoho jiného v bezprostředním ohrožení. Například pokud řeknete: „Chci se zabít.“ Nebo: „Mám plán, jak ublížit někomu.“ V takovém případě je terapeut zákonně povinen nahlásit. Ale to se stane jen v extrémních případech. A většina terapeutů to řekne hned na začátku. Nebo vám to připomene, když se to bude týkat.
Kolik stojí první sezení?
V České republice se cena jednoho sezení pohybuje mezi 1200 a 2500 Kč. V Praze a dalších velkých městech jsou ceny často na horním konci. Ve městech menších můžete najít i za 1000 Kč. Je to důležité: cena neznamená kvalitu. Někteří terapeuti s vysokými ceny jsou skvělí. Někteří s nízkými ceny také. Záleží na tom, jak se s vámi cítíte.78 % terapeutů vyžaduje zrušení termínu nejpozději 48 hodin předem. Jinak se platí plná cena. To není trest. Je to způsob, jak chránit čas terapeuta - a také vaše možnost dostat se na termín, když budete potřebovat.
Je terapie vůbec vůbec hodná?
63 % lidí, kteří na první sezení přišli, cítilo okamžitou úlevu - jen proto, že mohli něco říct. Bez toho, aby je někdo přerušil. Bez toho, aby je někdo opravoval. A 88 % lidí si uvědomilo, že terapie není rychlé řešení. Je to cesta. A cesta trvá. Někdy měsíce. Někdy roky.Nejčastější chyba? Očekávat, že terapeut „vyřeší“ váš problém. Ne. Terapeut vám pomůže pochopit, proč se problém vůbec vytvořil. A pak vás naučí, jak se s ním vypořádat. To je jiný proces. Ale výsledek je trvalejší.
Co když se mi první sezení nelíbí?
Není to váš konec. Není to váš konec. Pokud vám terapeut přijde chladný, příliš formální, nebo se vám zdá, že vás nechápe - nechte ho. Neexistuje „jeden správný“ terapeut. Existuje ten, který vám vyhovuje. A to může být jiný člověk. Nebo jiný přístup. Nebo jiná městská část.Podle recenzí na Terapio.cz je 87 % klientů spokojených. Ale 13 % řeklo: „Cítil jsem, že je to jen formulář.“ Pokud se vám to stane - neváhejte jít dál. Váš čas, vaše energie, vaše duševní zdraví - to všechno je důležité.
Je možné mít online první sezení?
Ano. Od roku 2020 se online terapie zvýšila z 12 % na 35 % všech sezení. Mnoho lidí si vybírá online proto, že mají obavy z cestování, nebo proto, že chtějí zůstat v bezpečí domova. Online sezení funguje stejně dobře jako osobní - pokud máte stabilní připojení a místo, kde vás nikdo nebude přerušovat.Od roku 2025 by mělo být možné část nákladů na terapii hradit z veřejného pojištění. Program „Duševní zdraví pro všechny“ by měl pokrýt až 50 % nákladů na prvních 10 sezení pro klienty s diagnostikovanou poruchou. To je krok dopředu. Ale zatím je to ještě výjimka. Většina lidí platí sami.
Co mám přinést na první sezení?
Nic. Ano, opravdu nic. Žádný seznam, žádný zápis, žádný příběh. Přijďte jen se sebou. Pokud chcete, můžete si připravit jednu věc, která vás trápí. Nebo jednu otázku, kterou chcete položit. Ale není to povinné.Nejlepší příprava? Přijďte o 10 minut dříve. Naučte se dýchat. Připomeňte si: tohle není pohovor. Tohle je začátek rozhovoru. A rozhovor je o vás. Ne o tom, jak dobře jste připraveni. Ale o tom, jak jste opravdu.
Co se stane, když budu plakat?
Pláč je v terapii normální. Více než 40 % lidí pláče během prvního sezení. A terapeut to nebere jako slabost. Bere to jako důkaz, že něco opravdu trápí. Někdy se pláče, když se člověk poprvé dovolí být raněný. A to je mocný krok.Nikdo vás nevyhodí. Nikdo vás nevysměje. Nikdo vás neřekne: „To je hloupé.“
Co když si nevzpomenu na všechno, co jsem chtěl říct?
To je v pořádku. Většina lidí si na první sezení vzpomene jen na 30 % toho, co chtěli říct. A to je normální. Terapeut si všechno zapíše. A příště si to zopakuje. Nebo vás bude ptát: „Co jste chtěl říct, když jste se zastavil?“Nejste na zkoušce. Jste na cestě.
Je první sezení jen jedno? Nebo je to začátek něčeho většího?
První sezení je začátek. Ne konec. Ale i tak je to důležité. Protože je to první krůček k tomu, abyste se naučili mluvit o sobě - bez strachu. Bez závady. Bez potřeby být silným.Podle průzkumu českého sdružení psychoterapeutů se počet lidí, kteří využívají terapii, zvýšil z 2,1 % populace v roce 2020 na 3,7 % v roce 2023. Mezi mladými lidmi ve věku 18-35 let je to dokonce 6,8 %. To znamená: nejste sami. A tohle není závažný problém. Je to lidský problém. A ono je v pořádku ho řešit.
